Nechci se zde zabývat nějakými tradicemi ani okrajovými zvyky. Rád bych vám představil Velikonoce co do smyslu. Neubráním se však pro tentokrát slovům nábožensky laděným, ale co ostatně čekáte od kněze.

Během slavení Velikonoc si křesťané připomínají smrt a zmrtvýchvstání svého zakladatele Ježíše Krista. V jednom z církevních dokumentů se píše: „Ježíšovo zmrtvýchvstání je vrcholnou pravdou naší víry v Krista; jako ústřední pravdu ji vyznávalo a prožívalo první křesťanské společenství, jako základní ji předává tradice, zakládá se na dokumentech Nového zákona.“ Apoštol Pavel v jednom ze svých dopisů konstatuje: „Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná“ (Bible, 1. list Korintským 15, 17).

Jestliže však z mrtvých vstal, pak jsou křesťané lidmi, kteří nacházejí odpovědi na touhu po smysluplnosti života, na naději ve věčnost, jsou lidmi smíření a usilovné snahy po spravedlnosti. Toto všechno se na rovině symbolické připomíná při slavení bohoslužeb. Jsou doslova nasyceny významy: světlo, oheň, slovo, mytí nohou, zpěvy, zvony … vše vypráví příběh o naději, že lůna tmy a noci vzchází nový a věčný život.

Petr Šabaka,vojenský kaplan z Moravské Třebové