Nádherné počasí dovršilo, obvyklý výlet do Obřího a Modrého dolu nebo i na Sněžku a Luční boudu. V podvečer se probíraly vzpomínky u táboráku a večer při projekci starých filmů Super 7 a historických fotek bylo teskno i veselo. Obrovským úspěchem je, že další generace, která převzala vládu nad Obřím dolem, nezahálí a tábor Stěžery vzkvétá.

Tábornická skupina

Také ve Stěžerách byli aktivní Sokolové, kteří v roce 1946 sehnali opuštěná stavení v Hajnici před Trutnovem. Zde vše okamžitě uklidili, a tak začaly letní sokolské tábory. Při jednom z výletů do Pece pod Sněžkou, kdy všichni výletníci jeli na korbě nákladního auta, však vedoucí objevili volné domky v Obřím dole. No a bylo rozhodnuto. Okamžitě zahájili jednání na úřadech, až obdrželi dekret od osidlovací komise ministerstva zemědělství v Trutnově.

Tábor v malebném Obřím dole začal

Úřední zápis: Osidlovací komise ministerstva zemědělství v Trutnově v součinnosti s okresní rolnickou komisí odevzdává usedlost čp. 119 v Peci Velké Úpě III. do správy a užívání podle dekretu č. 28/1945 Sb. tělocvičné jednotě „Sokol" ve Stěžerách. V Trutnově dne 3. října 1947. Uchazeči o příděl jsou starosta Jeřábek Jaroslav, jednatel Kučera František a vedoucí táboření František Kašpar.

Parta nadšenců ze Sokola již v roce 1948 a 1949 dokázala z vlastních sil opravit chátrající domy v Obřím dole a organizovat a dokonce postavit v horní části louky novou chatu rozdělenou na dvě části. Hlavní skupinu tvořili: Kučera Fr. – kovář starší a mladší, Kučera Fr. – truhlář, K. Bittner, J. Hátle, Fr. Šejvl, Jos. Pivoňka, St. Pešek, Lad. Pešek, Ladislav Šprinc, Fr. Kašpar, Václav Vaňura, František Dobřenský, Václav a Oldřich Pajskrovi. Tábor sloužil jako letní škola v přírodě, kdy sem před koncem školního roku jezdila škola a pak sokolské letní tábory. Nadšení bylo veliké, velká vývařovna na chatě č. 1 a společné spaní na palandách v nové boudě č. 3 pro dívky, č. 4 pro chlapce. Organizovaly se výlety, zájezdy i táborové hry.

Velký rozkvět

Začal velký rozkvět stěžerských chat, kdy ředitel školy Petrásek pravidelně organizoval v červnu školu v přírodě. Dopoledne se trochu učilo a odpoledne se chodilo na výlety. O prázdninách byl v Obřím dole velký tábor Sokola. Mámy výborně vařily na chatě č. 1, závodilo se na louce, chodilo se na výlety a večer byly táboráky. V roce 1959 si tábor pronajala škola z Hořic, Pražské tiskárny, Dětský domov z Nechanic a celý srpen zde byl tábor Sokola Stěžery. Na brigádu 9. května přivezl Václav Suchánek náklaďákem JZD materiál do Obřího dolu. Na ohni se vařil asfalt, kterým se natíraly lepenkové střechy. Vše řídili Fr. Kučera – kovář a Karel Prádler. Dokonce jednou náklaďák při cestě na hory sjel do příkopu a brigádníci, kteří seděli samozřejmě na korbě, byli umazáni od rozlité červené barvy na nátěr chat a nemocnice v Trutnově byla pěkně vyděšená. Večer pak zakladatelé Obřáku poseděli, a protože přinesené pivo ve velkých nádobách již nemělo dostatečnou pěnu, tak ho nalili do vaničky a vždy koštětem našlehali.

Mimo toto letní období se chaty mnoho nepoužívaly, ale stěžerští mladí nezaháleli.

V poválečné době 50. let mladíci Radoš Rykl, František Smola, Jiří Pultar, Olda Pajskr, Zděněk Hátle, Josef Kříž, Luďa Jirousek, Luboš Kučera a Luboš Štěpánek občas na neděli, protože v sobotu se pracovalo, pořádali tůry z Obřího dolu po Krkonoších na lyžích „jasankách" s huidfeldovým perem nebo řemenovým vázáním.

