Některým se to daří více, některým méně, ale existují jedinci, kteří se vypracovali tak vysoko, že se grandióznímu Freddiemu mohou směle zkoušet vyrovnat. Jedním z těchto nadšenců je i hořický rodák Freddie Břeský, nejlepší český imitátor Freddieho Mercuryho.

Minulý rok jsem ho měl pozvaného na party. Po jeho vystoupení za mnou přišla kámoška a ptá se mě: „Proč sis pozval toho Freddieho, vždyť stále zpíval jen na playback, to bylo hrozné.“ Jaké bylo její překvapení, když jsem jí oznámil, že to nebyl playback. Pozvali jsme ho tedy znovu a vznikl rozhovor.

Jak ses vlastně dostal k tomu dělat revival?
Tak určitě za to může láska k hudbě, už od mala, od nějakých tří let, kdy mi maminka pouštěla místo pohádek skupinu Queen, a začalo se mi to strašně moc líbit. Myslím, že první okamžik, kdy jsem tak nějak poznal Freddieho, bylo, když dávali koncert ve Wembley na počest jeho smrti v roce 92. Takže jsem jako malej vzal hřeben jako mikrofon a napodoboval jsem ho u televize.

A umíš hrát i na kytaru?
Tak na kytaru umím jen čtyři akordy, takže bych zahrál jen tu Crazy Little Thing Called Love.

Zkoušel jsi hrát s nějakou kapelou, anebo jsi jen na své vlastní noze?
S kapelou ano, se skupinou Ego z Hořic (EGO retro music). Máme spolu secvičený takový dvacetiminutový blok.  Honza Sezima, to je jeho kapela z Hořic, hrajeme Crazy, We Are the Champions a We Will Rock You, s nimi jsem hrál naživo šestkrát.  Jinak to dělám přes halfplayback.

A jak často vystupuješ?
Minimálně jednou za víkend.

Zpíváš jen písničky od Queenů?
Plánuju koncem listopadu první cover  CD, kde budou písničky od Eltona Johna, Robbieho Williamse, Duran Duran, samozřejmě pár věcí od Queenů, takže to bude takový CD přezpívaných písniček, ale mým stylem, žádný revival.

Neplánuješ psát svoje vlastní songy?
V budoucnu určitě, ale zatím není čas a ani nápady.

Kdy jsi zjistil, že jsi vlastně až takhle dobrý?
Já jsem to nezjistil, ale tak od třinácti jsem začal zpívat. Ze začátku s Freddiem, to jsem si nahrával na magneťák, ale to bylo strašný. Angličtina byla šílená, a ta intonace… To bylo hrozný. Jak šel čas, tak jsem to piloval a začal se mi rozvíjet hlas… Trošku dospěl. Potom jsem absolvoval asi deset hodin zpěvu, kdy mi učitelka řekla základy, jak správně dýchat a jaké cvičení dělat u klavíru. Lepšilo se to a první vystoupení bylo 1. září 2007 v takový zaplivaný putyce v Tišově.  Potom se to rozjelo za pětistovku, tisícovku na diskotékách a teď už je to lepší. Vypiloval jsem angličtinu.

Zkoušíš často?
Asi tak  jednou týdně.

Ty znáš osobního asistenta Freddieho Mercuryho, pana Petera Freestona?
Ano, znám.

Jak ses k němu dostal?
Zajímavě. Oslovil jsem ho přes facebook. Napsal jsem mu „Dobrý den, jste to opravdu vy, Peter Freestone? Člověk, který žil dvanáct let s Freddiem Mecurym?“ A on odepsal –„Ano, jsem to já, proč by ne.“ Napsal jsem mu, že tomu nechci věřit, ale že by to pro mě byl splněnej sen, kdybych si s ním mohl podat ruku. Napsal mi „Není problém, teď jedu do Afriky, ale až se vrátím, tak se ozvu.“ Myslel jsem si, že se určitě neozve, ale ozval se. Napsal, že bude na narozeninách Jirky Ševčíka v Pardubicích. To je člověk, který má teď výbornou kapelu Pirate Swing Band, vystupoval s orchestrem Felixe Slováčka. Tak jsem tam přišel, bylo zavřeno. Proto jsem šel na pivo a že už jako pojedu domů, někdo si ze mě asi udělal srandu. Ale opravdu se tam otevřelo, a tak jsem šel nahoru, a tam Peter Freestone v celé své kráse. Zazpíval jsem tři písničky a můžu ti říct, že jsem nikdy takový nervy neměl.

A co ti na to řekl?
Řekl, že se mu to opravdu líbilo, že mám dobrou barvu hlasu, prý to chce pilovat, ale že dobrý a klidně mi pomůže. Tak jsem mu tam nechal číslo, a on mi hned druhý den volal kvůli schůzce, abychom se domluvili. Tak jsme se viděli v Praze a od té doby jsme dobří přátelé.

Vyprávěl ti někdy o Freddiem?
První tři měsíce jsem se ptal jen na Freddieho (smích). Teď už vím o Freddiem vlastně úplně všechno.

Máš přítelkyni?
No, je jich víc (smích). Zatím to nějak neřeším. Neříká se tomu přítelkyně. Nejsou to přítelkyně, ale jsou to kamarádky.

Jaké bylo tvoje nejlepší vystoupení? Kdy jsi byl tak nejvíc spokojený?
Aldis. Před dvěma lety, 12. února 2009. To bylo báječný, protože tam bylo asi tři tisíce lidí. Tam jsem si přišel jako opravdový Freddie, který zpívá pro ten dav.

Co byl tvůj největší úspěch vůbec?
Já asi považuju za největší úspěch to, že jsem potkal Petera Freestona. To je pro mě neuvěřitelný. A bohužel jsem měl jet minulý rok zpívat na Freddieho narozeniny, ale s kapelou jsme to nestihli secvičit, a tak snad bude nějaké příště.

A znáš nějaké další lidi, kteří se zabývají Freddiem jako ty? Myslíš, že jsi špička v tom, co děláš?
Já nevím. Já tady znám jednu kapelu, jmenují se Queenie, ti jsou velmi dobří, ale je to kapela. Každopádně žádná rivalita mezi námi není. Děláme to pro Freddieho, pro Queen, pro fanoušky, takže žádná závist nebo podobně. Mě potěšilo, že se v soutěži „Československo hledá talent“ dostali tak daleko.

A tebe nelákalo tam jít?
Já si to chci vyšlapat po svých, tak nějak postaru. Sám si prostě šlapu tu cestu a navíc bych chtěl vystupovat sám za sebe do budoucna. Tyhle soutěže mě nějak neberou. Tahle cesta je pomalejší, ale jistější. Krůček po krůčku.