Pachatelem děsivého zločinu byl sériový vrah Donald Neilson, známý jako Černý panter, který se stal pro Británii podobným démonem zla jako dodnes nevypátraný Zodiak pro Spojené státy. Neilson však neměl Zodiakovo štěstí – na rozdíl od amerického vraha ho vypátrali a zbytek života prožil ve vězení. Zemřel v roce 2011. Zločin, který spáchal, si Británie připomíná dodnes.
Je možné, že pozdější tragédie započala už o pět let dříve, v roce 1970, kdy v 65 letech zemřel Lesleyin otec George Whittle. Tento muž byl zakladatelem a majitelem úspěšné cestovní společnosti Whittle Coach. Ještě před svou smrtí převedl svůj majetek na nejbližší příbuzné, aby je ušetřil dědické daně.
Tři domy a hotovost ve výši 70 tisíc liber získala jeho družka Dorothy, matka Lesley, 107 tisíc liber obdržel Lesleyin starší bratr Ronald a 82 tisíc liber sama Lesley.
Whittle však opomenul při vyřizování pozůstalosti svou bývalou ženu Selinu, a ta proto napadla v roce 1972 toto vypořádání majetku u britského soudu.
Hádky o dědictví se staly výživnou potravou pro bulvární tisk a všiml si jich i Donald Neilson. V roce 1972 mu bylo teprve pětadvacet, což nijak nebránilo tomu, aby měl za sebou bohatou zločineckou kariéru: konkrétně se dopustil víc než 400 vloupání, při nichž se neustále snažil měnit svůj modus operandi, aby podezření nepadlo na něj. Než se stal všeobecně známým pod přezdívkou Černý panter, přezdívala mu policie i veřejnost například Fantom nebo Handy Andy (Šikovný Andy). Žádný sympatický obratný lupič–gentleman to ale nebyl. Už v roce 1974 začal vraždit a svou brutalitu stupňoval.
V únoru 1974 zastřelil Neilson na poště v Harrogate poštovního úředníka Donalda Skeppera. V září zabil na poště v Baxendenu úředníka Dereka Astina a v listopadu zaplatila jeho přepadení pošty ve West Midlands životem žena jednoho z pošťáků Sidney Graylandová.
Loupež v Baxendenu mu vynesla přezdívku Černý panter, protože manželka zabitého úředníka Marion ho popsala jako „pohybujícího se tak rychle, jako by byl panter“. Místní reportér si to spojil ještě s tmavým oblečením a černou maskou pachatele a přezdívka byla na světě. K „nejslavnějšímu“ a možná také nejděsivějšímu Neilsonovu zločinu však mělo teprve dojít.
Psychopatický zabiják zachytil v tisku zprávy o bitvě o Whittleovo dědictví a napadlo ho, že by se na bohaté rodině mohl přiživit také. Původně měl v plánu unést Dorothy, která byla největší dědičkou. Její sedmnáctiletou dceru mu strčila do cesty nešťastná náhoda.
Dorothy se v osudný den 14. ledna 1975 vrátila do domu až v půl druhé ráno. Zkontrolovala ještě svou spící dceru, vzala si dva prášky na spaní a šla si sama lehnout.
Brzy nato se k domu přiblížil Neilson, který nejdříve přerušil telefonní linku, protože se obával, že by mohla být spojena s poplašným zařízením, a poté se vloupal přes garáž do domu. Když procházel tmavými chodbami, vstoupila mu Lesley náhodou do cesty – nečekaně se vzbudila a vyšla pro něco z pokoje, možná se chtěla napít. Neilson jí rychle zacpal ústa, a poté dívku, která byla oblečena jen v županu a v pantoflích, odvlekl do vozu, kde ji svázal a položil na zadní sedadlo.
Do domu se pak ještě chladnokrevně vrátil, aby v něm nechal zprávu o únosu a žádost o výkupné. Teprve poté nastartoval a jeho zelený Morris 100 zmizel ve tmě.
Lesleyina matka našla ráno dceřinu postel prázdnou. Místo ní ležely v místnosti pásky do štítkovače Dymo, na nichž si na smrt vyděšená matka přečetla, že únosce požaduje za její dceru 50 tisíc liber a že v žádném případě nesmí varovat policii, chce-li ji ještě vidět živou. Pro další instrukce si měla přijít večer do telefonní budky v nákupním centru Swan v Kidderminsteru.
Dorothy se pokusila dovolat syna Ronalda, ale nešlo to – vedení Neilson v noci přerušil. Rozjela se proto za ním jako šílená jen v županu a přivezla ho i s jeho manželkou k sobě domů. Byl to Ronald, kdo zavolal policii.
