Kliknutím zvětšíte„Když zrovna nefotím zakázky, tak ve volném čase plánuji další focení, snažím dál vzdělávat, sleduji konkurenci. Dokonce i ve filmech se dívám na to, jak jsou nasvícené…kromě času věnovaného rodině se fotografii věnuji vlastně pořád,“ přiznává s úsměvem Petr Huser ze Zlína.
Fotograf Petr Huser
Na začátku února jste letos už podruhé fotil soustředění Miss Czech Republic. Loni se uskutečnilo v Zanzibaru, letos v Dubaji. Bylo v něčem jiné než před rokem?
Byl jsem najatý na stejnou práci, tedy abych nafotil krásné fashion fotky finalistek. Velká změna však byla v tom, že tentokrát jsme tam byli fotografové dva. Produkce totiž chtěla mít více materiálu. Spolu se mnou fotila fotografka Sab Lauren. V tomhle to bylo oproti minulému roku o hodně jiné. Měl jsem větší volnost a pracoval v menším stresu.
Když jsme se spolu bavili loni, zrovna jste se radoval z narození dcery. Letos s Vámi už letěla „pracovat“ do Dubaje. Jak jste zvládl skloubit práci s rodinou?
Myslel jsem si, že všechno dohromady skloubit půjde, a proto jsem si vzal s sebou i manželku a dceru. Na místě jsem ovšem zjistil, že nemám šanci se věnovat i rodině. Přestože to bylo snadnější než loni, bylo focení i tak dost. Musíme tedy udělat další dovolenou jen jako rodina. (úsměv)
Jak dcera v tak útlém věku zvládala let letadlem, cizí prostředí a množství neznámých lidí?
Bylo to úplně poprvé a docela jsme se báli. Známe ale sebe a věřili jsme, že když všechno zvládneme my dva, tak ona taky. Opravdu to tak nakonec bylo. Když jsme pohodoví my, je i dcera. Třeba letadlem jsme letěli šest hodin a ona si to vyloženě užívala.
Z pohledu laika se může zdát vyfotit krásné finalistky Miss jako hračka. Jak je to doopravdy?
Když to srovnám s běžným reklamním focením, je rozdíl v tom, že finalistky jsou vybírány především jako osobnosti. Miss není jen o tom být úplně nejkrásnější ve smyslu modelky; dívky by měly i dokázat něco v budoucnu. Třeba založit nějakou firmu či nadaci a být její tváří.
Co se týče samotného focení, ty holky nejsou tolik zkušené ve srovnání s modelkami z povolání. Některé ano, ale jiné mají nadání třeba na něco jiného. Někdo má větší talent na fotomodeling, další zase na komunikaci. Finalistky by měly být schopné zvládnout tyto oblasti všechny, což se učí právě i na soustředěních. V tom je to pro mě těžké. Když dívka umí fotomodeling, je to pro fotografa super, ale často to tak není. A především to není u finalistky to nejpodstatnější.
Jak vypadala praxe focení v Dubaji?
Tady je krásné srovnání se Zanzibarem, kde jsme fotili loni. Tehdy to vypadalo jako ráj, fotit v Africe, ale velkým problémem bylo počasí. Dopředu mě vůbec nenapadlo, že když budeme pracovat při teplotách nad 30 °C, tak to bude strašně náročné. Ve výsledku jsme mohli fotit vlastně jen ráno a večer. Dubaj byla oproti tomu, i protože jsme jeli v zimě (loni se soustředění na Zanzibaru konalo v dubnu – pozn. red.), k focení skvělá. Teploty se pohybovaly okolo 20 °C a mohli jsme pracovat celý den.
Fotograf Petr Huser letos už podruhé fotil soustředění finalistek Miss Czech Republic
Jak takové focení probíhá?
Co se přípravy týče, tak styling – tedy oblečení a celkově styl – se dělá už třeba týden dva dopředu. Tuto část má na starosti ředitelka Taťana Makarenko spolu s kreativním ředitelem Sam Dolce, který připraví mood board, tedy jaká by měla být atmosféra fotek. Loni to byl africký „nádech“, letos arabský styl připomínající honosnost arabských emirátů.
