Zkráceně se dá říci, že u ní domov vyvolával negativní emoce, jelikož v domově důchodců žijí opuštění stařečkové a stařenky, kteří podle ní pomalu čekají na smrt. Článek se nás jako obyvatel jednoho z domova důchodců dotkl. Proto jsme se rozhodli reagovat a stručně popsat, jak v domově důchodců žijeme.

Všichni jsme v domově dobrovolně, ne že by nás sem odložily naše děti. Jsme tu proto, že máme různé zdravotní problémy. Naše děti jsou zaměstnané a nemohou s námi být celý den doma. Těch, kteří nikoho nemají je velmi málo, a souhlasíme s autorkou článku, že by jim mohlo být smutno. Ale není, protože jsou v domově, kde se o ně každý den v roce starají. Máme tu velmi pěkný park, spoustu stromů, laviček a dokonce se  zde dají hledat i houby.

Kromě toho navštěvujeme pracovní terapii, kde vyrábíme krásné věci, které pak na vánoční nebo velikonoční výstavě mohou všichni obdivovat. Dále navštěvujeme hrátky s pamětí, zpívánky a další aktivity, které nám zaplní čas. Každý rok jezdíme na výlet. Už jsme třeba byli ve Velichovkách, v Pekle u Náchoda, na Kunětické hoře a v Krňovicích ve skanzenu. V letošním roce se chystáme na výlet do Pardubic a Lázní Bohdaneč.  Měli jsme také taneční odpoledne s pěkným předtančením a živou hudbou. Dokonce i vozíčkáři se otáčeli na parketu. Těch akcí, které pro nás sociální pracovnice připravují je více, nechceme čtenáře unavovat vyjmenováváním. Ale věřte, že domov důchodců pro nás není čekárnou na smrt, jak  autorka píše. Samozřejmě v domově žijí lidé, kteří na tom nejsou po zdravotní stránce dobře, ale stejně tak by na tom byli doma.

Na závěr musíme také napsat, že náš domov dostal velmi dobré ohodnocení péče, kdy získal čtyři hvězdičky z pěti jako velmi dobře vedené sociální zařízení.

Necítíme se býti stařenkami a stařečky. Cítíme se jako lidé v pokročilejším věku, kteří žijí v domově důchodců normální život.

Helena Penkerová, spokojená obyvatelka domova pro seniory