V Hradci se nám dílem rozumného vedení města a vstřícností spoluobčanů žije skutečně dobře a poměrně pohodlně. To v porovnání s obyvateli malých měst a zvláště venkova. Bydlet v krajském téměř stotisícovém městě je výhoda. Máme zde školy, od základních až po vysoké; vynikající nemocnici a četná zdravotnická zařízení. Dále stovky kulturních příležitostí, ale i pracovní příležitosti. Mohlo by jich být ještě více, protože bychom neměli být jen městem úředníků. Mělo by zde proto být i více průmyslu, protože ten především přináší více práce, ať se to někomu líbí či nelíbí.

Městská hromadná doprava - to je skoro jako pohádka, když nemnoho linek autobusů jezdí přes den i v kratších než čtvrthodinových intervalech. Večer si sice trochu počkáme, ale co by za takový komfort lidé mnohde na venkově dali, když je veřejná doprava nedoveze ani do práce a po směně zpět domů. Stále větším problémem je chybějící vnější obchvat města a přecpanost dopravního okruhu, který vede městem. To ale ani pan Gočár a jiní vizionáři nemohli předpokládat - tak silný dopravní provoz nákladních TIRáků a to, že dnes téměř každá rodina má 1 až 2 osobní auta. Stát by mohl pomoci tím, že by lépe dotoval nákladní dopravu po železnici, aby se odlehčilo silnicím. Ale hlavně by měl být rozumnější každý z nás a více jezdit veřejnou dopravou než osobními automobily. Bývá to levnější, jistě ekologičtější a hlavně se člověk více pohybuje, což je zdravější.

Připomínky ke změně k lepšímu v životě ve městě máme dvě. S většinou obyvatel města volám po radikální změně povrchu a úprav historického Velkého náměstí. Ale to je tak trochu již obehraná písnička. Vedení města by to jistě realizovalo už dávno, ale „potížisté" otravují život nejen sobě, ale nám všem. Dále voláme po zlepšení silniček a parkovacích míst kolem nemocnice. Její personál a vybavení jsou vynikající, takže sem jezdí lidé z celé ČR. Parkovací a průjezdná místa jsou však ostudná - včetně křižovatky vedoucí k hlavnímu vjezdu do nemocnice. Při výjezdu vlevo musí mít řidiči nervy ze železa. Alespoň provizorním řešením by zde snad pomohly semafory.

Dne 1. ledna Hradec vítal nový rok zase velkým ohňostrojem a obrazovou prezentací, horkou polévku a grog nám nalévali zastupitelé města.

Redakce novin a běžní lidé chválili, že byl ohňostroj tentokrát velký. Obrazové prezentaci věnoval však pozornost málokdo. Bože, kam to klesáme? Jakoby takovéto krátkodobé vnějškovosti byly důležité. Stálo to prý všechno skoro 300 tisíc. Nedaly by se tyto peníze využít rozumněji k dlouhodobějšímu přínosu?

Ještě na závěr: Do roku 2017 přejme hradeckým sportovcům, aby nám dělali radost. Hokej je na velmi dobré úrovni a kéž se i fotbalisté udrží v 1. lize. Dnes se ale hraje srdíčkem až na druhém místě. Na prvním místě jsou teď peníze. Ať je v kraji průmysl, pak budou i sponzoři. Bez nich to dnes nikde nejde.

Vážení a milí spoluobčané, přeji pevné zdraví všem. Budeme-li mít mír, zdraví a práci, pak máme k dobrému životu skoro vše.

Čestmír Brandejs