Emanuelu Orlandiovou lidé naposledy spatřili, když 22. června 1983 odcházela z hodiny flétny, kterou měla v hudební škole v centru Říma. Od té doby se po celá desetiletí spekuluje o tom, co se asi dívce stalo, zda ji někdo unesl a kde případně skončilo její tělo.

Podle jedné spekulace dívku unesl italský zločinecký syndikát Magliana Gang, který se snažil vydírat Vatikán. Její zmizení však bylo připisováno i protipapežským aktivitám zahraničních zpravodajských služeb nebo sexuálním predátorům z řad kněžstva.

Odvodňovací šachty a kanály v anglickém Kidsgrove byly vždy ponurým místem, spojeným se strašidelnou legendou o zjevujícím se duchu zavražděné dívky. V roce 1975 se tato legenda krutým způsobem zhmotnila: v kanálech byla skutečně utýrána 17letá dívka
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. Černý panter a nahá zajatkyně

Jinou často zmiňovanou teorií bylo, že dívčini únosci chtěli donutit italskou vládu k propuštění uvězněného Mehmeta Ali Ağcy, tureckého ultranacionalisty, který se 13. května 1981 v Římě pokusil o atentát na papeže Jana Pavla II. Důvodem bylo, že po dívčině zmizení se rodině i médiím telefonicky ozval anonym, který požadoval výměnu Orlandiové za Ağcu a uvedl, že v odpadkovém koši na náměstí nedaleko italského parlamentu leží důkazy o tom, že Orlandiovou skutečně drží. V koši se našly fotokopie průkazky do hudební školy, účtenky a rukou psané poznámky unesené.

Při dalších kontaktech začal údajný únosce tvrdit, že kromě Emanuely drží ještě jednu patnáctiletou dívku, a sice Mirellu Gregoriovou, kterou začala její rodina pohřešovat pár týdnů před Emanueliným zmizením. Mirella se ztratila poté, co své matce řekla, že jde na rande. Únosce nadále požadoval Ağcovo propuštění, nikdy ale nedodal žádný důkaz o tom, že má obě dívky skutečně v moci a že jsou naživu.

Naposledy se ozval 27. října 1983, kdy prohlásil, že Gregoriová je po smrti a její tělo vydá před Vánoci. Dodal, že k Emanuele nemá v tuto chvíli co říct. Víckrát o sobě nedal vědět a tělo Mirelly Gregoriové se navzdory jeho slovům nikdy neobjevilo.

Zdroj: Youtube

Zvažovala se i možná souvislost případu s podivnou vraždou či sebevraždou takzvaného bankéře Vatikánu, 62letého Roberta Calviho, prezidenta banky Ambrosiano se sídlem v Milánu, který byl v roce 1982 nalezen oběšen pod mostním obloukem londýnského mostu Blackfriars. Banka Ambrosiano představovala v té době jednu z největších italských soukromých bank, a protože měla vždy blízko k Vatikánu, přezdívalo se Calvimu Bankéř Boží.

Calviho síť kontaktů zahrnovala mimo jiné vysoce postavené vatikánské úředníky, zednářské vůdce a další osoby spojené s organizovaným zločinem. V roce 1981 byl odsouzen na čtyři roky do vězení kvůli nelegálním obchodům a praní peněz mafii, ale odvolal se. Odvolací soud měl proběhnout 21. června 1982. Jen dva týdny předtím poslal bankéř tehdejšímu papeži Janu Pavlu II. varovný dopis, v němž prohlašoval, že bude-li odsouzen, vyvolá tato událost „katastrofu nepředstavitelných rozměrů, při níž církev utrpí nejvážnější škody“. Pak se ztratil, aby se jeho tělo našlo visící pod londýnským mostem.

Policie případ vyšetřovala jako sebevraždu, i když jí bylo divné, jak se postarší a tělnatý muž na lešení pod mostem dostal, navíc zatížený cihlami po kapsách. Případ byl překvalifikován na vraždu až v roce 2002. Nikomu se ale nepodařilo Calviho zabití dokázat.

Mohlo dívčino zmizení nějak souviset s tímto záhadným případem? Vatikán jakýkoli podíl na Emanuelině osudu vždy popíral.

Dívčin bratr Pietro Orlandi se spolu se svou matkou setkal v roce 2013 i s papežem Františkem, původně knězem Jorge Mariem Bergogliem, přičemž k této schůzce došlo krátce po Bergogliově jmenování hlavou katolické církve.

„Řekl jen jednu věc, nejdřív mé matce a potom mně: Emanuela je v nebi,“ svěřil se před pěti lety agentuře AFP Pietro Orlandi. „Odpověděl jsem mu: doufám, že je stále naživu a že mi pomůžete zjistit pravdu. Na to jenom zopakoval: Emanuela je v nebi,“ pokračoval Orlandi.

„Ta věta mě zranila. Vždyť přece pořád ještě probíhá vyšetřování, nevíme, jestli je Emanuela živá nebo mrtvá. V tu chvíli jsem si řekl: on ví něco víc, než my.“

Slavnému poutnímu místu v Čechách, Svaté Hoře u Příbrami, hrozila v roce 1978 zkáza, nakonec se však obrátila v jeho velké znovuvzkříšení.
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. Zázrak na Svaté Hoře

Vatikán na žádost rodiny zmizelé dívky otevřel v létě 2019 na Teutonském hřbitově dvě hrobky, aby zjistil, zda v některé z nich není Emanuelino tělo. Rodinná právnička totiž oznámila, že začátkem toho roku roku dostala anonymní dopis s obrázkem hrobu se symbolem anděla – a právě takový hrob se na Teutonském hřbitově nachází.

