Při takzvané „sokolské akci", v noci ze 7. na 8. října 1941, gestapo zatklo, takřka naráz, všechny sokolské činovníky z ústředí, žup i větších jednot, kteří „ještě byli na svobodě". Byli mučeni, vězněni, deportováni do koncentračních táborů.  Téměř 93% vedoucích sokolských pracovníků se již na svá místa po skončení války nevrátilo.

Památný den sokolstva není věnován pouze obětem boje za znovunabytí svobody a samostatnosti československého státu v době nacistické okupace a 2. světové války, ale všem sokolům, kteří své životy položili za svobodu a demokracii.

Položili životy za svobodu a demokracii

První kapitolu boje za národní samostatnost sokolové napsali již o dvě desítky let dříve – v letech 1. světové války, od jejíhož vypuknutí uplynulo letos 100 let. Tehdy započala cesta, kterou lemují takové významné okamžiky jako založení roty „Nazdar" ve Francii 23. srpna 1914 (její jádro tvořili členové pařížského Sokola), vznik „České družiny" v Rusku 12. srpna téhož roku (její významnou část představovali sokolští cvičitelé, jako například pozdější velitel 1. divize Josef Švec), či v následujících letech bitvy u Zborova a Bachmače v Rusku, ve Francii nebo v Itálii.

Vznik legií a krev v Evropě

Sokolové byli při vzniku legií, jejichž budování ovlivnila disciplína a sokolský řád, které do nich sokolové vnesli. A sokolové také od prvního roku Velké války krváceli na bojištích jak na západě, tak na východě Evropy.

K uctění jejich památky byly položeny květiny u pamětní desky sokolské odbojové organizace Jindra a u pamětní desky župního starosty bratra Nováka, který zemřel v Osvětimi.

Marika Prockertová, Sokolská župa Orlická