Neilson mezitím odvezl dívku do veřejného parku Bathpool, nedaleko městečka Kidsgrove ve staffordském hrabství. Tam ji zatáhl do odvodňovací šachty nedaleké nádrže, kde ji svlékl ze županu a drátem ji připoutal k boku šachty. Přes hlavu přetáhl nahé dívce kuklu, aby nic neviděla. Jediným „komfortem“, který jí dopřál, byla matrace.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, public domain
zoom_in
Lesley Whittleová
Dívku donutil namluvit na magnetofonovou kazetu zprávu, že je v pořádku a že se má někdo z její rodiny dostavit do telefonní budky v Kidsgrove, kde najde další zprávu.
V té době už únos Lesley Whittleové zaměstnával policejní vyšetřovatele. Za místní policejní oddělení byl vedením případu pověřen důstojník Robert Booth, kromě toho se vyšetřování účastnila i londýnská Metropolitní policie Scotland Yard. Nakonec bylo na případ Whittleová nasazeno přes 250 policistů ze tří hrabství i z Londýna.
Případ však rychle unikl do tisku a ke kontaktu s únoscem v nákupním centru Swan už nedošlo. Neilson nakonec přehrál Whittleovým zprávu od jejich dcery a sestry přes telefon.
Lesleyin bratr Ronald pak v souladu s instrukcemi vyjel 17. ledna i s 50 tisíci liber v kufru z policejní stanice a zamířil do Kidsgrove. Po celé cestě si ho předávala policejní sledovačka, která mu měla v případě potřeby přijít do dvou minut na pomoc.
Ronald po cestě zabloudil a k budce dorazil nakonec pozdě. Po třiceti minutách hledání našel pásku, která ho nasměrovala přímo do nedalekého Bathpool Parku. Dojel, vystoupil a světla od vozu nechal podle instrukcí rozsvícená. Ale nikdo k němu nepřišel. Na zavolání mu odpověděla jen ozvěna.
Ronald nemohl vědět, že se v tu chvíli nacházel jen několik desítek metrů od své sestry, která s přelepenými ústy čekala v drenážní šachtě na pomoc. Po uplynutí delší doby opustil park a na dohodnutém místě se setkal s policisty. Z krachu celé akce byl nakonec viněn policejní vůz ze staffordského hrabství, který se náhodou vyskytl nedaleko místa předávky a zřejmě pachatele vyplašil.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, public domain
zoom_in
Donald Neilson a jeho maska, v níž páchal své zločiny
K průlomu ve vyšetřování došlo o týden později, když někdo postřelil bezpečnostního zřízence Geralda Smithe nedaleko železničního nádraží v Dudley. Smith dostal šest zásahů, ale přežil a v nemocnici se zotavoval. Nedaleko místa činu se našlo auto a v něm magnetofonová páska s Lesleyiným hlasem a útržky pásků do štítkovače, na něž únosce psal své vzkazy. Policisté nyní věděli, že auto souvisí s únosem, a díky otiskům prstu a balistickým zkouškám zjistili i to, že majitel auta byl střelcem na Smithe a že je nejspíš totožný s pachatelem předchozích loupežných přepadení – tedy s Černým panterem.
Policisté začali znovu informovat tisk a 5. března zachytili další stopu – místní žáci našli kousky pásky do štítkovače zachycené v mřížích jedné z uzavřených ventilačních šachet v Bathpool Parku.
V pátek 7. března 1975 našli policisté na dně šachty tělo Lesley Whittleové. Bylo však pozdě, dívka byla mrtvá. Její nahé tělo viselo zavěšené na drátu jen 18 centimetrů nad zemí.
Podle posmrtného vyšetření dívka zřejmě přepadla přes okraj šachetního stupně, kde ji pachatel uvázal, a šok z pádu jí zastavil srdce. V okamžiku smrti vážila pouze 44 kilogramů a měla úplně prázdný žaludek, protože za celou dobu nedostala nic k jídlu.
Neilson byl chycen a usvědčen poté, co ho v prosinci 1975 zadržela před poštou v Nottinghamském hrabství policejní hlídka, jíž přišlo podezřelé jeho chování.
Při bližším zkoumání se rychle ukázala spojitost mezi ním a předchozími zločiny. Několikanásobný vrah a únosce stanul konečně před soudem, který mu v červenci 1976 vyměřil čtyři doživotní tresty. V roce 2008 Neilson neúspěšně zažádal o podmínečné propuštění, ale dozvěděl se, že živý vězení neopustí. Zemřel v roce 2011.
Podle žurnalisty Tonyho Bishopa byl Neilson mezi sériovými vrahy výjimečný tím, že se mu dařilo tak dlouho unikat a byl tak nevyzpytatelný.
Kriminalista Terry Hayden však na tomto zločinci nic tak zvláštního neviděl: „Byl prostě zlo. Nebyl nijak vypočítavý. Únosy ani vraždy neplánoval, byl to pro něj jen prostředek ke spáchání loupeže.“
Ponurou zvláštností případu zůstává, že o kanálech v Kidsgrove se už dlouhá léta před Lesleyiným zmizením vyprávěla legenda o kidsgrovském strašidle, jež se prý v nich v nočních tmách často zjevuje – a bere na sebe podobu bezhlavé zavražděné nevinné dívky.
PODCASTY A VIDEA
