Minisérie, ve které hrajete jednu z hlavních rolí, odkrývá aktuální témata mužů i žen a jejich vztahy v době měnících se společenských rolí. Jak byste divákům Pozadí událostí přiblížila vy?
Myslím, že jste to za mě do značné míry už udělala vy, protože to, co jste popsala, vnímám jako jedno z hlavních témat. A pak je naše minisérie taky o šosáctví a určitém pocitu nadřazenosti v akademickém prostředí, o neschopnosti naladit se na současný svět a jeho vývoj, nebo naopak zneužívání aktuálních témat pro společenskou likvidaci lidí na základě osobních antipatií. A taky je o lásce.

Je tento příběh v dnešní době důležitý?
Určitě je, protože je to téma dnešního světa. Potkáváme se s ním nějakým způsobem tedy my všichni, kdo v něm žijeme.

Martha Issová vzpomíná na natáčení pohádky
Nejsilnější zážitek ze Zvíkova? Škubání kopřiv, říká herečka Martha Issová

Pozadí událostí by mělo těm, kterým by to prospělo, otevřít mysl a přimět je k přemýšlení, možná i změně chování. Ale může to mít takový efekt? Tito lidé si své chování zřejmě neuvědomují a nebudou se nad sebou asi ani zamýšlet.
Já ale nevnímám svoji roli v umění jako „otevřít někomu mysl“ nebo lidi jakkoli nabádat k tomu, jak mají o věcech přemýšlet a jak se chovat. Sama nemám ráda, když tohle z něčeho, na co se dívám, cítím. Tu chuť mi říct: „Tak a tak je to správně, takhle se na to koukej!“ Já si přeji co nejpravdivěji, v ideálním případě s humorem, vyprávět příběh, do kterého lidi vtáhnu, a pak ať si s tím každý už udělá, co chce.

Dnešní doba je plná změn a zvratů. Prospělo by nám všem, kdybychom měli stále oči i uši otevřené, byli přístupní různým příběhům a uměli z každého něco vytáhnout?
Jsem přesvědčená, že to je jediná možná cesta k radostnému životu. Pokud se člověk uzavře jen do své představy o světě, o lidech a jejich chování, zažívá pak hodně nenaplněných očekávání, z těch plyne frustrace a ta člověka otráví. Ale není to jednoduché, být stále otevřený. Vyžaduje to neustálou bdělost, cvik a velice upřímný vztah k sobě samému. Ne vždy se mi to daří. Ale zkouším to.

Minisérie Pozadí událostí, ve které hraje Martha Issová se chýlí ke svému konci.Minisérie Pozadí událostí, ve které hraje Martha Issová se chýlí ke svému konci.Zdroj: se souhlasem GLANC / foto Benedikt Renč

V minisérii hrajete policejní vyšetřovatelku. Je to vaše první role se zbraní za pasem?
Ano, je to poprvé, co jsem hrála se zbraní. V Dejvickém divadle jsme tedy s Vaškem Neužilem přepadávali pumpu, ale točila jsem s ní poprvé. Pocit to byl srandovní. Přišlo mi to absurdní, že někdo jako já, komu jsou jakékoli zbraně naprosto vzdálené, se tváří, že to je v pořádku, že má bouchačku za pasem. Rozesmávalo mě to.

Máte detektivky ráda. Vžila jste se někdy do role vyšetřovatelky? A víte, že vrah je zahradník ještě dřív, než dojde k jeho odhalení?
Já miluju detektivky! Většinu domácí nudy od takových dvanácti let jsem skončila čtením detektivek. A knihovna mých rodičů mi v tom dávala dost velký prostor. Někdy jsem si hrála na vyšetřovatele, jindy na zločince. Tím čtením jsem samozřejmě získala jistý cvik, který mi v odhalování pomáhá, takže bych řekla, že teoreticky jsem poměrně solidní detektiv.

