Před vánočními svátky jsme zveřejnili příběh šestiletého Lukáška z Hradce Králové. Měl přání, které mu Ježíšek jen těžko může splnit. Proto naše redakce otiskla jeho dopis, v němž Lukášek hledá dědečka a babičku.

Celý článek najdete zde.

Dědeček a babička pro Lukáška

Lukáškův osud rozhodně nebyl čtenářům lhostejný a tady je reakce:

Milý Lukášku,
po přečtení Tvého dopisu v novinách jsme se rozhodli splnit ti Tvoje přání.
Chtěli bychom Ti dělat babičku a dědu. Byla by to i naše velká radost.
Bydlíme na Královéhradecku v rodinném domku. Určitě se nám ozvi.
Přejeme ti veselé Vánoce, hodně zdraví a ten nejcennější dárek – babičku a dědu.
Těšíme se na setkání s Tebou. Čtenáři z Královéhradecka

A co na dopis Lukášek?

Milá redakce,
mezi vánočními dárky jsem objevil i dopis od své nové babičky a dědy, které jsem vašim prostřednictvím našel. Během vánočních svátků jsem se společně s maminkou vydal do malebného místa na Královéhradecku. Netrpělivě jsem vyhlížel dědu, který slíbil, že pro nás s mamkou přijede na nádraží autem. Ani jsem se nestyděl, jen jsem byl zvědavý, jak asi bude vypadat.

Když jsme přijeli k nim domů, čekala na nás nejen babička, ale i dva psi, se kterými jsem se hned skamarádil. Pod stromečkem na mě čekaly dárky, ale já byl už netrpělivý, až půjdu s dědou na procházku a budu si moci vzít psy na vodítku s sebou. A také se tak stalo, vydali jsme se krmit daňky, které má děda nedaleko domu, a obešli jsme okolí. Odpoledne uteklo moc rychle, a tak jsme si slíbili, že se brzy uvidíme, protože se mi tam moc líbilo.

V novém roce jsem přijel opět na návštěvu. Už to nebyly obavy, které mě provázely na cestě, ale byla to netrpělivost. Moc jsem se těšil na setkání.
Babička pro mě připravila spoustu dobrot, zatímco jsme s dědou obcházeli revír.

Vůbec se mi nechtělo domů, ale protože vím, že se tam brzy vrátím, tak loučení nebylo tak smutné. Jen zpáteční cestu jsem celou prospal.
Rád bych poděkoval redakci za pomoc při hledání babičky a dědy, které mi dnes může nejeden kamarád závidět. Lukášek, Hradec Králové

Hledám někoho, s kým by mi bylo veseleji

Vážená paní Jaroslavo!

Srdečně Vás zdravím a dovoluji si odepsat na Váš článek z předchozích Řádků důvěry. Moc mě článek zaujal a rozhodl jsem se, že Vám odepíši. I já jsem sám a je mi dosti často smutno, přál bych si najít někoho, s kým by mi bylo veseleji…

Je mi 70 let, jsem mladšího vzhledu, blonďák s prořídlými vlasy. I já nehledám majetek, ale ženu, se kterou bych si rozuměl a stálo by za to společně žít. Mám starou škodovku, rád svátečně sportuji, jezdím na kole, na běžkách, jsem domácí kutil. Většinu času trávím na chaloupce, kterou mám na Horní Orlici. Mám tam malé hospodářství. Ovečku a telátko, a tak mám o zábavu částečně postaráno. Chování zvířátek ale zřejmě ukončím, potom budu mít čas na výlety…

Ještě něco o mně. Jako důchodce si přivydělávám občas stahováním dříví v lese s koněm, kterého si pronajímám. Kdybyste se chtěla přijet podívat, moc bych to uvítal; přímé poznání prostředí napoví velice mnoho. Do tanečních jsem nechodil, ale valčík a polku zvládnu. Hudbu mám rád veškerou, kde není moc decibelů.

Mějte se moc hezky. S pozdravem Honza, východní Čechy
(plná adresa je redakci známa, dopis předáváme paní Jaroslavě)

Snad si to viník uvědomí a ozve se
Vážená redakce!

Jsem dlouholetou odběratelkou Vašeho deníku. V něm jsem si také přečetla, že mohu napsat do Řádků důvěry. Tak jsem se rozhodla, že Vám napíši. Byla bych moc ráda, kdybyste článek uveřejnili. Ráda bych se s Vámi podělila o tuto příhodu.

Ve čtvrtek 3. prosince v brzkých ranních hodinách nám byla zničena autem popelnice, která je umístěna u hlavní silnice směrem z Vamberka do Helvíkovic. I když jsem pojištěna, bohužel žádnou náhradu nedostanu, poněvadž viníci zatím nebyli zjištěni.

Třeba až si přečtou tyto řádky, uvědomí si, co mi způsobili , a popelnici zaplatí. Stála 916 Kč a každá koruna pro důchodkyni je dobrá. Bohužel zničenou popelnici jsem měla už třikrát, ale vždy jsme se s viníkem dohodli. Byli to slušní lidé. Věřím, že se i tentokrát viník ozve. Adresu s telefonním číslem nechávám v redakci.

Předem moc děkuji.

Anna Stejskalová, Helvíkovice

Příběhy z Řádků důvěry můžete číst také na webové adrese www.hradecky.denik.cz/radkyduvery. (red)