1. Jaké jsou nejčastější letní úrazy?
2. Jak správně a včas poskytnout první pomoc?
3. Je stále problém s dárci krve?

Lukáš Pochylý odpovídal ve čtvrtek 12. srpna od 10 do 11:30 hodin.

Zde najdete všechny odpovědi.

Volný čas? A co to je? vtipkuje předseda Oblastního spolku Českého červeného kříže Lukáš Pochylý. V posledním týdnu nevěděl, kde mu hlava stojí, natož aby měl čas přemýšlet o létě a dovolené. „Do postižených oblastí jsme vypravili už deset aut s materiální pomoci,“ říká.

Ale co všechno hradecký Červený kříž dělá? Na to a mnoho jiného se předsedy spolku ptali při on–line rozhovoru čtenáři Hradeckého deníku.

Jako organizace pomáháte při povodních, posíláte materiální věci. Ale sebere se Červený kříž a jede tam také pomáhat? Vydal jste se vy někdy na místo? (Honza)

Jasně! Já osobně byl na povodních v roce 1997 na Hradecku, 2002 v jižních Čechách a loni na Novojičínsku a v Jeseníkách. Jednou jsem nosil vody a savo, jednou byl ve sběrném centru, jindy zase pracoval v psychosociálním týmu. Čím víc se člověk naučí, tím víc může pomáhat. V republice máme skoro 80 oblastních spolků a v každém jsou lidé, kteří umí a chtějí pomáhat tam, kde je to potřeba. Ale to ještě neznamená, že nutně lidi z Karlových Varů musejí jet osobně pomáhat do Karviné. Pokud to zvládnou lidé z blízkých oblastních spolků, je to fajn. Když ne, zavolají si další na pomoc. (zkráceno)

Představte si situaci z povodní. Vodá vám strhne barák, proud odnese auto a vy zůstanete kdesi evakuovaný jenom v pyžamu… Dovedete si představit, jak byste se v takové situaci choval. Co by pro vás bylo nejdůležitější? (Franz)
Představit si to na základě osobních zkušeností a prožitků z míst, kde jsme pomáhali, dovedu. Jak moc to dovedu procítit, je otázka. Nezažil jsem to na vlastní kůži. Ale myslím, že by pro mě bylo nejdůležitější vědět, že existuje řešení, byť pomalé, a že na mě celý svět nezapomněl. Že na to nejsem úplně sám.

Vyučujete kurzy první pomoci, jsou hojně navštěvované? (Magda)
Vyučuju a rád. Baví mě to. Rád pracuju s lidmi (já vím, to by třeba kat mohl říct taky, ale rozumíme si…). Musím říct, že třeba v Hradci kurzy navštěvované jsou. Je o ně zájem, což je dobře. Asi není tajemství, že kurzy pro veřejnost jsou současně jedním z našich zdrojů financování. Červený kříž si většinu peněz na svůj provoz a na svoji činnost musí sám vydělat nebo někde najít. Výdělečné činnosti nám pak umožňují dělat věci, které jsou potřeba, ale nevydělají si na sebe. Třeba tábor pro děti dotujeme z vlastní činnosti, protože jsme přesvědčení, že to má smysl.

Umět poskytnout první pomoc je skvělé, ale upřímně, být přímo na místě nějaké nehody, tak se k tomu neodhodlám. V tom šoku bych nevěděl ani co dělat. A to si myslím, že je kámen úrazu, vy ne? (Jirka)
Je pravda, že někdy člověk tváří v tvář nějaké mezní situaci prostě zkoprní a nevydá ze sebe nic. Podruhé už to bude ale lepší. Dá se s tím pracovat tréninkem. Těžko na cvičišti, o něco lehčeji na bojišti. Ale světe, div se, častěji se setkáváme s případy, kdy člověk nějak zareaguje a kolena se mu rozklepou až pak.

Jak získáváte nové dárce krve? Děláte nábor i při školeních a akcích ve školách, když už tam jedete? Jak jste úspěšní? (L. Nohejl)
Získáváme je těžko. Snažíme se informovat, informovat a informovat, motivovat, motivovat a motivovat. Ale befelem to nejde. Člověk musí chtít. Jinak by to nemělo ani cenu. Takže se opravdu při každé příležitosti snažíme alespoň zmínit, že něco takového existuje a je to moc potřeba. Setkávám se i s tím, že lidé nevědí, že se krev ještě daruje. „Fakt se nedá vyrobit?“ Stejně se snaží i nemocnice, transfuzní stanice. Jde to těžko, avšak podle nové statistiky se zdá, že to aspoň trochu zabírá. Až bude dárců dvojnásobek, než je teď, poplácáme si po rameni.
V autoškole jsme měli mít hodiny první pomoci, ale nic takového. Pustili nám nějaké video a pak nám řekli, že zbytek se máme doučit sami. Děláte třeba něco pro to, aby se tohle změnilo? (Kiss)
Nechci hodnotit autoškoly. Znám jednu, ve které učím. Tam se o první pomoci fakt něco dozvíte, i když kdyby výuka trvala dva dny, bylo by to podle mě lepší. Líbil by se mi stav, kdy by autoškoly první pomoc neučily, ale člověk by musel před řidičákem udělat kurz jinde. Přesně stanovený, popsaný kurz, u organizace, která na něj má schopné lektory a vybavení. Byla by to asi trochu otrava navíc, ale snad užitečná. Když uvážím, že podle statistik až 80 procent lidí v bezvědomí umře zbytečně, protože v tu chvíli nebyl poblíž nikdo, kdo by pomohl… (sir)