Věříte na náhody?
Věřím, že si vás správná cesta životem najde, že k člověku přichází, co k němu patří, že všechno, co se vám v životě stane a zdá se negativní, ve výsledku přinese pozitivní věci. A že sny se plní, pokud jim věříte a máte odvahu snít.
Vaše kariéra je shoda náhod. Tak třeba setkání s Přemkem Podlahou…
Přemkovi jsem tehdy vyprávěla o svém bytě plném květin. Přijel ke mně točit pro Receptář prima nápadů, a když zjistil, že květiny a zahrady miluji, nabídl mi spolupráci. Měl rád lidi, kteří dělají svou práci s vášní a umějí ji. Byl velký profesionál a hodně mě naučil. Moc mu za to děkuji.
Stříhání levandule - Daniny rady do zahrady:
Díky němu jste šla studovat druhou vysokou školu.
Jako malá jsem malovala domy a zahrady, v osmnácti jsem dělala talentové zkoušky a přijímačky na ČVUT – fakultu architektury, ale nešla tam. Chtěla jsem být právnička, na práva jsem se nedostala a skončila na Technické univerzitě v Liberci.
Po dokončení jsem točila s Přemkem Podlahou, přišla za mnou kolegyně moderátorka Štěpánka Duchková, že má projekt na zahradu a neví si rady. Koukla jsem na projekt a stal se zázrak, naskočila mi zahrada úplně jiná. Jako když zprovozníte program na počítači.
Celou zahradu jsem jí vytvořila sama, byla moje první. No a pak už jsem navrhovala jednu za druhou… A tenkrát Přemek řekl, ať jdu studovat zemědělskou univerzitu. Byla jsem za blázna, proč s titulem Ing. studuji další vysokou školu, ale mě to bavilo.
Mluvily jsme o náhodách, máte jich v rukávu víc?
Můj život je samá náhoda! Jako šestnáctiletá jsem se styděla jít koupat k rybníku, že jsem ošklivá. Styděla jsem se mluvit a říct si v obchodě o rohlík, a tak mě máma přihlásila na Miss České republiky. Dostala jsem se do finále, kde mi řekli, že skvěle mluvím, vypadám, nemám trému. Nabídli mi práci v rádiu, poté v televizi. Nikdy mě nenapadlo, že budu moderátorka.
Už déle se vaším životem zdají být zahrady. Kolik let je navrhujete?
Minimálně osmnáct. Poslední roky realizuji pětadvacet až třicet zahrad ročně. Samotné projekty nepočítám, jde o stovky, možná už tisíc zahrad, do kterých jsem nějak zasáhla. (smích)
Dohodnete se s každým zájemcem, vybíráte si?
Budu znít směšně, ale mým cílem je udělat další kus zeleně krásnější, udělat radost majitelům. Netoužím vyhrát soutěž o nejhezčí zahradu, toužím vykouzlit majitelům na tváři kousek štěstí, radosti a spokojenosti.
close
info
Zdroj: Profimedia
zoom_in
Moderátorka Dana Marklíková v roce 2008
To zvládnu, pokud se dokážu „napíchnout“ na jejich frekvenci. Dívám se, jak žijí, jaký mají interiér… Dám si s nimi kávu a povídáme si. Myslím, že jsem se za tu dobu stala dobrou psycholožkou. (smích)
Máte odhad, který vždycky vyjde?
Někdy po minutě hovoru poznám, jaké bude chtít majitelka rostliny, jakou zahradu… To podle toho, jak je oblečená. Když se mi na vlnu majitele naladit nepodaří, odcházím. Nedopadlo by to dobře. Už mám jméno, mohu si vybírat. Pokud mi někdo pošle e-mail, který posílá i jiným zahradníkům, nereaguji. Mám zájem o zákazníky, kteří chtějí mě, protože vidí, jaká práce stojí za mnou.
Nahrává se anketa ...
Má na krásu ženy vliv ta okolní?
