Baví mne najít si každý den „něco na těšení“. Nejlépe je o tomto tématu zapřemýšlet hned ráno, když se člověk, připraven o teplo peřiny, plíží se slepenýma očima do koupelny. Ideální je vědomí, že ten den prožijete něco hezkého s někým ze svých blízkých, přátel… Případně je na tomto těšení kouzelné, že jedná-li se o drobnosti, neřku-li „prkotiny“ je riziko „zmaření akce“ minimální. Kdo to kdy viděl, aby se se západem slunce nerozsvítila pouliční světla nebo za vás doma někdo vyplel zahrádku a natřel lavičku.

Na „velké věci“ (o kterých bych zde asi měla vyprávět) se raději nijak vehementně netěším. Jsou jako příjemné šimrání kdesi v mém vědomí – mám je na paměti, ale po několika zkušenostech, kdy stoprocentně fungovaly Murphyho zákony, dávám přednost postupu – užít si ony chvíle, když nastanou, a pak se z nich ještě dlouho radovat. K takovým zážitkům pro mne vždy náleží setkání se zajímavými lidmi – v mém případě především s výtvarníky. Největší radostí je pak bezesporu onen proces přípravy dobré výstavy.

Tento rok bude určitě výjimečný díky spolupráci s vynikajícím malířem a sklářem Jindřichem Rejnartem, s energií sršícím Michaelem Rittsteinem nebo s panem Eduardem Ovčáčkem, jenž ve své tvorbě neustále objevuje sílu geometrie, tvarů, znaků…

Vlastně jakmile koncem března rozmrzne metličanský kostel a začneme s kolegou Janem Benešem s přípravou veškerých akcí – tedy i koncertů, letos navíc s druhým ročníkem bienále karikaturistů – Novobydžovské usmívání, jsem ve svém živlu.

Možná to nyní vypadá, že se v současné době musím nutně nacházet ve stadiu zimního spánku, ale je fakt, že ve své práci bych se zásluhou studentů, kterým se snažím oblast výtvarného umění přiblížit, velmi rychle probudila. Ačkoliv pokaždé, když někomu sdělím, že učím na střední škole, zní reakce dotyčného „no to se s nima naotravuješ“ – musím říci, že kdybych se neměla na nic těšit, tak právě na studenty určitě – opět se jedná o setkání, setkání s osobnostmi (a to každým coulem – přičemž v tomto okamžiku se musím potutelně pousmát – čili vzpomeňte si každý na svá školní léta). Avšak jedna záležitost mne těší obzvláště – již podruhé se nám podařilo získat grant na dvouletý mezinárodní studentský projekt. Tento nese název H20me – výsledkem bude zpracování problematiky ekologického bydlení a alternativních zdrojů energie – ve spolupráci se studenty z Florencie a Tarragony.

Úkolem naší školy je vyprojektovat eko-dům. Skupina studentů tak má možnost nahlédnout do profese architekta – i v rámci různých setkání a workshopů, poznat se během vzájemných návštěv se zahraničními studenty…