Proč odchází z Divadla Drak?
Co se jí ve funkci podařilo?
Na co by ráda zapomněla?

V Divadle Drak strávila celý svůj život. Začínala jako sekretářka ředitele, a zanedlouho skončí jako jeho ředitelka. Jana Dražďáková zvládla šéfovat loutkovému divadlu celých 20 let. Při on–line rozhovoru Hradeckého deníku zavzpomínala i na krušné chvíle.

Jana Dražďáková odpovídala ve čtvrtek 5. listopadu od 10.45 do 12 hodin.


KDO JE JANA DRAŽĎÁKOVÁ:

Žena, pro kterou je divadlo druhým domovem, to je paní Jana Dražďáková z Hradce Králové.

Je profesionálkou v pravém slova smyslu, do divadla přichází jako první a odchází jako poslední. Perfektně ovládá provozní i manažerské záležitosti. Pro své podřízené je vynikajícím psychologem, čímž vytváří ideální pracovní podmínky.

Byla navržena na Ženu regionu 2009 (čtěte zde). Podle navrhovatelky si ocenění zaslouží i kvůli tomu, že příští rok odchází do penze.

Co budete vlastně dělat v důchodu? Neříkejte mi, že budete sedět v křesle a koukat na telenovely. Půjdete se někdy podívat do Draku jako divák? (Martin Černý)

Tak telenovely určitě ne - a křeslo taky ne. Drak nikdy nezůstane za mými zády, jsem s ním příliš prorostlá a budu s nimi vše prožívat. I když třeba trochu z zpovzdálí.

S
polupracujete s Klicperovým divadlem? A jak vidíte spolupráci na letním divadelním festivalu v Hradci? Měl jsem dojem, že by Drak mohl hrát více her. (V. Kliment)
S Klicperovým divadlem jsme v tom nejužším kontaktu. Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů pořádáme společně. V těch deseti dnech se u nás odehraje kolem 35 představení. Zdá se vám to málo?

J
ak vám bylo, když v Draku málem přišel o prst malý chlapec? Jak se vůbec něco podobného může stát v divadle pro děti? Je pravda, že jste se s ním nijak nevypořádala? (fantomas)
Bylo mi strašně, nerada na to vzpomínám. Je mi to moc líto. Nevím, co myslíte tím, že jsem se s ním nijak nevypořádala. Na sedadla jsme měli všechny potřebné certifikáty, dělala je odborná firma. Nikdy by mě nenapadlo, že se něco takového může stát. Výrobní firma už provedla na sedadlech zásadní úpravy, takže už se to nikdy stát nemůže.

Jaký máte rozpočet? Kolik vlastně získáte ze vstupného a jakou máte návštěvnost?
(Tutanchamon)
Rozpočet se skládá z grantu a z vlastních tržeb. Vlastní příjmy činí zhruba 30 procent. Návštěvnost máme 80 procent.

Které české pohádky máte nejraději? A jsou lepší ty nové nebo spíš klasické starší?
(Marek H.)
To záleží na vkusu každého diváka. Každá pohádka, která je dobře zpracovaná, je krásná. Ať stará nebo nová. V našem divadle se většinou inscenují pohádky pouze na „téma“. Vždycky je to trochu jinak, než to doma vyprávíte dětem.

Získala jste s Drakem určitě řadu ocenění. Kam byste zařadila výroční cenu města Primus inter pares, kterou jste získala před pěti lety?
(antiprimátor)
Jé, vy si to pamatujete? No ta je samozřejmě na prvním místě. Do včerejška byla v divadle na psacím stole, ale včera v rámci pomalého vyklízení prostoru jsem ji přestěhovala domů do knihovny.

Jaká budete důchodkyně? Budete jezdit v MHD a „sypat ptákům zrní“, nebo chcete zůstat aktivní, chodit za kulturou?
(Karel)
To víte že to druhé. Neumím si představit, že bych seděla doma a pletla svetry.

S divadlem jste určitě procestovala celý svět. Na
které výpravy nejraději vzpomínáte? Šlo vám někdy v zahraničí doslova o život? (Eliška)
O život to zrovna ne, ale ve Španělsku nás několikrát okradli, a to nebylo zrovna příjemné. Já nejraději vzpomínám na Japonsko, protože mě absolutně uchvátil jejich přístup k divákům. Před představením je celý štáb vedení vítal s úsměvem a po představení se s nimi loučil. Moc se mi to líbilo, a snažím se to u nás v divadle trochu kopírovat.

J
e v oblasti loutkového a dětského divadla v České republice velká konkurence? Jaký je svět loutek v zahraničí? (Kamila Dvořáková)
Nedá se mluvit o konkurenci. Přibližně každý kraj má své profesionální loutkové divadlo a tím i oblast svých diváků. Ta divadla byla zakládána hned po válce a my jsme téměř nejmladším. Ve světě taková síť profesionálních loutkových divadel není. Jsou to většinou malé skupiny, závislé na sponzorech.

Vybavíte si z divadla nějaký špatný zážitek, na který byste chtěla raději zapomenout?
(Helena)
Je jich bohužel víc. Nerada na ně vzpomínám, ale když si to přejete. Jsou to: havárie našeho nákladního vozu se smrtí jednoho z techniků, prstíček malého chlapečka, který byl téměř amputován naším sedadlem.