Autorem pomníku odhaleného 8. června 1924 je kamenosochař Václav Škoda. Sochu na rozhraní ulic Náhon a Na Drahách realizoval podle modelu svého syna Josefa Škody, který v té době studoval na pražské akademii u Jana Štursy a téhož roku se zúčastnil i první soutěže na sochu Jana Žižky v Hradci Králové.

Husové jsou si 
v Čechách podobní

Oba autoři nepochybně věděli o možnostech a střetu koncepcí, které přinesla velká soutěž na Husův pomník v Praze. Ten se řešil od roku 1890 až do léta 1915, kdy ho Ladislav Šaloun k pětistému výročí na Staroměstském náměstí instaloval. Významný symbolistní sochař František Bílek se Husem zabýval už od roku 1901 prakticky po celý svůj život a Škoda se s ním sešel na práci na náhrobku Bohumila Kubišty v roce 1919. Bílkově pojetí jsou takřka všichni Husové v Čechách podobní. Ani tento Škodů není výjimkou.

Kazatel byl o pravdě přesvědčen

Pomník je opatřen zlatým nápisem: Také prosím vás, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli, což je Husův vzkaz z Kostnice. Jan Hus, kazatel v Betlémské kapli a mistr vysokého učení pražského, je zachycen s pozdviženou bradou, jako by hrdě právě vyřkl svou obžalobu korupční církvi. Na hrudi v místě srdce si přidržuje knihu, bibli, jako by na ni přísahal. Je přesvědčen o pravdě, která dlí v jeho srdci. Husova figura je štíhlá a vznosná, obličej protáhlý, asketický s vousy.

Historikové sice v posledních letech uvažují o mistru Janu Husovi jako o tlouštíkovi s hladkou tváří podle dobového zvyku, ale bylo by vskutku odvážné domnívat se, že by se mohl pro národ obětovat pyknik a hedonik, někdo, kdo si užívá s radostí života. Ačkoli jistě právě tak to mohlo být. Nicméně tlustého Husa s ducatými tvářemi by těžko někdo rozpoznal, stejně jako bezvousého Krista. Asketická protáhlost jako od Bílka je prostě s Husem již navždy spojená.

Také ztotožnění typu Krista a Husa, těch, kdo se pro nás obětovali, je pro český národ charakteristické. Vcelku neobvyklé jsou Husovy obrovské boty.

Martina Vítková