Na tom místě stávala Mýtská brána, vedla tudy cesta 
z Malého náměstí nejen do Mýta, ale hlavně na Malšovic. Dnes je zde Beseda, jedna ze scén Klicperova divadla a na protějším domu hned na konci podloubí, se nachází pískovcový reliéf od slavného sochaře z Nové Paky Ladislava Zívra (1909 – 1980).

Dům č.2-4 je je velmi starý a mnohokrát přestavovaný. Zívrův reliéf přibyl v roce 1972, kdy budovy rekonstruoval architekt z významného hradeckého rodu Jan Rejchl (1899 – 1985). Rejchlův projekt vznikl v roce 1968.

Zívr v té době nebyl v Hradci vůbec neznámý. Kromě řady soch, které od něj zakoupila krajská galerie, se jeho díla stala ozdobou několika soukromých sbírek. A kromě Mýtské ulice jeho reliéfy zdobí i pedagogickou fakultu a dům v Chelčického ulici.

Reliéf je jasně signovaný vpravo dole a jeho námětem jsou stylizované hudební nástroje. Housle, lyra a mandolína přesně odrážejí atmosféru šedesátých let a pozdního bruselského stylu, kdy byly navrhnuty. Zátiší je téma typické pro baroko a kubismus, ale zároveň nadčasové. Z baroka si Zívr vzal melodičnost a z kubismu jasnou stavbu reliéfu a tvar nástrojů.

Díky zvláštně tvarovaným houslím můžeme o reliéfu přemýšlet jako o osvobozené hudbě nebo svého druhu partituře. Tvar vlevo totiž působí jako houslový klíč, jako počátek. Překvapuje, že někdo v reliéfu může vidět kulomet a Teslův transformátor.

Pro Zívra byla typická měkká modelace v pálené hlíně či sádře. Většina jeho volných soch nebyla za jeho života odlita do bronzu, takže pískovcové reliéfy na budovách jsou to nejtrvalejší, co z jeho díla máme.

Martina Vítková