Na naší škole se se záškoláctvím setkáváme poměrně často, především pak u dětí z určitých sociálních skupin. Nejvíce případů tvoří „drobnější“ záškoláctví, kdy dítě zamešká pouze pár hodin. Těch zásadnějších případů registrujeme během jednoho školního roku zhruba pět.

Každý takový problém se nejdříve snažíme vyřešit domluvou s rodiči. Ti ale častokrát nejeví o dítě zájem, nemají přehled o tom, co jejich potomek dělá, zda chodí, nebo nechodí do školy. Proto většinou mlží a snaží se dítě omlouvat, spolupráce je tudíž častokrát nemožná. Pokud nestačí rozhovor s rodinou dítěte, obracíme se na orgány sociální péče. V krajních případech předáváme celou věc policii. Cesta k trestu pro rodiče je však většinou poměrně strastiplná.

V každém případě se ale vždy snažíme záškoláctví vyřešit v tom nejlepším zájmu dítěte tak, aby zůstalo v rodině a na kmenové škole. Prioritou úspěchu je spolupráce rodiny dítěte se školou. Pokud totiž rodiče neposílají své dítě do školy a nepodporují ho ve vzdělání, je to cesta do pekel. Řešením je pouze jednotný a důsledný přístup obou stran.

KAROLÍNA KARPAŠOVÁ