Proč je v dnešní době důležité se zaměřit na stav krajiny?

Stav krajiny je sám o sobě dost špatný. Je totiž odrazem našeho odcizení od přírody. Velká část našich polí je vyschlá, jejich půda je utužená a nedokáže vodu ani vsáknout, ani zadržet. Minimálně 1,2 milionu hektarů je navíc odvodněná podzemním systémem, lidově nazývaným meliorace. Potoky a řeky jsou často narovnány, zvětšili jsme jejich profil a prohloubili dno mnohem více, než je přirozené. Tím jsme doslova odkanalizovali krajinu, což zvyšuje nejen sílu povodní ale i dále prohlubuje sucho. Byly zrušeny tisíce malých vodních nádrží, vysušeny mokřady. To narušilo malý oběh vody. Proto většina zemědělské půdy, podobně jako naše města a další zastavěné plochy, dnes funguje jako pec. Součástí problému je i vytváření pasek v lese, které pak také špatně poutají vodu a přehřívají se.

Tvrdíte tedy, že neumíme hospodařit s vodou. Nabízíte ale rovnou i řešení, kterým je Váš projekt Model Živá krajina v lokalitě Zdoňov. Daří se Vám tedy s vodou zacházet lépe?

Zádrž vody je rozhodně klíčová. Je třeba zdrsnit povrch naší hladké zemědělské krajiny, aby vodu jen neodváděla. Model Živá krajina jde však mnohem dál, než k odstraňování následků. Není to jen funkční hospodaření s vodou, nýbrž plán, jak nápravou krajiny čelit klimatické změně. Říká se tomu adaptace. Naše adaptace spočívá v optimálním návrhu stovek přírodě blízkých opatření na km2. Nyní jsme ve fázi výběrového řízení na zhotovitele dokumentace a to díky Státnímu fondu životního prostředí MŽP ČR, který přispěl 5 mil. Kč na realizační dokumentace části území. Realizovat všechny návrhy lze až po odsouhlasení projektu vlastníky, obcí i státní správou. I přesto jsme na žádost některých vlastníků již dokončili práce na několika desítkách tůní, včetně revitalizace toku nad místním rybníkem. Tam investor byla ZVHS Náchod.

lesník Radek Pokorný z Mendelovy univerzity v Brně.
Les je ta nejlepší klimatizace

Váš projekt ukazuje, že se změnou lze začít i odspoda. Bude Zdoňov inspirací a nebo rovnou vzorem opravy krajiny, který lze použít kdekoliv jinde?

Pilíře dobře fungující krajiny nelze dělat nahodile. Proto přicházíme s unikátním plánem, jak všechny prvky poskládat, aby se vzájemně podporovaly a zahrnovaly řešení celé plochy tohoto povodí. Nejprve je potřeba studie, která navrhne, jak adaptační prvky umístit a složit jako stavebnici. To je krok jedna. Druhým krokem, který může jít paralelně, je náprava původní poškozené půdy. A krok číslo tři je zdrsnění ploch v krajině. V lese, na loukách, v polích, ale i v zástavbě, aby se zabránilo rychlému odtoku vody. A to pomocí mokřadů, zatravnění údolnic na polích, zavedením mezních pásů po vrstevnicích a třeba i převedením vody z podzemních odvodňovacích systémů zpátky na povrch. Uměle narovnané toky je pak třeba navrátit do přírodě blízkého stavu. Tím vším nejen zadržíme obrovská množství vody, ale zvýšíme i přírodní rozmanitost. Krajina tak bude schopna vázat i mnohem více uhlíku, což pomůže i brzdit klimatickou změnu.

Opravdu se tání ledovců na druhém konci světa tak zásadně propisuje do podoby české krajiny?

