Tím, kdo má toto vystoupení s prvky regulérního koncertu na svědomí, je Martina Forejtková. Hudby znalí občané Královéhradecka ji znají jako polovinu dua Nos Dames, jež se specializuje na šansony Brela, Piaf a dalších frankofonních písničkových dramatiků.

Forejtková je sice skromná, ale nesmírně talentovaná zpěvačka a vynikající pianistka (a také akordeonistka), jejíž nadšení a zaujetí pro francouzské písně se evidentně promítlo i do nastupující generace. A tady se dají již nyní nalézt slibné talenty. Ano, slibné. Toto slovo je na místě, protože nejde ani tak o míru talentu, jako o bytostné setrvání (o rozvíjení jde až v druhé řadě) v něčem, co není tak úplně in. A Forejtkové mládežnická groupe zaslouží obdiv!

Šli s kůží na trh, otevřeli své duše

Jako hudební recenzent mohu zamést takové vystoupení se slovy, že někteří účinkující nedosahují příslušných kvalit. Jakých kvalit, ptám se? Nikdo nemůže dosáhnout na piedestal, na němž trůní Lara Fabian či dokonce Edith Piaf, ale o to tady přece nejde. Nejdůležitější je to, že se náctiletý či náctiletá cítí být natolik zasaženi touto formou výsostné životní poezie, aby šli s kůží na trh, svou duši otevřeli na veřejnosti. A vězte, že to tito studenti vůbec nedělají povinně!

A nesmírně rád pak cítím potřebu vyzdvihnout výkony těch, kteří dokonce snesou přísnější kritická měřítka. A v tomto případě (pominu-li nesporné kvality Martiny Forejtkové, která úžasně a opravdu emotivně, tudíž pravdivě, interpretovala Piafové majstrštyk „La Foule") rád zmíním především talentovaného šoumena Jana Zeleného. Ten zvládal nejen francouzštinu, ale dle potřeby také němčinu a angličtinu, zpíval i spíkroval a divadelně hrál – je to typický pódiový tahoun.

Pěvecky však bezesporu kralovala Kristýna Voženílková – ta se zaskvěla v písních „Pas Sans Toi" (z repertoáru belgicko-italské hvězdy Lara Fabian) a „Derniére Danse" (od mladé a nesmírně populární francouzské r´n´b zpěvačky, která si říká Indila). Emocemi sycený, plnokrevný hlas, evokující opravdovou dospělost, to znamená prožitost. Jisté frázování a hlasový rozsah a jistota, to vše činilo z její interpretace učiněný posluchačský zážitek!

Jazzový standard „How High the Moon" zvládla na jedničku zase Radka Štoková, přičemž klavírní doprovod Forejtkové více čerpal z ragtimu než ze swingu.

A musím také zmínit Barboru Viceníkovou, která si troufla na přetěžký song „I Dreamed A Dream" z muzikálu „Lés Misérables" (Bídníci) Claude-Michela Schönberga. Ten v posledních letech proslavila především skotská (tehdy amatérská) zpěvačka Susan Boyle. Královéhradecká studentka měla sice trémou sevřený hlas (tzv. zamrzlý), ale přesto se s tím poprala a bylo více než patrné, že doma před zrcadlem z jejích hlasivek tryská zlato…

Soutěží v Ostravě, vystoupí v Hradci

Vystoupení vyvrcholilo sborovým zpěvem písně Leonarda Cohena „Hallelujah" prezentované v šesti jazycích (včetně ruštiny a češtiny).

Když už jsem se zmínil o duu Nos Dames, tak vězte, že Martina Forejtková a Kateřina Prokešová vystoupí 22. května v Hradci Králové (Sbor kněze Ambrože od 18 hodin). Ale ještě předtím, a to na konci března, jedou do Ostravy na Soutěž v interpretaci frankofonních písní. Držme jim tedy palce!

Jan Hocek