Cožpak je možné vyhnout se té velkoměstské koncentraci pěších výletníků a mezi nimi krkolomně kličkujících cyklistů?

Odpověď zní ano. Pokud se chcete seznámit s přírodním bohatstvím této lokality, které si pranic nezadá se zdejším kulturním bohatstvím, pak je to přímo nezbytné. A o přírodu tu právě jde. Nuže, stačí jen včas a správně odbočit. Ano, to hemžení dole v neúprosném slunečním žáru vystřídá blahodárný klid a stín lesa. Jen hluboko pod vámi, tam, kde ční červený kamení, šumí proud řeky Úpy. Nacházíme se totiž na uzoučké stezce na místy až kolmém opukovém srázu. Navozuje to dokonalý dojem nefalšované divočiny. Zkrátka romantika jak má být. Samozřejmě, představit si hopsat babičku Boženy Němcové přes kořeny a kameny na pěšině nad propastí tu nelze, ale adrenalinově laděné moderní důchodce určitě ano.

Rozmanitá fauna a flóra okolo

Nejde zde však jen o zdolávání terénu, ani o pouhé kochání se pohledy do závratné hlubiny, případně na odvážné kamenné ostrohy a z opukových kvádrů vystavěné převislé stěny. Kdepak. Ostatně, živá příroda si sama vynucuje pozornost. Určitě nelze přehlédnout spanilé lilie zlatohlavé v plném květu, stejně jako další nápadné byliny, žlutě kvetoucí a hojný jestřábník zední, kozí bradu východní a dole v údolí pak škardu bahenní a modrokvětý orlíček obecný. Zkušení přírodomilci však spolehlivě rozpoznávají i staré známé již nebo ještě nekvetoucí rostliny. Například černýš hájní, kokořík mnohokvětý, statnou měsíčnici vytrvalou, případně již odkvetlou orchidej okrotici bílou.

Zvědavé pohledy do keřového patra, do korun rozsochatých velikánů nebo ještě výše, na blankytně modrou oblohu, zachytí tu a tam zástupce místní aviofauny. Vzpomeňme důvěrně známého čermáčka, tedy rehka domácího, nebo pěnkavy. Hlasem na sebe z dutiny stromu upozorní stále hladový dorost strakapouda velkého, dále pak kupříkladu střízlík obecný nebo ve vysoké trávě spolehlivě neviditelný rákosník zpěvný.

Objevy ve světě drobného hmyzu

Velkým dobrodružstvím je pronikání do tajů hmyzí říše, do světa běžným smrtelníkům z velké části skrytého a neznámého. V tomto světě drobné plazivé, běhavé i polétavé havěti lze také stále něco nového objevovat. Takovým velkým objevem nedávné přírodovědné exkurze, kterou pořádala Východočeská pobočka Společnosti pro trvale udržitelný život, byl nález šupinatého zelenožlutého tvorečka, vzácného nosatce. Ale zaujal i tesařík skvrnitý, klikoroh devětsilový, červenáček ohnivý a adéla pestrá – a to nejen účastníky této populárně-naučné výpravy, ale i zvídavé kolemjdoucí.

Přírodovědnou exkurzi do Babiččina údolí provázeli botanička doktorka Věra Samková a entomolog Miroslav Mikát, oba z hradeckého Muzea východních Čech, a ornitologové Věra Hromádková a Karel Bejček z České společnosti ornitologické.

Babička by z účastníků exkurze, přátel přírody, měla určitě radost. Ba dá se předpokládat, že by jejímu srdci mohli být z tohoto moderního bláznivého světa nejbližší. Neděsí totiž rachotem a smradem pekelných samohybů, ani stále nehlučí okolo sebe jako při nějakém masopustním veselí. A jak známo, dobrý přírodovědec, pro pírko i přes potok skočí.

Miroslav Petr, Východočeská pobočka STUŽ