Klára Issová zcela propadla zahradničení
Herečka Klára Issová má svou lásku. Radost jí ale kazí krtci a hryzci

V čem tkví kouzlo detektivek? A proč diváci milují postavy detektivů?
Protože všichni máme rádi záhady, odhalujeme tajemství a v neposlední řadě si přejeme věřit v to, že spravedlnosti bude učiněno zadost. Proto milujeme detektivy a vyšetřovatele. Já osobně jsem byla například do Phila Marlowa regulérně zamilovaná. A dodnes, když vidím hřbet knihy Raymonda Chandlera, proběhne mnou lehké zachvění.

Pozadí událostí je mimo jiné zaměřeno na téma zneužití profesních pozic. Coby vyšetřovatelka máte zbraň a s ní i moc. Může zbraň člověku dodávat sebevědomí?
Určitě. Jsme toho svědky dnes a denně. V poslední době, po hrůzné střelbě na základní škole v texaském Uvalde, je to téma velice čerstvé a bolestivé. Proto je nesmírně důležité, abychom si v lidském společenství nastavili velmi přísná pravidla pro držení zbraní. Protože jsme bohužel příliš často svědky toho, jak to dopadne, když si nevyrovnaný a nemocný člověk zvyšuje sebevědomí se zbraní v ruce.

Na roli jste kývla okamžitě a doslova jste řekla: „Protože kombinace kriminalistka–lesba–Hřebejk je něco, co jsem rozhodně chtěla zažít.“ Můžeme si prosím tuto trojkombinaci rozebrat?
Nehledejte v tom nic zásadního. Jen jsem tím chtěla říct, že jsem byla potěšena nabídkou Honzy, kterého mám ráda a do té doby jsem s ním nepracovala na roli, jakou jsem dosud nehrála. Jinak ke kriminalistkám ani lesbám žádný zvláštní vztah nemám.

V čem tkví kouzlo Jana Hřebejka?
Tak v první řadě je s Honzou velká sranda, to je ohromné kouzlo. Pak je taky vášnivý filmař a milovník filmu a nikdy vás nenechá ustrnout, protože rád improvizuje, baví ho kouzlo přítomného okamžiku a vždycky se nechá rád překvapit, což znamená, že většinou pak překvapujete i sama sebe. To je silné kombo.

Léto trávila Alena Mihulová především na divadelních prknech.
Alena Mihulová: Mám ráda, když věci nejsou tabu. Jinak z nich jde strach

Vaše postava Lída Stehlíková žije v partnerském svazku se ženou, což je pro řadu lidí stále téma. Váš seriálový kolega je lehce předpojatý a kvůli orientaci si vás dobírá. Proč si myslíte, že takové poměry stále panují? Tam, kde by „měl“ být muž, je žena. A ještě navíc je lesba. Chybí mužům, kteří se takhle chovají, sebevědomí?
To je otázka na samostatný rozbor, nejsem si jistá, jestli budu schopná na ni jednoduše odpovědět… Tedy ne že by moje myšlenky byly nějak zvlášť složité, ale spíš jestli je budu umět dobře vyjádřit. Mně je třeba úplně jedno, s kým kdo žije. Snažím se posuzovat člověka jen na základě jeho činů, chování a myšlenek, které u něj vidím a slyším. To je moje vnímání světa.

Pracuju vědomě na tom, abych nebyla zajatcem konvencí, předpojatosti a strachu. Znamená to pro mě vnitřní svobodu a po té toužím. Ale ne každý to tak má. Pro někoho jsou společenské konvence a zajetá nepsaná pravidla životní jistotou a dávají mu pocit řádu a sounáležitosti s určitou skupinou dalších lidí, ke které se vztahuje. A jakmile je někdo poruší, stává se nepřítelem, nebezpečím, narušitelem.

