Jistě máte také zkušenost, že někoho nemusíte ani osobně potkat, často s ním hovořit, a přesto je vám blízký, prostřednictvím své práce nebo umělecké tvorby. Takovým příkladem je pro mne hradecký fotograf Jaroslav Klinský. Potkali jsme se spolu letmo na jedné z mnoha vernisáží jeho fotografií a domluvili jsme si rozhovor, na který posléze došlo. Nejdříve padla otázka, jak se vlastně dostal k fotografování. Následuje jeho odpověď.

S fotografováním začal docela pozdě. Jako kluk a mladý hoch k tomu neměl příležitost - nějak ho to v té době ani nenapadlo. Když se oženil, tak si občas půjčil foťák svého strýce. A v únoru 1978 (to mu bylo něco málo přes 27 let) si pořídil vlastní přístroj - Praktiku LTL3. To byla zrcadlovka z bývalé NDR, ale kvalitní. Měl u ní základní objektiv 50/1,8. Toužil mít i trochu delší ohnisko, ale v průběhu let k tomu nějak nedošlo.

Černobílý film, poté digitalizace

Nejprve fotil na černobílý film. Nafotit ho nebyla potíž. Problém nebyl nechat si ho vyvolat, ale posléze z něj udělat fotky. To ho manželka obvykle tak jednou až dvakrát v roce přinutila udělat obrázky pro rodinu. V té době ještě bydleli v Trutnově a v podniku, kde pracoval, byla pracovníkům přístupná fotokomora. Tam se rád a často fotograficky vyřádil. Později si koupil aparát, který měl zoomový objektiv. Ale byl to zase přístroj na film.

Pak přišla doba digitalizace a v roce 2001 si pořídil první digitální aparát - Olympus 750 - už s ultrazoomem. S ním fotil až do roku 2007. Pak začal uvažovat o koupi dalšího z řady ultrazoomů. Nakonec si však koupil použitý Canon 350D, což byla digitální zrcadlovka. Měl s ním jeden problém. Když chtěl fotit detaily těsně nad zemí, tak to znamenalo lehnout si na zem, aby to šlo nějak zaostřit. Proto si rok nato koupil nový aparát - Canon 50D. U něho již bylo možné ovládat focení jinak, než pohledem do hledáčku. Měl živý náhled, což byl velký pokrok. Tehdy ho fotografování definitivně a naplno chytlo, takže foťák vozil s sebou i na pracovní cesty, aby mohl zachytit zajímavé věci, které mu kdykoliv padly do oka.

Fotil detaily krajiny. Potom přišla vnoučata…

Vždy rád fotografoval především krajinu a její detaily. Moc ho nebavilo fotit živé lidi. Nijak se tomu nevěnoval, a proto mu to moc nešlo. Poté však přišla na svět jeho vnoučata. A když je fotograf v rodině, tak co mu zbývá? Fotit vnoučata a to nejen vlastní, ale třeba i ty v jeho okolí. A tak ho focení lidí přece jen dostihlo. Začal se tomuto žánru věnovat čím dál víc.

Takovou první zkouškou bylo focení finále Eurobabičky v roce 2011. Sice se rozmýšlel, jestli do toho má vůbec jít, ale nakonec zvítězilo odhodlání zkusit si něco nového. A asi se to povedlo. Postupně přibývaly další akce, které fotografoval.

Nejraději má nasazený objektiv s delším ohniskem, aby nebyl fotografované osobě příliš blízko. Pak je jejich výraz přirozenější. Na fotografování krajiny však nikdy nezanevřel. Naopak - časté focení mu pomohlo k dalšímu zlepšování.

V současné době ho zaujala panoramatická fotografie. Jistě, záběr se nechá fotit jedním snímkem. Někdy je lepší vyfotit ho jako panorama - tedy složit jeden obrázek z více fotek. To je pak potřeba snímek složit v programu, který to umí. Takovou fotku je pak možné vytisknout na hodně velký formát. Detaily jsou mnohem lepší než na jednom jediném snímku.

Pohled na centrum Hradce Králové z výšky.Zdroj: Jaroslav KlinskýMožnost setkání se zajímavými lidmi

Čeho si na fotografování Jaroslav Klinský nejvíc cení? Na to není podle něj jednoduchá odpověď. Říká, že je na focení nyní skoro závislý. Obvykle se okolo sebe dívá a tak, jak to vidí, se snaží co nejvíce zachytit na fotce. Ale to není nic zvláštního, to asi zažil každý, koho fotografování opravdu chytlo. Těší ho, že se při focení nějaké akce může setkat se zajímavými lidmi, se kterými by se asi normálně nikdy nepotkal.

A proč focení ostatním může jen doporučit? Přináší určité uspokojení, když se výsledky práce jeho okolí líbí. Asi ne všichni, kteří začnou fotografovat, se dostanou na vysokou úroveň. Ale to přece neznamená, že se této zálibě nemohou věnovat jen tak, pro svoji radost a také pro radost svých blízkých.

Pokud to je jen trochu možné, tak takový zájem nutí člověka vyjít ven na procházku, nést si foťák s sebou a zachytit, co se mu právě zalíbí. Postupně, jak se člověk ve fotografování zlepšuje, už to nejsou jen takzvané cvaky, ale zachycený obraz má v sobě skryto i něco hlubšího. A většinou vůbec nezáleží na kvalitě fotoaparátu.

Klinského zkušenost je taková, že za příznivého počasí se dají udělat krásné fotky i poměrně levným aparátem. Problém nastane, když je potřeba fotografovat za horších světelných podmínek. To se pak kvalitnější aparát už naplno projeví.

V balónu z výšky nafotil kalendář

Příjemné povídání se zajímavým člověkem, zapáleným fotografem Jaroslavem Klinským, je u konce. Mnohem více se o něm dočtete a jeho fotogalerie si prohlédnete na jeho webových stránkách www.jardak.cz, kde najdete i kontakt. V těchto dnech si u něj můžete objednat kalendář na rok 2017, s pohledy na Hradec Králové z výšky. Všechny použité fotografie jsou snímány z balónu.

Sám mám na chodbě ještě ten letošní, s krásnými nočními snímky našeho města, který budí zájem a obdiv návštěvníků. Nepochybuji o tom, že tomu tak bude i s tím novým, který už mám připravený na Nový rok k vystavení…

Oldřich Suchoradský