Absolventi gymnázia pomáhají studentům s výběrem vysokých škol

Hradec Králové /ROZHOVOR/ - Absolventský klub jen nově vzniklou organizací na Gymnáziu J. K. Tyla - klade si za cíl zapojit absolventy do dění ve škole tak, aby mohli pomáhat současným studentům při výběru vysoké školy a seznamovat je s obory, které studují na základě vlastní zkušenosti. Jeho nejvýraznější aktivitou je Den Vysokých škol. Letos proběhl 2. ročník této akce, kdy absolventi studující aktuálně na vysokých školách představují své obory pro současné gymnazisty.

Na otázky odpovídal spoluzakladatel Absolventského klubu Jan Hruška a jeden z členů Ondřej Dus.

Abychom začali pěkně od začátku, jak vlastně Absolventský klub vznikl?
Honza: Paradoxně nás nejdřív nenapadlo založit Absolventský klub jako organizaci, ale nejprve jsme vymysleli jednotlivé projekty (Den VŠ a Kulaté stoly, pozn. redakce). Zakladatel jsem já a Kamil Kovaříček. Vzniklo to tak nějak neformálně a nezávazně, když jsme s Kamilem seděli v hospodě, protože tak vznikají vždycky ty nejlepší projekty. Když jsem byl na gymplu, tak jsem pořádně nevěděl, kam jít na vysokou - věděl jsem, že něco humanitního. Vybral jsem si mezinárodní vztahy a politologii, ale o svém oboru jsem pořádně nevěděl, jak bude studium vypadat. Teď jsem se svým výběrem školy spokojený, ale to jsem měl v podstatě štěstí, protože jsem nevěděl, co mě čeká. Teď zpětně jsem si říkal, jak by pro mě v té době bylo přínosné, kdybych měl možnost si to poslechnout od někoho, kdo to umí popsat. Přišlo mi fajn, že bych měl třeba možnost jít na seminář politologie a těm lidem říct jak vypadá to studium. Kamil zase říkal, že by se mu líbila možnost jít do semináře a nějakou vybranou látku, které se na vysoké věnuje, tam se studenty rozebrat.

Co členy motivuje ke vstupu do Absolventského klubu?
Ondra: U mě rozhodlo to, že jsem dva roky po maturitě neměl s Tylem žádné spojení, kromě kontaktů s některými učiteli, a protože to tady pro mě byla nejhezčí léta, což univerzita neuměla nahradit, tak jsem hledal způsob, jak zůstat se svou bývalou školou ve spojení. (poznámka autora: Ondra se připojil k činnosti klubu letos v létě)

V čem vidíte největší přínos Dne vysokých škol?
Honza: Nejvíce samozřejmě pomůže studentům, kteří nevědí, co by chtěli studovat. Díky velkému zastoupení škol má ale také pomoci studentům, kteří už mají vybraný obor, ale nejsou si jisti, na které škole by ho chtěli studovat.

Které školy budou v projektu zastoupeny?
Honza: Samozřejmě se jedná o tradiční univerzity jako je Univerzita Karlova, Masarykova univerzita, či Univerzita Palackého. Své zástupce budou mít i vysoké školy z našeho regionu, tedy Univerzita Hradec Králové a Univerzita Pardubice. Z technických oborů je to pak České vysoké učení technické v Praze nebo Vysoké učení technické v Brně. A samozřejmě některé další. Po zpětné vazbě z loňska jsme například zařadili více oborů zaměřených na IT.

Jak si představujete, že se Absolventský klub do budoucna vyvine?
Honza: Především chceme, aby se nějakým způsobem etabloval, aby každý, kdo tady studoval, studuje nebo studovat bude, věděl, že v rámci školy funguje něco jako Absolventský klub, že dělá nějaké aktivity a aby, až se sem za 10 let vrátím, probíhal třeba 12. ročník Dne vysokých škol. Jednoduše řečeno, chceme, aby se Absolventský klub a jeho aktivity staly neodmyslitelnou součástí školy. To je taková moje obecná vize. Do budoucna chystáme jako Absolventský klub kromě Dne Vysokých škol ještě projekt Absolventi v hodinách, ve kterém budou samotní absolventi studenty učit a představovat jim témata, na které se v rámci studia zaměřují. Ještě bych chtěl zmínit, že o aktuální činnosti Absolventského klubu se můžete dozvědět více na našich stránkách: www.facebook.com/akgjkt.

