Park Na Špici čeká omlazení

Pardubice – Kousek přírody na soutoku pardubických řek Labe a Chrudimky se po dlouhých přípravách dočká slibované nové tváře.

O projektu revitalizace parku Na Špici se s nejrůznějším citovým zabarvením hovoří už téměř pět let, od roku 2009, kdy byla myšlenka na rekonstrukci zelené plochy za areálem automatických mlýnů zveřejněna poprvé.

Na začátku roku 2012 se začalo do parku zasahovat poprvé a pracovníci města provedli údržbu zeleně. Od té doby se o revitalizaci pouze mluvilo, až v únoru letošního roku byla vybrána vítězná firma, která by měla projekt realizovat.

V souvislosti s rekonstrukcí parku je zmiňována oprava cest, vybudování sportovišť a zázemí v podobě WC a občerstvení, rekonstrukce areálu loděnice nebo postavení lávky přes Chrudimku.

Hotovo bude 
do konce roku

Zároveň by měl být zachován přírodní charakter biotopu, bohatého  na specifickou vodní faunu i flóru.

Park Na Špici by měl získat novou tvář do konce letošního roku.  Skutečnost, že to město myslí s revitalizací parku vážně, potvrzuje zákaz vjezdu platící od Božího hodu velikonočního.

Jana Sekerová, Gymnázium Dašická, Pardubice

Děti v Ústí nad Orlicí tančily pro radost

Přes dvě stovky mladých tanečníků a tanečnic vystoupily na jevišti Roškotova divadla v Ústí nad Orlicí. Sedmatřicátý ročník představení Tančíme pro radost připravila místní základní umělecká škola. Na programu se spolupodílely hned tři choreografky – Pavlína Lipenská, Hana Hýbalová a Zlatuše Bartošová.

Markéta Popelářová, Gymnázium Ústí nad Orlicí

Mýma očima - Jan Kryl: Brácha byl beran

Netrpělivě čekáme před třídou, kde se zanedlouho odehraje koncert a beseda Jana Kryla, bratra legendárního písničkáře.

Jan, starší, na pohled velmi milý pán s kytarou v klíně, miluje básně, a proto alespoň dvě odrecituje. Dochází mi, jakou mají básně ve skutečnosti sílu, jaké skrývají kouzlo. Mezi písněmi a básněmi Jan vzpomíná na svoji rodinu i vztah s bratrem.

„Můj brácha byl beran a kvůli jeho upřímnosti museli někteří lidé dlouho stravovat některé názory," říká Jan o slavnějším bratrovi. Povídá i o podmínkách na tehdejší vojně a zahraje i píseň spjatou s oběma tématy: Bratříčku, zavírej vrátka.

Na konci programu Jan poděkuje za upřímný a zasloužený potlesk ode všech ve třídě. Tleskáme za to, že se podělil o tak osobní a citlivé střípky ze svého života v době, kterou my jsme naštěstí zažít nemohli. Byla to skvělá příležitost,  jak se dozvědět o Janovi něco víc a zazpívat si dojemné písně jeho bratra.

Nikol Rabasová, Czech Sales  Academy, Trutnov

Brundibáři sehráli Odcházení

Hradec Králové – Kdekdo by si možná pomyslel, že tak složitou hru, jako je Havlovo Odcházení, studenti nemohou zvládnout. Z omylu by ho ale vyvedlo představení souboru Brundibáři v hradeckých Jesličkách.

„Bylo tam úžasné kouzlo mládí, které se nebojí cokoli ztvárnit," pochválila herecké výkony jedna z divaček.

Přestože režisér Josef Jan Kopecký hru značně zkrátil, představení trvalo takřka dvě hodiny.

Diváci ocenili zápal mladých herců dlouhotrvajícím potleskem, ti však zůstávají sebekritičtí a tvrdí, že s úrovní reprízy po dlouhé pauze nemohou být zcela spokojeni.

Klára Karasaridu, Gymnázium J. K. Tyla

Osvětim na žáky zapůsobila

Trutnov – Hrůzy holocaustu si připomněli trutnovští studenti na zájezdu do Polska.

V Osvětimi si prohlédli vězení, plynové komory a místnosti, kde několik stovek lidí spalo hlava na hlavě. Viděli, jak němečtí vojáci zacházeli s dětmi, dospělými a invalidy. Prohlídka byla podle slov samotných žáků zajímavá, někdy až dechberoucí.

Na své cestě do Polska však měli studenti možnost navštívit i pozitivnější místa, než je osvětimský koncentrační tábor. Zavítali i do druhého největšího polského města – Krakova. V Krakově na hradě Wawel si prohlédli hrobku tragicky zesnulého prezidenta Lecha Kaczyńského.

Zbyl čas i na rozchod, aby se studenti mohli sami podívat po městě a  prozkoumat například stánky v renesanční budově Sukiennice.

Tereza Pitrmucová a Denisa Součková, OA Trutnov

„Miluji každé kouzlo," říká iluzionista Stanislav Jílek

Hlinsko /ROZHOVOR/ – Sedmnáctiletý Stanislav Jílek má netradiční zájem. Zatímco jeho vrstevníci sní o kariérách fotbalistů, bohatých manažerů nebo filmových hvězd, Stanislav se chce stát kouzelníkem. A míří vysoko, třeba i do zahraničí.

Co vás vedlo k tomu, začít kouzlit?
Kouzlit jsem začal asi ve třinácti letech. Nechtěl jsem být jako ostatní, snažil jsem se nějak odlišit. Rodina mě podporuje, ale nejvíce je to na mně samotném, protože kdybych sám nechtěl, nikdy by ze mě kouzelník nebyl.

Jak často musí takový kouzelník trénovat?
Trénuji každý den, každou hodinu a každou minutu. Balíček karet mám v ruce prakticky pořád, takže trénuji neustále. Vždycky je co zlepšovat.

Které z kouzel je vaše nejoblíbenější?
Není kouzlo, které bych měl nejraději, ani takové, které bych neměl rád. Miluji každé kouzlo, je tedy spíš na divákovi, aby rozhodl, které se líbí jemu.

Přihodil se vám nějaký trapas při vystoupení?
Na každém vystoupení se něco stane. Většinou ale nejde o trapasy,  spíš o směšné momenty. Jednou divák během vystoupení málem zapálil knihovnu, protože se smál, až mu zapálená sirka, kterou držel v ruce, spadla na zem.

Říkal jste si někdy, že to vzdáte?
Ano, říkal. Říkám si to před každým vystoupením, ale je to jen pocit. Nikdy se nevzdávám bez boje.

Vidíte v kouzlení svoji budoucnost?
Kouzla jsou rozhodně jedním z mých životních cílů, věcí, které chci dělat. Přál bych si být slavný, aby mě každý znal.

Jaký byl váš zatím nejsilnější zážitek v kariéře?
Když si diváci stoupli a začali tleskat vestoje.

Radka Volfová, Gymnázium Skuteč