Jméno JUDr. Františka Ulricha jistě není hradeckým občanům neznámé. Připomíná jim ho jméno náměstí, které se v době svého vzniku stalo symbolem nového moderního Hradce.

A věřím, že většinu z nich napadne ještě další spojení: starosta města. Starostenský úřad, který zastával bezmála třicet pět let, „dostal“ František Ulrich ke svým třicátým šestým narozeninám. A že se tenhle „dárek“ Hradci vyplatil, o tom není sebemenších pochyb. Pod jeho vedením se město přeměnilo z provinčního sídla bývalé pevnosti v polích a lukách v moderní centrum severovýchodních Čech, kam jezdili za poučením četní architekti a městští zastupitelé nejen domácí, ale i zahraniční. Letošní „devítkový rok“ přináší hned několik jeho jubileí.

František Ulrich se narodil 6. února 1859 na Velkém náměstí v domě U Špuláků. Jméno dostal po otci, učiteli a pozdějším řediteli městské reálné školy, jenž pocházel z Libčan. Matka Marie byla dcerou hradeckého měšťana Václava Jeřábka. Po studiích na místním gymnáziu se František stal posluchačem právnické fakulty Univerzity Karlovy a studia úspěšně ukončil roku 1881. Málo je známý fakt, že už jako student začal psát verše. Byl členem básnické družiny lumírovské a jedním z redaktorů almanachu Máj. Jeho literární kolegové ho charakterizovali jako jemného básníka zadumaných, snivých veršů. Své literární působení uzavřel v roce 1900.

Advokátní praxi zahájil František Ulrich u hradeckého advokáta JUDr. Františka Srdínka. Záhy však přestalo být toto spojení jenom pracovním, neboť se poté, co byl prohlášen doktorem práv, oženil se Srdínkovou dcerou Ludmilou. V roce 1888 si na Velkém náměstí otevřel vlastní advokátní kancelář a jeho rodina se záhy rozrostla o tři potomky - syna Karla a dcery Marii a Ludmilu.

V roce 1889 byl také poprvé zvolen do městského zastupitelstva. V čele města tehdy působil konzervativní starosta Hynek Lhotský, ale hybatelem dění byl jeho náměstek Ladislav Jan Pospíšil, který Ulricha sám vytipoval za svého pomocníka. V roce 1893 náměstek Pospíšil náhle umírá a František Ulrich je zvolen jeho nástupcem do městské rady. Ulrichovi spolupracovníci si cenili zejména jeho píle, svědomitosti, pracovního nasazení, právnického vzdělání a řečnických schopností. Svou roli sehrálo jistě i jeho mládí, reprezentativní, elegantní zjev a milé, vlídné společenské vystupování.

O dva roky později byl - tehdy jako člen Národní strany svobodomyslné - JUDr. František Ulrich dne 6. února 1895 zvolen poprvé starostou města Hradce Králové. Pro jeho volbu hovořil také ohromný úspěch hradecké hospodářské a národopisné výstavy, kterou v roce 1894 pomáhal organizovat, i jeho předsednictví ve spolku Beseda, který se těšil ve městě velkému renomé. Starostou byl pak opakovaně zvolen ještě v letech 1899, 1902, 1906, 1911, 1914, 1919 a 1923. Řadu let také působil v okresním zastupitelstvu. V roce 1901 a 1908 byl zvolen zemským poslancem do Sněmu království českého za Hradec Králové, Jaroměř a Josefov a až do roku 1913 se v něm věnoval zejména otázkám splavnění Labe a jeho přítoků a problematice zdravotnictví a školství.
Nebyl považován za politického straníka, i když se po válce stal členem strany národně demokratické. Vždy mu šlo o celek, o vyšší cíle, o prospěch města, o statky neosobní, autorita jeho osobnosti působila i na členy jiných politických uskupení. Byl v každém ohledu gentleman, dovedl si získat lidi svou upřímností a přátelským jednáním. Taková velkorysost myšlení byla a je dosud v našich českých poměrech jevem velmi vzácným.

Za bezmála třicet pět let, po kterých stál František Ulrich v čele města, se pod jeho vedením proměnil Hradec ve skutečnou metropoli regionu. Tím, že ke spolupráci přizval přední odborníky, jakými byli architekti Jan Kotěra nebo Josef Gočár, položil základy k velkorysé urbanistické koncepci, kterou se město i v dalších letech svého rozvoje naštěstí snažilo ctít. Usiloval, aby se Hradec stal sídlem významných úřadů, závodů a institucí, zejména vzdělávacích a kulturních. Význam města pozvedl i zajištěním dobrého komunikačního spojení s okolním světem. Politik Karel Kramář v jubilejním Ulrichově čísle Osvěty lidu z roku 1925 napsal: Dr. Ulrich se vždy přímo úzkostně bránil tomu, aby byl odvlečen od své velké lásky: od Hradce Králové, ačkoliv nikdo nebude pochybovati, že měl všecky vlastnosti, aby zaujal vynikající místo mezi těmi, jimž národ svěřil řízení veškeré politiky. Teprve teď vidíme, co dovedl vytvořiti z města, ještě nedávno sevřeného kamennými okovy hradeb a opevnění, musíme si přiznati, že cíl jeho nebyl ani menší ani lehčí, než kdyby se byl s námi zúčastnil parlamentního našeho života.“

Na funkci starosty rezignoval František Ulrich překvapivě náhle 30. září 1929 z důvodů, které z dochovaných pramenů nelze přesně určit. Snad to byly důvody zdravotní, snad k tomu přispěl neúspěch jeho myšlenky vybudovat Velký Hradec Králové nebo vleklá jednání o právoplatnosti posledních voleb do obecního zastupitelstva v roce 1927.

Odchodem z funkce však Ulrichova práce pro město neskončila. Jeho názory a rady byly nadále využívány, stejně jako jeho velký vliv. Svůj vděk a úctu mu město vyjádřilo tím, že jej v roce 1921 jmenovalo svým čestným občanem, v roce 1925 po něm nazvalo nové náměstí a v roce 1933 jej zvolilo čestným starostou.

Na sklonku života často pobýval František Ulrich u dcery Ludmily v Rokycanech, kde 18. května 1939 zemřel. Urna s jeho popelem je uložena v kolumbáriu Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové.

Po roce 1989 se osobnosti dr. F. Ulricha znovu dostalo čestného místa v hradecké historii. Na mapě města opět nalezneme Ulrichovo náměstí. V říjnu roku 1990 zde byla ve vestibulu tehdejšího sídla hradeckého městského úřadu slavnostně odhalena Ulrichova busta od ak. sochaře Karla Samohrda. Ulrichovo jméno a podobu nese výroční cena města Hradce Králové, jejímž autorem je ak. sochař Roman Richtermoc. Město ji uděluje od roku 1998 za závažné nebo celoživotní dílo kulturního, vědeckého, sportovního nebo společenského významu.

PhDr. Jaroslava Pospíšilová, Muzeum východních Čech Hradec Králové