Teutonský hřbitov představuje malý zelený hřbitůvek ležící nedaleko Baziliky svatého Petra mimo turistické trasy, jenž slouží jako poslední místo odpočinku německy a vlámsky mluvících představitelů katolických institucí. Jde o nejstarší německou katolickou instituci v Římě.

V hrobkách, které nechal církevní městský stát v létě roku 2019 otevřít, se tělo zmizelé dívky nenacházelo. Překvapivé ovšem bylo, že byly úplně prázdné – měly totiž obsahovat ženské ostatky patřící Sophii von Hohenlohe a Šarlotě Frederice Meklenbursko-Zvěřínské, dvěma německým kněžnám pohřbeným v 19. století.

Panna Maria pozdravila prý dívku třikrát slovy: Pozdrav Pánbůh
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. Záhadné zjevení následovala podivná smrt

Vatikán nicméně záhy připomněl, že v 60. a 70. letech minulého století se na hřbitově prováděly stavební práce, při nichž mohly být ostatky obou kněžen přemístěny jinam. Vytipoval pak místo, kde by se mohly nacházet, a o několik dní později oznámil, že pod jinou kamennou deskou se skutečně našly dvě schránky. Ty byly otevřeny až po několika dnech, aby se tohoto aktu mohli zúčastnit i soudní znalci, zástupci rodiny zmizelé dívky i potomci šlechtických rodů, z nichž obě kněžny pocházely. Napjaté očekávání ale nepřineslo žádný překvapivý výsledek – kosti nalezené ve schránkách byly příliš staré a s velkou pravděpodobností skutečně patřily dávno pohřbeným německým šlechtičnám.

Podle další teorie, kterou v roce 2022 odvysílala v novém čtyřdílném dokumentu Dívka z Vatikánu streamovací platforma Netflix, odvezli únosci Emanuelu tajně do Londýna, kde několik let žila v mládežnické ubytovně vlastněné katolickou kongregací, přičemž náklady na její pobyt podle tohoto výkladu financoval Vatikán. Důvodem mohlo být to, že dívka čelila v Římě sexuálnímu napadení, které se Vatikán snažil utajit. Dokument totiž přinesl i rozhovor s Emanuelinou kamarádkou z dětství, která uvedla, že se jí dívka těsně před zmizením svěřila, že jí dělal sexuální návrhy vysoce postavený vatikánský duchovní. Emanuela pak podle této verze v Londýně zemřela, takže její tělo převezli zpět do Říma a ve Vatikánu tajně pohřbili.

Mohla být obětí někoho z hlubin Vatikánu i Mirella Gregoriová? Její matka jednou uvedla, že Mirella krátce před zmizením trávila čas ve společnosti jednoho mladého vatikánského strážce. Připravovaná kniha italské kriminoložky Roberty Bruzzoneové nicméně takové propojení zpochybňuje a uvádí, že pachatelé pocházeli spíše z širšího rodinného okruhu dívek.

Masakr na lodi Bluebelle přežila pouze jedenáctiletá dívka jménem Terry Jo Dupperaultová
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. Krvavá neděle na jachtě

Tomu napovídá i zpráva, kterou loni v létě, 40 let po Emanuelině zmizení, zveřejnila italská média. Ta uvedla, že v korespondenci dochované ve vatikánských spisech existuje zmínka o tom, že sexuálnímu obtěžování čelila i její starší sestra, ovšem útočníkem měl být v tomto případě její vlastní strýc. Začal si snad i s mladší Emanuelou a potom ji umlčel?

Podle listu Catholic Herald byla letos k prozkoumání dávného případu ustavena nová parlamentní komise, jež získala roční rozpočet 50 tisíc dolarů a mandát svázaný s mandátem současného zákonodárného sboru, což znamená, že na dokončení vyšetřování má čas do prosince 2027 – pokud ovšem mezitím nepadne vláda a nerozpustí se parlament, což v Itálii nebývá výjimečné.

Souběžně s tím vedou další vyšetřování žalobce Vatikánu Alessandro Diddi, stejně jako hlavní žalobce pro město Řím Francesco Lo Voi. Ti nemají na rozdíl od parlamentního vyšetřování žádné časové omezení, takže jejich vyšetřování zůstává otevřené, dokud není formálně uzavřeno.

Rozřezaný stan pocákaný krví a uvnitř mrtvá lidská těla. Dodnes nevyřešená vražda straší Finsko už desítky let
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. Smrt u jezera

V úsilí dozvědět se pravdu o osudu své sestry neustává ani Pietro Orlandi. Ten letos zveřejnil, že se dostal k údajným WhatsApp zprávám, které si mezi sebou měli v roce 2014 vyměnit vysocí vatikánští úředníci. Tyto zprávy prý naznačují, že Emanueliny ostatky mohly být právě v tom roce převezeny do římské baziliky Panny Marie Sněžné, kde mezi lety 2011 a 2016 jako arcikněz sloužil španělský kardinál Santos Abril. Podle Catholic Herald toto zjištění možná povede k tlaku na prozkoumání krypt v bazilice.

List také připomněl, že Itálie čelí znepokojivému fenoménu nevysvětlitelných zmizení už dlouho, a to do té míry, že se jím musí zabývat vládní komise. Podle nejnovějších vládních údajů se od roku 1974, kdy se poprvé začaly k tomuto problému shromažďovat statistické údaje, ztratilo v Itálii asi 88 390 lidí, z nichž téměř tři čtvrtiny tvořili nezletilí, většinu mezi 14 a 17 lety. Velká část těchto zmizení připadá na přistěhovalce, problém se ale týká i tisíců rodilých Italů. Jen v regionu Lazio, kam patří i Řím, se pohřešuje více než osm tisíc lidí.