Casting Miss Czech Republic 2023 v pražském Palladiu:
Když jsme na lokaci, vytáhneme si třeba den dopředu veškeré oblečení a doplňky, zjistíme, co se hodí na kterou modelku; aby seděla třeba barva oblečení k jejím vlasům a podobně. Samotné focení pak probíhá tak, že si v daný den vybereme třeba dvě tři holky. Například chceme jít fotit do pouště, tak zvolíme typy dívek, které se nám k dané lokaci líbí.
Při focení se snažím dívky pózovat, ale zároveň to do velké míry nechávám na nich. Nechci je lámat do nějakých nepřirozených póz. Lokace si obcházím dopředu. Pro záběry si připravuji i nějaký menší příběh. Během focení se zároveň točí medailonky finalistek, takže se na místě stále něco děje.
Jaké jsou Vaše dojmy ze samotné Dubaje. Stihl jste toto město luxusu trochu poznat?
Během pobytu jsme měli i výlety, kdy nás místní například vozili v jeepech po dunách na poušti. Také nás vzali do jedné vesnice, kde nám dali jejich tamní jídlo a ukázali nám nějaké tance. Dubaj mi však k srdci nepřirostla tolik jako Zanzibar, ze kterého dýchala jeho historie. Dubaj je nově postavené město uprostřed pouště, které je nádherné, ale je to takové pozlátko. Osobně se cítím lépe tam, kde to má nějakou minulost. Lépe se mi pak čerpá inspirace.
Miss Czech Republic 2023. Podívejte se na oficiální spot:
Loni jste přiznal, že jste hrdý na mnoho zakázek, které jste za svou kariéru dostal. Fotil jste třeba Simonu Krainovou či Lucii Bílou. Podařilo se Vám získat nějaké nové zajímavé klienty?
Jsem pyšný na spolupráci se značkou hodinek Festina. Díky této zakázce jsem mohl fotit s Evou Samkovou, která je velmi inspirativní ženou. Také jsem se stal fotografem pro české zastoupení značek Puma či Sportisimo, kdy tyto fotografie půjdou do celé Evropy.
Jaká byla vaše cesta za podobnými zakázkami? Kolik let trvalo než jste se prosadil?
Začínal jsem fotografováním přírody, rodinek, kamarádek a podobně. Až někdy v roce 2017 se mě kamarád zeptal, proč nezkusím fotit pro firmy. Shodou okolností jsem v té době fotil na portfolio kamarádku, která dělala v marketingu firmy Baťa. Domluvila mi tenkrát malinkou zakázku pro Baťu. Postupně jsem se během asi dvou let dostal k větším kampaním. Nejvíc mě však posunulo, že jsem začal pracovat pro globálního Baťu. Jednalo se o fotky pro sociální sítě, které byly prezentovány celosvětově. Tehdy jsem pochopil, že cesta je spolupracovat s pražskými agenturami. Samotný fotograf se k takovým zakázkám nemá šanci dostat, ta značka ho nikdy neosloví. Poptávky přichází vždy přes agentury.
Máte nějaký fotografický sen?
Vždycky mám nějaký. (úsměv) Momentálně na jednom pracuji. Chci se věnovat tištěné umělecké fotografii a pořádat autorské výstavy. Dosud jsem dělal, a pořád dělám, především reklamy, které jdu na sociální sítě nebo na billboardy. Autorská tvorba je ale něco, do čeho jsem zatím neměl možnost proniknout. Tištěná fotografie se mi moc líbí, ale neměl jsem na to dostatek času. Je za tím hodně úsilí i vynaložených peněz. Je potřeba mít i vlastního tiskaře; sám si fotografie vytisknu hezky, ale práce profesionála je samozřejmě znát. V současnosti už mám tiskaře vybraného, domlouváme seřízení monitoru, aby seděly všechny barvy, kvalitu papíru a podobně. Vše teď ladíme na jednom projektu, který je dalším snem, co si plním.
O jaký projekt se jedná?
Vždycky jsem chtěl cestovat a přitom fotit. To se mi sice podařilo i s Miss, ale přál jsem si mít nějaký vlastní projekt. Vymyslel jsem si tedy focení v Portugalsku, kde jsme vytvořili sérii fotografií s modelkou Amálií Burešovou. Podobná focení jsem už v minulosti měl, ale nově se mi podařilo sehnat sponzory, díky čemuž se portfolio i zaplatí. Tímto směrem chci jít, protože „můj styl“ je žena a moře. Miluji moře, miluji ženy a tato kombinace je přesně tím, co mě baví fotit ze všeho nejvíc.