Krása ženy má mnoho podob. Vztáhnu to na sebe, což bude znít trochu samolibě… Lidé mi říkají, že jsem krásnější než kdykoli dřív. Je mi osmačtyřicet, dřu celý život jako mezek, nemám čas se o sebe starat, běhám po zahradách jak šílená, vařím, peču, uklízím, starám se o své zahrady a sama nevím, jak je možné, že vypadám, jak vypadám. Možná, že v tom fofru nemá tělo čas stárnout, kňučet nad rozlitým kafem. (smích)
Zásadní je, co člověk vyzařuje!!! Neměla jsem život jednoduchý, zažila jsem mnoho proher, ať už osobních, nebo pracovních. To mě naučilo přijímat život takový, jaký je. Přistupovat ke všemu s pokorou, zůstat na zemi. Raduji se z každé maličkosti, to vše se odrazí v očích, v tom, co vysíláte do okolí. To je pravá krása…
Máte s každou zahradou pocit, že svět je o něco hezčí?
Vy jste to přesně trefila. Mám, což mě naplňuje obrovským štěstím. Jenže já to nemám jen se zahradami. Architektura ve mně je… Každý rok předělávám nějaký dům, dávám mu život. Dělám svět o něco hezčí nejen skrze zahrady.
Pustila jste se i do psaní knih.
Když mi bylo dvacet, byla jsem u astroložky. Řekla mi, že nevystuduju jen jednu vysokou, práci svých snů najdu ve třiceti a budu psát knihy. Hodně jsem se smála a říkala kamarádce, že astrologie je nesmysl.
Navíc ve škole pro mě byla vždy problémem čeština. Mamka mi psala slohy. Když volali z nakladatelství Albatros, řekla jsem jim, že neumím psát a ani nevím o čem… Za půl roku šla do tisku první kniha.
Světlo světa spatřily už dvě vaše knihy nazvané Zahrady od Dany.
Dodnes tohle nechápu. Jen jsem psala a čerpala z otázek lidí, kteří chtějí poradit. Psala jsem formou, aby obsah pochopil každý.
Co lidi k zahradám tak táhne?
Jsme národ kutilů, zahrádkářů a chalupářů, máme to v krvi. Už Karel Čapek ve své knize Zahradníkův rok napsal, že se vám při výsadbě do krve nějakou záděrou dostane virus zahradničení a vy mu zcela propadnete.
Má ho spousta lidí. Touží mít krásnou zahradu, chtějí vědět, jak na to. Proto pro ně píšu knihy, dávám příspěvky na sociální sítě, dělám workshopy a točím on-line kurzy. Lidé mi často říkají, že jsem autentická. Má láska k tomu, co dělám, je na mně asi poznat.
Netrpí zahradníci a zahradní architekti přes zimu? Kdy příroda není barevná a převážně spí…
Nevím, jak to mají jiní, ale mně chybí zelená, i když zimu miluji. (smích) Proto mám v bytě hodně rostlin a těším se na první jarní slunce, první jarní primulky a narcisky, kterými se pak zaplavuji.
Jsou vaše knihy inspirací opravdu každému?
V Zahradách od Dany čtenáři najdou základní rady, jak plánovat zahradu, kam umístit bazén, terasu, zahradní domek a tak dále. Najdou tam i dvanáct zahrad s osazovacím plánem. Ve druhé knize, Zahrady od Dany 2, zjistí, jak na problémy.
Tam už řeším konkrétně, jak udělat zahradu ve svahu, u chalupy, malou či užitkovou, aby byla krásná. A opět tam najdou osazovací plán, podle kterého si zahradu mohou stvořit sami.
Sálá z vás nadšení z práce. Je krásné, že jste si našla profesi svých snů.
Ve třiceti letech jsem našla práci, kterou miluji, je mým koníčkem, ve které používám i to, co jsem do té doby dělala. Vše se krásně propojilo.
Stačí jen snít, být otevřený a vnímat, co se kolem člověka děje, aby viděl znamení, která ho dovedou na správnou cestu. Mně to funguje, ale nesmíte se bát, vystoupit z komfortní zóny. Mít odvahu, hodně pracovat, a když se něco nepovede, vstát a pokračovat.