(Lenka Nováková, Gymnázium J. K. Tyla, Hradec Králové)

Zima i adrenalin. Tak vypadá lov se sokolníky

Nová Paka - Od září do konce roku nastává sokolníkům pořádná fuška. Co sokolnictví obnáší a jak vypadá den na poli jsem se rozhodla zjistit na vlastní kůži. Celá událost, jež byla organizována Mysliveckým spolkem Podhájí Radim, se odehrála 12. listopadu na polích v okolí Radimi. Při zahajování nechyběl proslov vedoucího, jenž poskytl rady ohledně bezpečnosti – především pro nás nezasvěcené. Posléze jsem s natěšenými a vděčnými lovci vyrazila směr pole.

Průběh lovu mívá přirozeně svá pravidla. Prvním a nejdůležitějším bylo dodržovat rojnici, zkrátka být v jedné řadě, aby bylo jasné, kdo vypouští. Ve vzduchu směl být jen jediný dravec, neboť by na sebe při vzájemném vypuštění mohli dva ptáci zaútočit. Problémem jsou i volně žijící jedinci.

„Konkrétně to dělají poštolky, když si hlídají teritorium. Dělají na našeho dravce nálety a všelijak se snaží jej vytlačit," poučil mne vedoucí lovu Zdeněk Šolín.

Kořist převážně tvořili zajíci a úkolem pro každého z nás bylo jejich „vyšlapávaní". Sedávají totiž skrčení v takzvaném pekáči, malém vyhloubeném dolíku, a trpělivě čekají, až rojnice projde. Proto bylo třeba pečlivě se dívat, kam položit nohu, v případě uzření kořisti upozornit sokolníka a zajíce vyhnat z úkrytu. Bohužel v onen den nebyl vítr příznivě nakloněn a lovilo se převážně proti silnému větru. Přesto byl aspoň jeden zajíc uloven. Po několika hodinách procházení se do některých z nás dala zima. „Nejhorší je asi ruka, na níž sedí dravec," řekl mi jeden ze sokolníku. Když se začalo stmívat, stočila se výprava zpět k Radimi. Celodenní akce byla ukončena před radimskou hospodou výřadem, načež se všichni se honem chvátali zahřát, pojíst něco teplého a připravit se na nedělní pokračování.

(Jana Kotherová, Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Nová Paka)

Komik, herec a hokejista v Jesličkách bavili

Hradec Králové - Druhý díl studentské talk show Pod mikroskopem se uskutečnil 15.listopadu v Divadle Jesličky. O úspěšnosti prvního dílu svědčila především naplněnost sálu a velká poptávka po rezervacích. Talk show netradičně zahájil host Karel Hynek, stand-up komik, kterého můžete znát z pořadu Na Stojáka. „Kluci chtěli, ať to dneska zahájím. Aby alespoň jednou měli vtipný úvod," uvedl na pravou míru počáteční nepřítomnost moderátorů - Petra Kulta a Vítka Martince. Ani tento díl se neobešel bez oblíbené části Petra s Vítkem - každý host musí splnit určitý úkol. Jelikož je Karel Hynek vášnivý kuchař, bylo jasno.

Druhým hostem byl Josef Jan Kopecký - ředitel Kulturního centra Česká Třebová, ale také herec a pedagog Divadla Jesličky. Mimo toho, že Česká Třebová je důležitý dopravní uzel, se diváci mohli dozvědět také něco o jeho herecké kariéře a účinkování před Václavem Havlem.

Posledním hostem byl bývalý hokejový útočník Sparty Praha a nynější komentátor Martin Hosták. Hned po příchodu na jeviště zdůraznil, že nepatří mezi vtipné lidi, a že jeho pokusy o vtip jsou spíše trapné. Opak byl pravdou. Všechny tři hosty spojuje herectví - Josef Jan Kopecký hercem je, byl to sen Karla Hynka a Martin Hosták je ochotníkem.

O vtipné momenty a hlasitý smích diváků opravdu nebyla nouze. Celkově bych talk show zhodnotila jako velice nadějný projekt, který si dle mého názoru najde spoustu příznivců. Další představení se bude konat 20. 12. opět od 19.30 hodin.