Letos se focení finalistek Miss Czech Republic neslo v arabském stylu připomínajícím honosnost Spojených arabských emirátů
I ta nejkreativnější práce se časem stane stereotypní. Jak to máte Vy? Bojoval jste třeba někdy se syndromem vyhoření?
Ano. Vyhořel jsem loni právě před Zanzibarem. Na Moravě se reklamní fotografii příliš nedaří. Kdo se chce uživit, ten musí fotit svatby, rodinky a podobně. V minulosti jsem se tomu věnoval a bavilo mě to, ale poslední dva tři roky mě tento typ focení vyčerpával. Během svateb je fotograf pod velkým stresem, aby zachytil všechny vzpomínky. Reklama jde přefotit, svatba ne.
Dostal jsem tehdy sice nabídku na pravidelné focení pro jednu firmu, ale nebylo to nic, co by mě bavilo. Jednalo se o zajímavou, ale pro mě příliš stereotypní a nekreativní práci. Silně jsem zvažoval, že na nabídku kývnu. Na cestě bylo mimčo a pravidelný příjem jsem potřeboval. Nakonec jsem se ale rozhodl tuto práci nepřijmout.
Přesně v tu chvíli, kdy jsem se odhodlal odmítnout něco, kam mě to netáhlo, se mi ozvali z Miss Czech Republic. V tu chvíli jsem se jakoby probral a získal nadšení pro práci zpátky. Následovalo množství dalších zajímavých zakázek.
Vaším oborem je reklamní fotografie – tedy svět plný nádherných žen, jejichž fotky jsou ještě dále retušované. Mnoho „obyčejných ženských“ pak kvůli podobným fotografiím trpí pocity méněcennosti. Jak tento svět vnímáte teď, jako táta malé dcery?
Dřív jsem měl období, kdy jsem se opravdu snažil dostat do fotky něco nereálného, aby to bylo opravdu „wow“. Teď se snažím o co nejrealističtější a nejpřirozenější fotografie, do kterých není třeba dostávat zbytečné úpravy navíc. Není to však dcerou, ale spíše tím, jak už fotím dýl a mění se můj styl. Také jsem přešel na jinou značku foťáku, ze kterého je výstup tak přirozený a krásný, že už nemusím tolik řešit technickou stránku. Retuš k tomu samozřejmě patří, retušovalo se vždycky a retušovat se bude, ale nechci měnit podstatu daného člověka.
Loňské focení finalistek Miss Czech Republic na pohádkových plážích Zanzibaru:
Co byste dceři řekl, kdybyste si v budoucnu všiml, že pochybuje o svém vzhledu, protože se srovnává s modelkami z reklamních fotek?
V časopisech i na sociálních sítích bude vždycky něco falešného. Řekl bych jí asi, že je potřeba, aby našla sama sebe, přijala se. Uměla si říct: „Tohle jsem já a reklamní svět je jen povrchní věc.“ Nemůžeme zakázat lidem, aby se upravovali. Nasazují si tak jakýsi štít, aby se cítili líp. Kde je ale ta hranice, to už je na každém.
Existuje spousta aplikací, jako třeba Faceapp, kdy se člověk vyfotí, jen klikne a aplikace ho nalíčí, upraví, udělá krásným. Není pro to potřeba nic udělat. Co se týče třeba Instagramu, jde o fenomén. Je to sice peklo, ale musíme to bohužel přijmout, protože taková je doba. Také z tohoto důvodu spolupracuji s modelkami, která znám dlouhodobě a vím, že to jsou přirozeně sebevědomé ženy. Kdyby to byla modelka, která se pořád upravuje, tak s ní raději ani nespolupracuji. Možná je tedy ta rada: udržovat si kolem sebe lidi, kteří jsou taky normální. (smích)
Z čeho máte v poslední době největší radost?
Každý den mi dělá radost dcera. Díky ní jsem objevil úplně nový druh lásky, která se den ode dne zvětšuje. Být otcem se nedá s ničím srovnat. Že mě baví práce nebo že mám úžasnou manželku je super, ale to stvoření, které jsme spolu stvořili…to je něco nádherného.
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
