Pořád jsem tomu nemohl uvěřit, tak jsem šel blíže a zjistil jsem, že je to Tatra brazilského týmu Petrobas Lubrax. Hned jsem si uvědomil složení posádky. Brazilský řidič André de Azevedo, brazilský navigátor Maykel Justo a český mechanik Jaromír Martinec. V letošním Dakaru se umístili na osmém místě, což je na tak těžký závod velký úspěch, nejlepší etapové umístění bylo ve třinácté etapě, kde dojeli druzí.

Máte vystudovanou Českou zemědělskou univerzitu. Jak jste se dostal k motorismu?
Vlastně mě k tomu dostala moje diplomová práce o vhodné volbě olejů do spalovacích motorů. Můj vedoucí diplomky mi řekl, že by nebylo špatné něco z toho publikovat v odborném časopise. Tak jsem se dostal do časopisu AutoEXPERT, kde jsem začal dělat technického redaktora a za dva roky jsem se stal šéfredaktorem. Chtěl jsem udělat reportáž o přípravě na Dakar. Tak jsem se vlastně setkal s Tomášem Tomečkem, který mi nabídl, zda bych nechtěl být členem posádky.

Připadal vám tento ročník náročnější než předchozí?
Trať byla standardně náročná, ale letošní ročník byl těžký díky technickým problémům se spojkou a s výfukovým potrubím.

Jaká je vlastně vaše úloha jako mechanika?
Cokoliv se stane během samotného závodu, mám na starosti já. Také při jízdě hlídám teplotu, tlak v pneumatikách (dohušťování), přečerpávání paliva, ovládání stěračů a klaksonu. Navíc dělám kontrolu auta po jízdě v bivaku.

Jaké byly vaše největší technické problémy?
Asi s tou spojkou. Byla špatná a my jsme nikdy na Dakaru spojku neměnili a nevěděli jsme, kolik to zabere času. Chtěli jsme ujet ještě jednu etapu a pak to vyměnit, ale to se nám vymstilo. Hned na začátku etapy po 25 km přestala spojka fungovat. Odjeli jsme etapu bez spojky a poté jsme ji vyměnili což nám zabralo osm hodin. Ta vyměněná však vydržela pouze čtyři dny a museli jsme ji vyměnit znovu. Výměna spojky ještě přinesla další problém, prasknutí výfukového potrubí.

Jaké máte zázemí v bivaku? Můžete si dovolit vyměnit větší díly nebo děláte jenom drobné úpravy?
Motor a rám se nesmí měnit, ale ostatní díly ano. Oproti Kamazu je naše zázemí nesrovnatelné. My přijedeme a jdeme pracovat a oni přijedou, jdou se osprchovat a spát. Všechnu práci na autě za ně udělají ostatní členové týmu.

Jaký byl pro vás nejtěžší úsek a proč?
Těžká byla samozřejmě etapa do Fiambaly (Argentina), protože jsme jeli bez spojky a také etapa Nasca-Pisco (Peru), kde bylo střídání dun a rychlých úseků. V této etapě jsme nakonec skončili druzí.

S Dakarem máte již velké zkušenosti, jezdíte od roku 2001. Přesto se zeptám, překvapilo vás něco během letošního Dakaru?
Byl to písek Fesh-Fesh, který má konzistenci cementu, vrstva je to půlmetrová a hrozně to práší. Valilo se to na nás jako voda a museli jsme to stírat stěrači.

Chtěl byste, aby se Dakar zase začal jezdit v Africe?
V Africe pořád zůstává duch Dakaru. Mně osobně se to v Jižní Americe líbí. Terény jsou stejně dobré a hlavně lidé jsou zde přívětivější.

Jaký Dakar byl pro vás zatím nejtěžší?
Každý ročník je něčím jiný. Nejvíce náročný byl první ročník, co jsem jel v roce 2001. Byli jsme první a pak jsme najeli špatně na dunu, zničili osu a museli odstoupit.

Co byste poradil mým vrstevníkům, co by v budoucnu taky chtěli jezdit Dakar?
Před 25 lety bych nikdy nevěřil, že pojedu Dakar. Já jsem zastánce toho, že člověk si má jít za svým cílem, hodně na tom pracovat a hodně toho obětovat. Tohle se dá ovšem aplikovat na cokoliv. Štěstí přeje připraveným.

Zúčastníte se příští rok?
To záleží na Andrém a také mám malou dcerku Aničku a další čekáme, takže na to také musím brát ohledy.

Dominik Němec
(rozhovor pochází z pera studenta, který píše pro studentský meziškolní časopis Break Times. Časopis vychází v Hradci Králové a v Pardubicích, na jeho tvorbě se podílejí mladí lidé ze středních škol těchto měst)