Možná to souvisí se sebevědomím. Taky s osobní zkušeností, ochotou otevírat se. Proto je důležité, aby spolu lidé mluvili, aby se neuzavírali. Kdo stráví legrační a milý čas s homosexuálním nebo lesbickým párem, kdo bude cestovat a pohostí ho vřelá muslimská rodina, už se nebude automaticky agresivním způsobem vůči takovým lidem vymezovat, o tom jsem přesvědčená. Zároveň si myslím, že dělat si z takových věcí legraci je naopak žádoucí a úlevné pro všechny strany.

Martha Issová byla třikrát nominována na cenu Český levMartha Issová byla třikrát nominována na cenu Český levZdroj: se souhlasem GLANC / foto Benedikt Renč

V jednom rozhovoru jste řekla: „Cítím se být feministkou, nesnáším, když jakékoli skupině jsou ubíraná práva.“ Jak se zachováte, pokud jste přítomna takovému bezpráví?
Cítím se být feministkou, stejně jako bojovnicí proti ústrku bílých heterosexuálních multimilionářů, jako je Ricky Gervais. Nesnáším jakékoli bezpráví a bojuji proti němu všemi v tu chvíli dostupnými zbraněmi. Jako dítě jsem nejčastěji volila hádku s učitelkou či učitelem, nehty, zuby a pěsti se spolužáky. Vedlo to k mnoha kázeňským postihům a mnoha zraněním na těle i na duši, dnes se snažím jít kultivovanější cestou. Většinou formou dialogu. Ale to zraněný dítě ve mně pořád je, takže se mi to ne vždy daří…

Setkala jste se vy osobně se zneužitím profesních pozic?
Jasně že setkala. Podle mě není možné se s tím nesetkat. Ve školce, ve škole, na úřadě. Velmi záleží na tom, co máte přesně na mysli. Protože vyhnout se úřednici, které se život nepovedl podle jejích představ, nebo učiteli, který žáky bere jako možnost pro vypouštění svých frustrací, nelze. Samozřejmě jsem i pár takových režisérů potkala. Ale s ničím závažnějším jsem v životě konfrontovaná nebyla.

Dagmar Patrasová
Dagmar Patrasová o dceři Anně Slováčkové: Chodí se se mnou radit, ale tajně

Čelila jste narážkám, že vás do dvou hlavních rolí velmi úspěšných filmů obsadil manžel?
Jediným člověkem, který neustále trousí narážky na toto téma, je David sám. Pak se mě na to ptáte vy novináři v rozhovorech. Jinak jsem se s tím nesetkala.

Vynořila se vám kvůli práci na této minisérii z nějakého hluboko zasunutého šuplíku vzpomínka na nějakou vlastní bolest či ústrk?
Konkrétního nic, ale vzhledem k tomu, že velká část věcí se odehrává v podvědomí, nepochybuji o tom, že tam toho vyplulo mnoho.

Za jakou výbavu do života jste svým rodičům vděčná?
To by byl hodně dlouhý seznam, za co všechno jsem svým rodičům vděčná. Někdy se ho pokusím dát dohromady. Ale teď ne, nebojte. Nejvíc ze všeho jsem jim vděčná za to, že jsem vždycky, a to myslím opravdu od mého narození až dodnes, nepřetržitě cítila jejich nekonečnou lásku a podporu, ať se dělo cokoli.

A co vám chybělo? Co jste si musela začít stavět sama od základů?
Já jsem se díky jejich lásce cítila asi natolik přijímaná a v bezpečí, že jsem to nikdy nevnímala tak, že by mi něco chybělo. Je toho samozřejmě mnoho, v čem o sobě pochybuji nebo se necítím jistá, činí mi to potíže a musela jsem všechno, jak říkáte, stavět sama od základů. Ale díky tomu moři lásky, ve kterém jsem díky mým rodičům plavala, jsem to vlastně odjakživa považovala za radostné dobrodružství, které je součástí života. A nic jiného si nepřeju víc, než aby se naše děti taky cítily milované. Protože „All You Need Is Love!“