Prožil velmi smutné mládí poznamenané smrtí staršího bratra Josefa a oslepnutím otce. Proto se už od svých dvanácti let musel postarat nejen o svou matku, sestru a otce, ale také o celé hospodářství.

Vincenz Priessnitz byl zakladatelem přírodního léčitelství, ve kterém prosazoval léčení přírodou (vzduchem, vodou). Legenda praví, že ho inspirovala zraněná srna, kterou jako dítě pozoroval, jak si chodila umývat ránu do pramene, až se úplně uzdravila. Mokrými zábaly utišil ve 14 letech zranění své ruky. V 16 letech utrpěl těžký úraz, když mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Lidé prohlásili jeho nemoc za nevyléčitelnou. A každý se smířil s tím, že i v tom nejlepším případě z něj bude „mrzák". Jenže Priessnitz se vyléčil sám studenými obklady a vodou z hor.

Jeho zázračné vyléčení se rozneslo po celém okolí a kariéra léčitele mohla začít. Nejprve léčil zvířata a později za ním chodili lidé z celé Evropy. Priessnitzovi byl nakonec povolen provoz malého lázeňského zařízení se dvěma vanami, které smělo hostit pouze místní, a to vše pod dohledem frývaldovských lékařů.

On si z toho však nic nedělal. Byl slavný a roku 1837 lázně vznikly oficiálně. Tou dobou se tam léčilo již přes 1500 pacientů a z Evropy stále jezdili noví lékaři studovat jeho metody. Léčení se věnoval tak zapáleně, ve dne a k naléhavým případům byl volán i v noci, proto se říká, že zemřel na vyčerpání roku 1851. Žil pouze 52 let, avšak za tu dobu dokázal, že by si člověk měl vážit přírody, zejména přírodních procedur, které jsou dodnes používány v Priessnitzových Lázních v Jeseníkách.

Jistě jste se mnozí setkali s doporučením lékaře – „na noc priznic" a máte dobré i špatné vzpomínky na chladivé zábaly bolavého krku, možná i zkušenost s nedůvěrou k této metodě neznalými označované za „babskou". Snad jste někteří zahlédli novou TV reklamu na Priessnitzovu kloubní výživu.

Nikola Schejbalová