(Klára Coufalová, Gymnázium J. K. Tyla, Hradec Králové)

Z Broumova až do Sparty. „Bylo by fajn se jednou vrátit," říká Veronika Dvorská

Broumov /ROZHOVOR/ - Veronika Dvorská, rodačka z Broumova a odchovankyně fotbalového oddílu TJ Slovan Broumov se „prokopala" z malého města až na samotný vrchol českého fotbalu. Nyní hájí barvy České republiky v ženské reprezentaci.

Jaké byly tvoje začátky a kdo tě k fotbalu přivedl?
Můj soused hrál za TJ Slovan Broumov a já s mamkou jsme se byly podívat na jeho zápase. Začala jsem si kopat a řekla jsem si , že bych taky chtěla hrát. Mamka mi vysvětlovala, že je to jen pro kluky, ale sousedka zašla za trenéry a ti po chvilce rozhodování nakonec svolili. Kluci mě mezi sebe ihned vzali a já pak nechtěla dělat nic jiného.

Dokázala sis tehdy představit, že budeš jednou hrát za reprezentaci?
V té době jsem ani nevěděla, že existuje ženská mládežnická reprezentace. Až když jsem hrála za Hradec, tak jsem o tom jednou zaslechla a říkala si, že by jednou bylo skvělé být její součástí.

Jaké si měla pocity, když přišla nabídka ze Sparty?
Nebyla jsem si úplně jistá, ale za kluky už jsem nesměla hrát, tak jsem stejně musela tým změnit. Znamenalo to ale odejít z domu i ze školy, ale s podporou trenéra a rodiny jsem se rozhodla to podstoupit.

Jak zvládáš skloubit dohromady školu, tréninky a zápasy?
Je to těžké, ale po dvou letech už mám svůj systém, se kterým to v rámci možností zvládám.

Máš čas na kamarády a ostatní koníčky?
Vzhledem k tomu, že domů jezdím málo a většina mých kamarádů bydlí v Broumově, tak se moc nevídáme. Ale v kontaktu jsme neustále díky dnešním moderním technologiím. Ostatních koníčků jsem se musela vzdát,kvůli nedostatku času.

Jaký je tvůj největší dosavadní úspěch v kariéře?
Nejvíce si cením toho, že jsem se s juniorkou Sparty stala mistryní České republiky a rozhodně také toho, že mohu zasahovat do mezinárodních zápasů s reprezentací.

Plánuješ se v budoucnu vrátit do Broumova?
Upřímně mě to do teď nenapadlo, ale když o tom přemýšlím, bylo by fajn jednou trénovat malé broumovské fotbalisty a fotbalistky.

Čemu vděčíš za své úspěchy? Dal ti TJ Slovan Broumov dobré základy?
Za své úspěchy vděčím hlavně rodině, že mě podporovali i v těch horších chvílích. Pak také svým trenérům, pánům Stříbrnému, Ježkovi a Frydrychovi, kteří mě toho spoustu naučili a neměli to se mnou vůbec lehké.

(Hana Dušková, Gymnázium Broumov)

Čím je pro nás maturita?

Česká Třebová - Jak už jsme určitě zaznamenali, spolu s nadcházející plesovou sezonou se začínají konat i stužkovací večírky, kdy se ze studentů posledních ročníků středních škol stávají skuteční maturanti.

Co to vlastně znamená ta „maturita"? Samozřejmě je to závěrečná zkouška, kdy se snažíme dokázat, že jsme se za ty předešlé roky něco naučili. Pro mnoho lidí je to nějaký vysněný cíl, za kterým se ženou celé čtyři roky, ale otázku „Co bude po maturitě?" už hodně lidí nechává otevřenou, pokud si ji vůbec položili.

Z mého pohledu ale maturita není nic neobyčejného, nic, z čeho by kdo měl mít strach. Je to zkouška jako každá jiná, i když o trochu významnější než ty ostatní. Ale rozhodně to není nějaký konečný cíl.

Někdo půjde na vysokou, kde bude podobných zkoušek skládat hned několik, někdo půjde do práce. Ale určitě se každý střetne s daleko větší výzvou. Maturita není nic, čeho by se měl člověk bát. Není to cíl jeho cesty, ale jenom malá křižovatka, za kterou čeká opravdový svět.

(Jan Beran, Gymnázium Česká Třebová)