Recesní akt, ne nepodobný tomu, jaký před několika měsíci předvedli členové skupiny Ztohoven v Praze, když vyvěsili nad Pražským hradem místo prezidentské standarty červené trenýrky, si pamatuji proto, že tehdy v Hradci šlo o mé spolužáky. A jeden z nich se o této neuvěřitelně drzé akci na stránkách webu www.spoluzaci.cz rozepsal a poskytl  tam i dokumentační fotografie. Začtěte se do příběhu a podumejte, zda za totality byla jenom samá nuda…

Pohled první

Oblečená socha Vítěze z roku 1964.Protože veřejně přístupným symbolem naší Alma mater byla socha Vítěze, „odskákal" to nahatý Vítěz. Udělat „něco" uvnitř školy by sice také šlo, ale veřejnost by se o tom asi nikdy nedozvěděla a my bychom nebyli „světoví"!

Protože spolužák Marcel tehdy „koketoval" s horolezectvím a měl doma opravdové horolezecké lano, dohodli jsme se, že toho využijeme. Vymysleli jsme to tak, že jsme nejdříve prohodili Vítězi mezi nohama tenký provaz, zakončený olověným závažím. Olovo bylo použito proto, aby jeho pád na dlažbu nebyl slyšet. A udělali jsme dobře, protože prohození se podařilo asi až na desátý pokus, takže závaží minimálně desetkrát dopadlo na dlažbu. Socha je na podstavci dost vysoko, a tím se poměrně zmenšuje velikost prostoru mezi nohama. Vše se událo krátce po půlnoci a byla skoro úplná tma.

Na tenký provaz jsme přivázali horolezecké lano, které jsme protáhli skrz sochu až dolů, abychom ho dole mohli přivázat. Po volné části nahoru vyšplhal Marcel až k soše, které sahal zhruba do pasu, Tam se přivázal dalším lanem, aby nespadl. Vodorovného místa u sochy moc není. Již když lezl po laně nahoru, zjistili jsme, že socha moc stabilní není, protože nejen socha, ale i sloup začaly vibrovat. Marcel musel chvíli počkat, až se vibrace uklidní, a potom jsme mu nahoru po provaze vytáhli trenky a kancelářskou sešívačku. Trenky jsem ušil já tak, aby se daly protáhnout rozkrokem a na bocích je Marcel sešil sešívačkou. Bylo to rychlejší, než použít jehlu a niť. Nehledě na to, že jsme nepředpokládali, že by trenky na Vítězi vydržely dlouho. Když byl Vítěz ustrojen, poslali jsme nahoru transparent a dřevěnou lať (s hřebíkem na konci), kterou se podařilo provázkem od transparentu vsunout Vítězi do ruky. To se také povedlo až na několikátý pokus. Jednak jsme neodhadli přesně vzdálenost od sochy k ruce, navíc se to po tmě těžko dělá. Při těchto pokusech se zase celá socha rozhýbala, protože Marcel se musel moc vyklonit a hrozilo, že tato „operace" nebude úspěšná. I ze země jsme viděli, jak moc se socha „viklá". Potom jsme to s Marcelem odhadli na plus – minus 10 cm od svislé osy. Logicky, vždyť s něčím podobným stavitelé těžko počítali. Vítr asi soše tolik „neublíží", ale třičtvrtěmetrákový chlap, balancující se „závažím" na dlouhé lati, připoután k soše, udělal své.

Když Marcel slezl dolů, tak přiznal, že měl opravdu strach, aby i se sochou nespadl dolů. To by byl asi velký průšvih.

Druhý den ráno přijeli hasiči, aby Vítězi udělali striptýz! Samozřejmě, že aktéři jeho ustrojení nemohli chybět, a tak mohu celou proceduru popsat.

Předně: až ke sloupu se nedá „technikou" dostat, protože zvýšené plato (asi 4 – 6 schodů) před vlastními schody do budovy neumožnilo dostat hasičský žebřík blíž. Hasiči rovněž nemohli sklopit žebřík pod malým úhlem (45°), pod kterým by se k soše dostali, protože by se žebřík buď zlomil, nebo převrátil. Proto ho vysunuli hodně vysoko a hasič se k soše dostával vlastně shora. Když píši „dostával", tak mám na mysli to, že sehnali někde na dvoře školy dlouhou lať (asi 4 – 5 m), na ni přivázali drátem nůž a tímto „zařízením" odřezával hasič ze žebříku jednotlivé části „oblečení". Trvalo jim to minimálně půl hodiny a dost se s tím „vyřádili".

