Socha vlevo nahoře je svatý Stanislav Kostka, polský jezuita, jemuž byl vyměřen velmi krátký život. Narodil se roku 1550 v Rostkowu ve šlechtické rodině a zemřel na horečku v Říme pouhých deset měsíců po nastoupení noviciátu v roce 1568. Badatelka

Svatý Stanislav bývá zobrazován jako jezuitský novic a vyznavač v taláru. K jeho atributům patří Jezulátko a svaté přijímání. Studoval v jezuitské koleji ve Varšavě a pokračoval ve Vídni, kde toužil vstoupit do řádu. Z vlivu svého mocného otce musel v přestrojení uprchnout přes Augsburg a Dillingen do Říma, aby byl přijat tehdejším generálem Tovaryšstva Ježíšova Františkem Borgiášem.Socha svatého Stanislava z průčelí jezuitského kostela Nanebevzetí panny Marie na hradeckém Velkém náměstí.

V řádu byl oblíbený a svou smrt si předpověděl. Je vnímán jako patron čistoty, Polska a studující mládeže. Na kostele odkazuje ke vzdělávací roli, kterou chtěli jezuité v Hradci Králové vykonávat. Sochařsky nepatří ani tato čtvrtá socha k jiskřivým skvostům baroka. Což vynikne zvláště srovnáním s jen 
o pár let mladšími figurami 
z mariánského sloupu.

Asi je dosti ironické, že po andělském světci získal jméno spisovatel, novinář a anarchista známý svým ateismem Stanislav Kostka Neumann. Jezuitský řád byl za svou existenci několikrát zrušen a znovu založen. V českých zemích je vnímán rozporuplně díky postavě pátera Koniáše v knihách Aloise Jiráska a díky vlivu na školství a vzdělání.

Martina Vítková