Před budovou muzea na nábřeží zvlhčuje letní vzduch fontána z mramoru a bronzu. Muzeum bylo postaveno už roku 1912, ale na prvních fotografiích vodní prvek nenajdeme. Přibyl totiž až roku 1934. Návrh včetně technického nákresu ke konstrukci zhotovil architekt Jan Kotěra.

Vodní dílo nebylo dokončeno ze zcela prozaických důvodů, nezbyly peníze. Až ve třicátých letech se podařilo najít starostovi Ulrichovi sponzora. Bylo jím ministerstvo školství a národní osvěty.

Před budovou Muzea východních Čech v Hradci Králové.Dobový tisk se nemohl shodnout na správné ceně materiálu a jeho váze. Jednou to bylo 7 a půl tuny sliveneckého mramoru v hodnotě 50 000 korun a bronz v ceně 70 000 korun. Později upravili cenu bronzu na 32 400 korun a váhu litých součástí na 1 355 kilogramu. Přitom původní rozpočet z roku 1912 počítal s částkou pouhých 9 700 korun.

Tvar je vybudován z kružnic, které se vepisují do čtverce. Střed tvoří pylon, na němž jsou osazeny dvě bronzové mísy o tloušťce 3 milimetry a na ně z vrcholu sloupu střídmě dopadá voda. Oktogonální sloupky, jemný dekor na bronzu – tvary fontány jsou kompromisem mezi tradiční barokní mísou a geometrickou secesí. Zhruba ve výši očí byly osazeny čtyři dokonale hladké bronzové koule, ale v současné době jedna chybí.

Fontána je luxus

Existuje mnoho různých možností jak může fontána vypadat. Soustředné kruhové nádrže, po kterých stéká voda, patří k těm nejobvyklejším. Tento typ se stavěl už od 16. století, přestože většina římských fontán a kašen je projektována spíše na scénickém než striktně geometrickém principu.

Fontána je díky tryskající či zpívající vodě technicky náročná, vyžaduje tlak vody. Fontána, na rozdíl od kašny, která je jen bazénkem na vodu, představuje ve městě luxus.

Martina Vítková