Právě lidé ve vysokém věku jsou velkou skupinou, pro kterou je pomoc charity velice potřebná a mnohdy i nepostradatelná. Nejvíce zkušeností a přímé péče o seniory mají v Charitní pečovatelské službě. Tam nejlépe vědí, jak je jejich práce potřebná, jak je úžasná a radostná. Tam však také znají, jak může být stresující, náročná, a jak je těžká.

Pečovat o lidi, pomáhat jim v jejich vysokém věku či hendikepu důstojně žít, to byla myšlenka, která před 22 lety dala vzniknout středisku domácí sociální péče. To v současné době sídlí v uličce Na Kropáčce u hradeckého Velkého náměstí a zaměstnává dvanáct pečovatelek, tři pečovatele a sociální pracovnici. Jeho péče je soustředěna s ohledem na náklady na dojíždění za klienty na Hradec Králové a obyvatele okolních obcí v okruhu  zhruba dvacet kilometrů od města.

„Dvě desetiletí činnosti pamatují celou řadu pečovatelů a pečovatelek. Mnozí práci vnímali jako své poslání, jiní přišli, aby se později posunuli k dalším sociálním službám. Každý zanechal nějakou stopu. Každý ke své práci přidal i kus svého srdce. A tak to tu je," říká Martin Večeřa, nový vedoucí Charitní pečovatelské služby.

„Profese pečovatele je psychicky i fyzicky velice náročná, ale těší mě, že náš kolektiv vše společně dobře zvládá. Sdílíme radostné chvilky z práce v terénu, umíme si poradit a povzbudit se, když je problém. Každý den vyjíždíme za našimi klienty do jejich domovů. Pomůžeme a zase jdeme dál. Na prahu každého domu, každou návštěvu, každý den musíme být připraveni předat část své energie a rozsvítit chvíli, kterou jsme s klientem. A to je mnohokrát velice těžké."

Profese pečovatele

Každý z nás doma pravděpodobně pečoval o někoho z rodiny. Ale většinou jen na chvilku. Přesto si pamatujeme, že přišly chvíle bolavé, někdy i naplněné splínem, lítostí. Nelehce to zvládaly obě strany. V každodenní práci je situace našich klientů umocněna definitivním projevem stáří, spojená se zdravotními problémy, s úbytkem sil a ztrátou schopnosti se postarat o sebe a o svoji domácnost. Mnohdy je psychika nalomena pocity opuštěnosti a samoty.

Pečovatel musí být dostatečně empatický, aby dokázal profesionálně a zejména citlivě přistupovat ke klientovi a řešit jeho potřeby. Významnou částí práce pečovatele je totiž jeho schopnost reflektovat přání a očekávání klienta s možnostmi pečovatelské služby. Pečovatelé přinesou nákup, pomohou s hygienou, obléknou, oholí, ostříhají, mohu pomoci s přípravou stravy, s jejím podáním, s úklidem domácnosti, podají léky, dovedou k lékaři… Mají svůj vyčleněný čas a zase jdou dál. Jejich práce ovšem není jen o fyzické pomoci.

Přidanou hodnotou je jejich přítomnost, lidskost, zájem. Jejich práce je i o vlídnosti, pohlazení, úsměvu. A to i přesto, že jsou velice často vystavování velkému stresu. Čelí různým vypjatým emotivním situacím, psychickým či zdravotním změnám a někdy i nepřiměřeným nárokům klientů. Bývají přítomní při rodinných sporech, či svědky různých dalších nepříjemných chvil.

Ale tím se nedá říci, že senioři jsou nevraživí, nepříjemní, problematičtí. To vůbec ne. Jen by se na práci pečovatele mělo začít nahlížet s trochou větší úctou, aby si veřejnost této profese více vážila. Pečovat o někoho, a o seniory obzvlášť, je krásná práce. Jsou moudří, laskaví, hodní a jsou vděční, že mohou být doma, a že nejsou sami. Díky této službě mohou žit spokojeně doma a v klidu zvládat svůj život. A tak to má být. Ale přesto: „Zvládat práci pečovatele není vůbec snadné," řekl Martin Večeřa.

Petra Zíková