„Dětské centrum Veská, to je má srdeční záležitost. Když jsem tu pracoval poprvé, říkal jsem, že voní člověčinou, teď, podruhé, mě dostala úplně,“ uvedl chrudimský výtvarník Libor Škrlík, který je autorem veselých nástěnných maleb v tomto zařízení a také v Pardubické krajské nemocnici. „Když se člověk pohybuje v takovém prostředí, začne se dívat na některé věci úplně jinak,“ přiznal Libor Škrlík.
„Kvůli tomu mám trochu problémy vycházet se zákazníky při tvorbě komerčních zakázek,“ podotkl výtvarník.

„Když jsem odjížděl z Dětského centra Veská, tak mě asi čtyřletý, hrozně chytrý chlapeček s brýlemi a jedním zalepeným okem, kterému říkají Harry Potter, zahlédl v autě. Utíkal přes celou zahradu, aby mi zamával. Tak jsem počkal, až doběhne k plotu, protože dál už nemohl, natáhl ke mně ruce a řekl jen: ,Dej mi pusu!’ Tak jsem mu ji dal a jel za zákazníkem, který měl krásný dům a drahé auto a poslouchal jsem, jak se chová jako ředitel zeměkoule. Najednou jsem se ale oproti němu cítil mnohem bohatší, protože mi chvíli před setkáním s ním dal pusu Harry Potter,“ vyprávěl Libor Škrlík, který malby může vytvářet díky Nadačnímu fondu Zdeňky Žádníkové – Volencové.

„Když vidím, jak se velmi často investují peníze tam, kde to osobně považuji za ztrátu času, energie a trochu jako mrhání finančních prostředků, tak mám o to větší radost, když se podaří udělat něco, co mnohdy potěší možná ještě víc než v případě těch statisícových investic. Připodobnila bych to asi k tomu, jako když má jedináček pokojíček zavalený nejdražšími hračkami, ale pak si stejně nejvíce vyhraje s kamarády, kteří mají doma jen hrnce a pokličky,“ sdělila hvězda „primáckého“ televizního seriálu Velmi křehké vztahy.

„Pak člověka potěší, když vidí holčičku, která si na ,jipce’ ukazuje prstíčkem po Liborových malbách a vypráví si k nim tu svou vlastní pohádku a úplně zapomene na to, že je na kapačkách. Jsou to třeba malé věci, ale i v lidském životě je za ně člověk vděčný, protože ty velké události většinou přichází jen párkrát za život,“ řekla Zdeňka Žádníková – Volencová.

„Jsem moc ráda, že přístup lidí, kteří se mnou spolupracují v nadačním fondu, je pořád stejný. Těší mě, že za tři roky, kdy existuje, z něj nikdo neodešel. Někdy je to totiž tak, že elán a energie vyprchá, ale v tomto případě se to naštěstí neděje. Naopak, naše aktivity rostou. Je to taková moje druhá rodina, kterou mám ráda,“ dodala známá herečka.