Byl okolo toho tehdy dost velký poprask, protože jsme to udělali v nejméně vhodné době. Tehdy někdo urazil hlavu soše Mořské víly v Kodani a u nás poničil (již nevím jak) několik soch na Petříně. Tehdejší bolševici to vzali v Hradci také jako ničení sochy a ne jako studentskou recesi. My jsme sice Vítězi neublížili, jen jsme mu – naháčovi – pořídili slušivé trenýrky a do natažené ruky dostal transparent s matematickým vzorcem/rovnicí, jejíž výsledek byl 324. Za „našich let" číslo 324 znamenalo: polibte nám p**el! Tak jsme se chtěli rozloučit s naší Alma mater, když jsme, coby dospěláci, tzv. vykročili do života. Tehdejší soudružka ředitelka Votrubová za odstranění trenýrek a transparentu musela ze školní pokladny hasičům zaplatit 400 Kč a uvažovala, že peníze bude požadovat po vinících. Ale nakonec z toho sešlo, protože by do příjmového dokladu musela uvést jména „plátce", a tak by se zveřejnili „autoři", což ona nechtěla. Že jsme to udělali my, o tom nepochybovala, protože když byl nějaký průšvih na škole, tak jsme u toho my tří nemohli chybět. Ostatně, když nás u odstraňování „výzdoby" ze sochy uviděla, tak jí to bylo hned jasné a my jsme vůbec nezapírali. Moc se za nás tehdy přimluvil i dr. Mikeš a nechtěli nám tímto kazit vstup do života. Fandil nám však i tělocvikář (tuším) Znaménko a energicky vysvětloval ředitelce, jak úspěšné „sportovce" ve svých hodinách vychoval. Ona to opravdu nebyla žádná sranda se nahoru k Vítězi dostat!

Snad vás vzpomínka alespoň trochu pobavila. Záměrně jsem vynechal jména aktérů této recese. Nepřejí si, aby se po tolika létech o události hovořilo v konkrétních jménech. Ale na stránkách www.spoluzaci.cz, pokud na ně máte přístup, jejich jména při troše hledání určitě najdete.  (okomentoval Oldřich Suchoradský)

Pohled druhý (po roce)

Je tomu asi tak, co jsem zveřejnil text o recesní akci studentů SVVŠ J. K. Tyla v Hradci Králové, kteří těsně po maturitě v roce 1964 vylezli na sochu Vítěze před školní budovou, oblékli její nahé tělo do trenýrek a vyvěstili tam záhadný nápis, který však byl zasvěceným divákům od pohledu hned jasný:

Po roce se mi ozval další z aktérů této odvážné legrácky, kterého můj spolužák loni jmenoval jako Marcel. Byl to ten, co ho autor nazýval horolezec, který se zasloužil o technickou stránku celé akce a byl hlavním aktérem oblékání sochy. Samozřejmě, že jeho vzpomínky dávám veřejnosti opět k přečtení a pro doplnění informace, která se loni po tak dlouhé době objevila a vzbudila v Hradci velký zájem. Tak jako loni vynechávám příjmení, abych zachoval anonymitu těchto odvážlivců, protože i oni tehdy zůstali anonymní a nebyli vypátráni a za svůj čin tedy ani nijak potrestáni.

Oblečená socha Vítěze z roku 1964.Vzkaz dávného spolužáka v e-mailu byl následující:

Ahoj Oldo, dostal jsem od někoho Tvůj článek o prvovýstupu na Vítěze. Já jsem ten Marcel, o kterém se tam píše. Ještě ne penzista, ale stale častěji o té možnosti vážně uvažuji.

Je to neuvěřitelné, ale k téhle akci mne inspirovala moje matka (dnes je jí 93 let), dříve učitelka na téhle škole a později na Pedagogické fakultě v Hradci. Byl jsem ještě dítě – vyprávěla jednou o tom, že když se kluci na maturitních večírcích trochu napili, plánovali, jak by se Vítěz dal ustrojit (z oken budovy atd.). Tohle jsem si dobře zapamatoval na dalších 10 let.

Tvůj zveřejněný článek je věcně zcela přesný, jen ten sloup se nechvěl, to je přehnané. Jen ta socha se trochu kývala, ale i to úplně stačilo. Na druhé straně jsou tam detaily, které jsou určitě pravdivé, ale už jsem na ně zapomněl, například ta sešívačka, na to jsem si zase při čtení vzpomněl.

Byla to velice promyšlená společná akce dvou žáků z matematicko-fyzikální a dvou žáků z biologicko-chemické třídy. Každý přispěl nějakým důležitým nápadem. Vítěz dostal také klobouk, který vítr sundal, ještě než přijeli hasiči.

Jak výsledek vypadal za bílého dne, jsem si neužil, protože jsem ten den zrovna dělal pohovor na Přírodovědeckou fakultu v Praze. Celý den jsem si ale říkal, že i když už jsem ten pohovor podělal, tak jsem ten den udělal aspoň něco zajímavého.

Dnes už bych něco takového určitě nezopakoval, ale dodnes mám to číslo Pochodně (tiskový orgán KSČ).

O rok či dva později k Vítězi vylezl jeden můj mladší kamarád Honza, kterému jsem naši techniku prozradil. Natřel Vítěze vápnem. Pokud vím, tehdy to čištěni musel zaplatit. Pak už tam, pokud vím, nikdo nelezl. Asi už navždy zůstane osamocený Vítěz nahý.

Zdraví Tě Marcel (Marek)

A to je zatím konec druhého pokračování neuvěřitelného příběhu sochy Vítěze před hradeckým Gymnáziem J. K. Tyla. Najde se někdy další pokračování?  (okomentoval Oldřich Suchoradský)