Tentokrát pozvali do staré radnice na Velkém náměstí archeologa Muzea východních Čech v Hradci Králové Radka Bláhu, aby povyprávěl, jak to bylo s vodou ve městě.

Hradec Králové si nedovedeme představit bez obou řek, Labe a Orlice, jejichž soutok vytváří charakteristické panorama města. Tento stav je však poměrně mladého data. Současná podoba toků Labe a Orlice je totiž výsledkem regulace při stavbě pevnosti v letech 1766 až 1770 a dále v letech 1907 – 1912 (Labe) a 1908 – 1913 (Orlice). Není tomu tedy tak dávno, co podoba obou toků byla zcela jiná. Ještě před 250 lety Labe a Orlice, ještě nespoutané regulací, vytvářely téměř nepřehlednou spleť ramen a vedlejších toků, které se vlivem dlouhodobých geologických procesů i krátkodobých přírodních událostí (povodně) měnily.

Kudy teklo Labe?

Přibližně před milionem let teklo Labe od Jaroměře přes Chum, Probluz a Dobřenice ke Kolínu. U Dobřenic se spojovalo s Orlicí. Labe postupně překládalo své řečiště k východu, až (přibližně před 500 000 lety) teklo přes dnešní Předměřice nad Labem, Plotiště, Svobodné Dvory a Plačice k Praskačce a dále takzvanou Urbanickou bránou přes Chlumec nad Cidlinou k Týnci nad Labem. Tuto trasu dodnes částečně sleduje Labský náhon z první poloviny 16. století.

Ještě později (asi před 100 000 lety) se řečiště Labe posunulo k jihovýchodu a teklo Bohdanečskou bránou přes Opatovice nad Labem k Přelouči. Tohoto řečiště využil mnohem později na přelomu 15. a 16. století Opatovický kanál. Teprve přibližně před 20 000 lety Labe přeložilo svůj tok kolem Kunětické hory k Pardubicím.

Vznikl vodovod

Činností Labe a Orlice vzniklo nad jejich soutokem návrší, které převyšovalo své okolí o 10 až 15 metrů a stalo se vhodnou plochou pro osídlení již v pravěku. Ve 13. století na něm vzniklo královské město, jedno z nejvýznamnějších v českých zemích. Hradečané se postupně museli naučit s vodou hospodařit. Stále se zvyšující počet obyvatel vyžadoval zajištění přísunu této nezbytné tekutiny, ale bylo též nutno zajistit odvod odpadních vod a dalších nečistot.

V prvním století existence města vznikly na veřejných prostranstvích studny či spíše jímky na dešťovou vodu. Tomu odpovídala i kvalita vody – dosti nevalná. Proto snad již na přelomu 14. a 15. století vznikl v Hradci vodovod, který byl napájen labskou vodou. Vodárna stála u rormajstrovského mlýna, který se nacházel na labském břehu zhruba v místech dnešní elektrárny Hučák. Vodní nádrž byla nad ním na Kozince. Vodu do kašen na veřejných prostranstvích rozvádělo dřevěné (borové) potrubí spojované železnými manžetami.

Odpady do jímek

Jak už bylo řečeno, naši předkové se potýkali i s odpadky. Ve 13. století odpad vršili neorganizovaně kolem sebe. Až od počátku 14. století jej ukládali do dřevem pažených jímek, které se nacházely za každým domem. Jímky sloužily jako dnešní popelnice i záchody. Po jejich zaplnění bylo nutné obsah vybrat a vyvézt za město (do řeky) nebo vyhloubit odpadní jámu jinou. Obsahy jímek jsou pro nás dnes cenným zdrojem informací o provozu měšťanských domácností, konzumovaných potravinách a podobně.

Snad již do 14. století sahají i počátky „technických služeb", tedy městských zřízenců, kteří čistili město (několikrát do roka, především před výročními trhy – jarmarky) a nečistoty opět vyváželi na břehy řek, odkud je voda odplavila dále. Proto jsou pod dnešním soutokem u nemocnice a u Třebše místa s vysokými vrstvami usazenin, kde nechybějí například zlomky středověkých i novověkých nádob a dalších nerozložených starých odpadků z města.

Pravěk a středověk

Již ve středověku (a do jisté míry zřejmě i v předchozích obdobích) byly břehy vodních toků především v blízkosti sídlišť zpevněny proti protrhnutí, jejich profil se měnil umisťováním odpadků na jejich břehy. Byly na nich budovány mlýny a další zařízení na vodní pohon, s čímž souvisela i stavba různých jezů.

Ve středověku, ne-li dříve, naši předkové vybudovali také smělá vodní díla, například náhony, z nichž se v Hradci dodnes dochoval již výše uvedený Labský náhon vedoucí od Předměřic po pravém břehu Labe přes dnešní Kukleny a napájející Březhradský rybník, který vznikl roku 1532.

Dalším vodním dílem ze stejného období byl také náhon vedoucí od Bělče a napájející dnes již zaniklé rybníky Nový a Svinarský. Náhon samotný, byť v částečně změněné trase, existuje dodnes a jedna z malšovických ulic nám jej stále připomíná.

Vodní režim měnili naši předkové již v pravěku. V některých obdobích pravěku vymýcením lesů docházelo k půdním erozím, které zanášely vodní toky a přispívaly k tvorbě říčních niv. Tento proces vyvrcholil ve středověku. Už od 12. století máme proto zprávy o povodních.

Město Hradec bylo velkou vodou zasaženo velice pravděpodobně v letech 1367 a 1370. Voda poničila četné mosty, které spravoval mostník kolář Marek, který na nich vybíral mýto. Vzhledem k jeho profesi lze soudit, že hradecké mosty byly dřevěné. Hradečané však s Markovou činností asi nebyli spokojeni, protože roku 1374 královna Eliška Pomořanská schválila smlouvu, podle které město Hradec Králové úřad mostníka od Marka odkoupilo za 35 kop grošů a dosazovalo vlastního mostníka.

Povodně ničily mosty

Stavu hradeckých mostů jistě neprospěly bouřlivé události husitského věku, ale podepsaly se na nich zejména časté povodně ve 30. a 40. letech 15. století. Jenom v roce 1432 udeřila velká voda třikrát, další následovaly v letech 1433, 1434, 1437 a zejména 1445. Není tedy divu, že roku 1451 městská rada královéhradecká vzhledem ke špatnému stavu mostů a cest ustanovila mostníkem jistého Víta i jeho dědice. Ten se zavázal k opravě mostů a cest od Pražské brány až ke klášteru dominikánek, který stával mezi dnešním Masarykovým náměstím a třídou Karla IV. Za tyto práce obdržel Vít i jeho dědici do držení dvůr a ves Třebeš a Kluk a Hrdlořezy (Lhotu pod Strání), což byla odměna více než slušná.

V Hradci přechod před ramena Labe a Orlice umožňovalo snad až dvacet mostů, které byly téměř výlučně dřevěné. Podoba jednoho z nich je zachycena na obraze Hradce na desce varhan od sv. Ducha z roku 1638, kde je patrná mostní stavba s dřevěnými pilíři, mostovkou i zábradlím před Mýtskou bránou u kostela a špitálu sv. Antonína.

Podobně zajímavých informací se dozvěděli účastníci Bláhovy přednášky velké množství. Zájem o ně se trvale zvyšuje, však také jejich program je do konce roku pevně naplánován. Přijďte, určitě nebudete litovat.

Radek Bláha, Čestmír Brandejs