V roce 1955 se začalo do Obřího dolu jezdit pravidelněji. Zlepšilo se vybavení a J. Němec, L. Jeřábek, R. Rykl, Fr. Smola a L. Kučera st. měli již první lepené lyže se šroubovanými hranami a kandahárem, kde upínací pero bylo na háčky a dokonce zpevnilo botu, která pak nešla zvedat z lyže. Dalšími lyžaři byli František Horáček, František Kučera a Václav Papík. V roce 1962 přišli do party Otta Kučera a  Jirka Dvořák „Plésa". Sehnali jsme moderní lyže Súlovky, pak Hikory, Alexy a měli první otočnou špičku Marker. Ale pata byla pevně připevněna řemeny. Při pádu se uvolnila špička a lyže se otočila na patě, nebo se šrouby vyrvaly. Lyže jsme měli dlouhé až 230 cm. V té době jsme stáli též u zrodu lyží – běžek, které jsme si dokonce dělali hoblováním a zúžením starých lyží sjezdových.

Věc – hlášení o turistickém oddíle

Aby zabrání chat bylo právně podloženo, musela vzniknout správní organizace. Při tělovýchovné jednotě Sokol Stěžery je zřízen turistický oddíl. Má 31 členů, kromě těch z řad žactva a dorostu. Dopravu zajišťují členové oddílu.

Vedoucím oddílu a organizačním pracovníkem je Kučera František. Propagační pracovník Prádler Karel, vedoucí mládeže Kříž Josef a cvičitelé Rykl Radoš a Kříž Josef.

A materiální vybavení? Jednota vlastní tři starší budovy v Obřím dole s jednoduchým vybavením a kapacitou 36 + 11 dospělých osob v letní sezoně, které slouží jako základna turistického oddílu. Vzhledem k výhodné zdravotní poloze (výška 900 m. n. m., slunce, les, voda) se hodí jako dětská zotavovna. Okolí je vhodné jednak pro táboření a turistické akce. Jsou nutné každoroční opravy hlavně střech a okapů.

Stěžery, 8. května 1957: Zakladatelé – vedoucí oddílu Kučera František, jednatel Sokola  Mirek Šanc.

Kolem roku 1960 přišla další vlna lyžařských mladíků – Pepík Kavalír „Kulda", Karel Novotný „Dědek" a Jarek Dolák „Doga". Postupně nás mladší (Radoš Rykl s Lubošem Štěpánkem) začali trénovat přívraty na Portáškách. To jsme z Obřího dolu sjeli na lanovku a za 4 koruny vyjeli na Růžovou horu, lesní cestou sjeli na Portášky, pak do Velké Úpy a pěšky s lyžemi na ramenou v prvních kožených lyžákách „komínech" opět došli do Pece na lanovku na Sněžku. Tuto anabázi jsme opakovali i čtyřikrát za den. Tak se celou zimu začalo jezdit pravidelně na naše chaty v Obřím dole. V sobotu se dopoledne chodilo do práce a v poledne se jelo zrychleným vlakem do Svobody a autobusem do Pece. V naší hospodě na Peci jsme si vyzvedli přes týden schované lyže v uhelně a makali na lanovku. Vedle hospody stál předválečný luxusní hotel Hradec, který v socialismu chátral, ale večer vítaly naleštěné parkety a kožená křesla nás kluky v pohorách a hudba zvala do tance. K ránu se s lyžemi makalo do Obřího dolu a ráno ihned na sníh.

Lyžařský oddíl

V roce 1965 spravuje chaty v Obřím dole tábornický oddíl původních objevitelů opuštěných horských bud. Předsedou je obětavý František Kučera – kovář, hospodářem Karel Prádler, dále kamarádi František Kučera – Šedivák, Karel Bittner, Standa Pešek, Láďa Pešek. V této době již stěžerská škola nejezdila na školu v přírodě, ani sokolské tábory nebyly a chaty se pronajímaly Stavodělu Praha, horolezcům ze Dvora Králové a Pardubic. Zakladatelé tábora si postavili soukromé chaty na okraji louky.

Tak se přiblížilo 28. září 1965, kdy předseda Sokola bratr Preisler nám mladším doporučil od staré party Táborníků převzít starost o chaty a založit „Lyžařský oddíl". Na ustavující schůzi byly rozděleny funkce: předseda Radoš Rykl, trenér Luboš Štěpánek, správce chat František Kučera, jednatel Otto Kučera.

Otto Kučera (kronikář obce)