Golfský proud, se za posledních 100 let vlivem tání Arktidy zbrzdil o 15 % a proto nese do Evropy i méně vláhy. Její přísun omezuje i klimaticky narušené pravidelné proudění vzduchu podél rovnoběžek. Střed Evropy se tím pak nově dostal i do srážkového stínu Alp. Tím je narušen i velký, oceánský oběh vody, na kterém nyní skoro výhradně závisíme. Tato celková situace může vést k tomu, že suché roky se budou propojovat za sebou. A už se to stalo. Povětrnostní podmínky od roku 2017 až do roku 2019 nakonec vedly k tomu, že jsme měli v ČR nejhorší sucho za 500 let. Zvýšení teploty oproti normálu způsobuje bezprecedentní zvýšení odparu - v ČR dosahuje až 50 %. Současné průměrné srážky nám nestačí, potoky a řeky vysychají. To ohrozí i potravinovou soběstačnost, zásob pitné vody, nebude například i dostatek chladící vody pro tepelné elektrárny nebo bude chladící voda příliš teplá - takže hrozí i letní blackouty.

To zní poměrně fatálně.

A není to všechno. Dalšími vlivy narušení klimatu jsou: rychlé střídání teplot, ztráta jara a podzimu, vyšší energie větru, rychlejší nástup vegetace, někdy i květ v zimě na rostlinách i stromech, větší kapky a větší přívaly srážek, které způsobí větší erozi půdy a „bleskové“ povodně. Vyšší teploty a větší počet tropických dnů a nocí, v tomto ohledu jsme teplotně na úrovni, na které bývalo Maďarsko. A hlavně méně sněhu, čímž vším dojde i k poklesu vodnosti v řádu desítkách procent. Řada toků bude po většinu toků vyschlá nebo na historických minimech.

Zdroj: Youtube

Našli bychom v Královéhradeckém kraji i další počiny ve prospěch krajiny, které byste chtěl vyzdvihnout?

Určitě je podstatná snaha Agentury ochrany přírody a krajiny ČR pečovat o přírodu v chráněných oblastech i mimo ně. Je třeba zmínit nově nastolenou ochranu biotopu Na plachtě v Hradci včetně koňské rezervace. Další nadregionálním a zcela exkluzivní počinem je Ptačí park Josefovské louky, kde se podařilo obnovit funkci „hřbetin“, tedy kanály zaplavovaných luk. Česká společnost ornitologická, která za projektem stojí, tak umožnila návrat bezpočtu druhů rostlin i živočichů navázaných na mokřadní louky. Pak bych vyzdvihl práci pana Hanouska, krajského zastupitele, za jeho přínos na vylepšení suchého poldru Mělčany. Je to sice projekt na mé gusto příliš technicistní a velký, ale díky panu Hanouskovi se jedná o ojedinělou stavbu, protože je průchodná pro ryby. Mezi krajinné počiny národního významu se snad brzy zařadíme s dalšími adaptačními projekty v Křinicích, Heřmánkovicích, Martínkovicích, Otovicích, Broumově, Pěkově, Polici nad Metují, Žďáru nad Metují a Hlavňově.

Jak můžeme z pozice jednotlivce ovlivnit podobu krajiny?

Taháme za kratší konec. Klimatická změna předbíhá predikce vývoje. Adaptace krajiny je obrovská práce a běh na dlouhou trať, ale nezbývá nám nic jiného než rychlé omezení skleníkových plynů. A v tom i jednotlivec může udělat dost, pokud chce. Ale jen v rámci své zahrady, svého pozemku, složitěji i v rámci vlastního pole. Ovšem komplexní nápravu krajiny nelze provádět bez celkového plánu. Jediná cesta je tedy řešení na státní úrovni – plán podpořený státními a unijními dotacemi pro lesníky a hlavně zemědělce. Potřebujeme, aby se jim zadržování vody, uhlíku a zvyšování přírodní rozmanitosti vyplatilo. To předpokládá silnou změnu státní i unijní dotační politiky. Předpokládá to nutnost pochopení procesu adaptace a jeho nutnost. A taky vůli všech, kdo se na to mají podílet, táhnout za jeden provaz. Bez nadsázky lze říci, že adaptace krajiny na klima je jednou z největších výzev, které kdy lidstvo čelilo.