Ne každému je ale do vínku dáno užít si naplno a v radosti tuto část svého života. Život sám do našich příběhů totiž často neplánovaně dopíše novou roli pro tíživou samotu či bolestnou nemoc.

Naše práce je o porozumění

Pečovatelky a pečovatelé z Charitní pečovatelské služby Oblastní charity Hradec Králové znají různé příběhy seniorů. Některé končí na polohovacím lůžku i v osamění mezi čtyřmi zdmi. Většina, jak říká pečovatelka Marie Nováková, je těch šťastnějších. Nejbližší rodina se stará a pečuje o prarodiče, zahrne je láskou a zajistí pečovatelskou službu v době, kdy oni nemohou být nablízku.

„Naše práce je velmi náročná, není jen o fyzické práci, je o porozumění, trpělivosti, lidskosti, umění naslouchat. Na místě je i přirozený soucit, vždyť k našim seniorům chodíme mnohdy velmi dlouho a dobře je známe. Je ale také velmi potřebný a důležitý rozumný nadhled a psychická pohoda a to je mnohdy velmi náročné. Každý nemoc prožívá jinak, každý člověk je jiný. Návštěva od návštěvy se liší. Někdo je veselý, jiný smutný. Člověk se těžko smiřuje s nastalou změnou zdravotního stavu, s čímž souvisí i jeho psychický stav. Získání důvěry a navázání spolupráce se pak vyvíjí u každého individuálně. Jsou samozřejmě případy, kdy si padneme do oka již mezi dveřmi, pak jde vše veseleji.“ říká Nováková.

„Pečuji o paní, za kterou chodím každé ráno. To byl zrovna případ sympatií na první pohled, zkontroluji, zda je v pořádku a zda si vezme léky a strávíme spolu hodinku vyprávěním o životě. Je jí sice již přes 80 let, ale je stále čiperná, postará se o sebe i domácnost. Jen je sama, celý život pracovala a nějak zapomněla vdát se a mít děti a dnes ji rodina chybí. Moje ranní návštěva ji psychicky aktivuje, zapomene na své starosti. Cítím, že má radost, když jsme spolu a jsem šťastná, když jí kousek radosti do dalšího dne mohu dát,“ říká pečovatelka Marie Nováková.

Společně také snídáme

„Kromě běžné pomoci v domácnosti, jako je žehlení, praní, větší nákup, donáška jídla pomůžeme i s osobní hygienou, což obnáší fyzickou zátěž ale i jistou zručnost. S pánem, ke kterému chodím každý den, jsme sehraný tým. Velmi rád se sprchuje, ale sám bez pomoci by to nezvládl. Společně také snídáme a povídáme si. Mám radost, když jsou jeho oči veselé a šťastné a to jsou okamžiky, kdy si přesně uvědomuji, že to je to, proč tuto práci dělám,“ dodala Marie Nováková.

„Další příběh je složitější. Pokročilý stav Parkinsonovy nemoci jej natolik zneschopňuje, že mnohdy není schopen jakéhokoliv pohybu. Posadit se a vstát je nemožné, má zavedenou cévku, a tak jakákoliv spolupráce je velmi obtížná. Sám, bez pomoci se nedostane ani na lůžko, manželka jej fyzicky nezvládne. Každý večer je navštěvují naši kolegové pečovatelé, kteří se o pána postarají. A tak to je. Jeden je dobře, druhý hůř, ale díky péči rodiny i pečovatelské služby může žít se svojí paní doma, kde je mu nejlépe.“

Charitní pečovatelská služba pečuje hlavně o lidi osamělé, ale také o ty, o které se stará rodina, ale ta potřebuje z různých důvodů výpomoc, například kvůli zaměstnání, pobytu v nemocnici, v lázních. Rodina má jistotu, že je o jejich milované dobře postaráno. Pečovatelé a pečovatelky provází také umírající, kteří se rozhodnou a mohou zůstat až do posledních chvil doma v kruhu svých blízkých.

Stáří se nebojím, říká pečovatelka

Pečovatelka říká, že se o ni postarají její dvě dcery, až jednou bude pomoc potřebovat. „Péči pečovatelek bych se nebránila, vím sama nejlépe, že pomohou mě a zároveň i mé rodině, když se nebudou moci o mně postarat. Vím, že přinesou kousek světla do nového dne, který pro mě bude šťastnější a veselejší stejně tak, jak jsem cítila tyto pocity od svých seniorů i já,“ dodává Marie Nováková.

Petra Zíková, koordinátor dobrovolníků z Oblastní charity Hradec Králové