Kliknutím zvětšíteZáhadný větrník, jehož malbu vědci objevili na stropě v kalifornské jeskyni Pinwheel, je pravděpodobně vyobrazením bílého květu regel - durmanu, latinským názvem Datura wrightii, což je mocný halucinogen, který řada přírodních národů vnímala jako posvátný. Podobně jej brali i původní obyvatelé Kalifornie Čumašové. Ti jej podle nové studie využívali nejen ke svým slavnostem, ale také jako léčivou a "nadpřirozenou" látku.
Vyobrazení můry pak ztvárňuje pravděpodobně druh místního lišaje, známého tím, že po nasátí nektaru z květů regel - durmanu létá jakoby "přiopile", tedy ve smyčkách.
Dalším důkazem o tom, že si dávní obyvatelé Kalifornie rádi dopřáli svou "jízdu na tripu", jsou rozžvýkané kydance přilepené ke stropu jeskyně a staré až 400 let. Vědci v těchto žvýkancích objevili látky jako skopolamin a atropin, tedy rostlinné alkaloidy schopné měnit lidské vnímání. Obě tyto látky obsahuje i Datura wrightii, konstatovali vědci, podle nichž představuje tento nález "první jasný důkaz o požití halucinogenů v místě skalní tvorby". Studii na toto téma zveřejnil 23. listopadu odborný titul Proceedings of the National Academy of Sciences.
V situaci, kdy kreslili, však domorodí tvůrci pravděpodobně nadopovaní nebyli. "Je to mimořádně nepravděpodobné, protože regel - durman člověka oslabuje," uvedl pro titul Live Science vedoucí výzkumný pracovník David Robinson, lektor archeologie na britské univerzitě v lancaském hrabství v Anglii.
Skalní malby podle něj měly spíš za úkol - podobně jako náboženská výzdoba kostelů - "vytvořit scénu", tedy svým způsobem magické prostředí, které pomáhalo lidem v transu vnímat sílu květu a plně prožívat tradici společného užívání halucinogenu.
Obřad dospívání
Archeologové se o skalních malbách dozvěděli poprvé v roce 1999. Upozornili je na ně zaměstnanci přírodní rezervace Wild Wolves Preserve, vzdálené asi 145 kilometrů severovýchodně od Santa Barbary, když objevili kresby větrníku a můry, vymalované okrovým minerálem, používaným v jeskynním umění.
"Na první pohled vymalovaný větrník jako květina regel - durmanu moc nevypadá, ale každý botanik by vám řekl něco jiného," poznamenal server Science Alert. Durman, známý také jako "andělská trumpeta", rozkvétá a voní za soumraku a za úsvitu, kdy jej opyluje hmyz, během dne je květ zatažený. "Je možné, že jeskynní malba zachycuje květ durmanu právě v okamžiku, kdy se rozvíjí," napsali ve své studii vědci, kteří malbu zkoumali.
Skutečnost, že Čumašové používali durman k obřadům i v každodenním životě, už byla známá dřív z historických záznamů misionářů a z antropologických nálezů.
Podle historiků sloužil durman "k získání zdánlivé nadpřirozené moci, k potlačení negativních nadpřirozených událostí, k zahánění zlých duchů, k věštění budoucnosti a k odhalování míst, kde se nacházejí ztracené předměty, ale především jako lék na nejrůznější neduhy".
"Dával se také do čaje zvaného toloache (přikyvující hlava), který při obřadu dospívání pili chlapci a někdy i dívky, aby tak u příležitosti vstupu do dospělosti ozkoušeli schopnosti rostliny vyvolávající trans," uvedl Robinson.
Domorodci žvýkali durman
Na ověření skutečnosti, že domorodci opravdu využívali jeskyni pro durmanové obřady, však potřeboval Robinsonův tým trochu víc důkazů než pouze jeskynní umění. Začal proto zkoumat i záhadné žvýkance, přilepené ke štěrbinám jeskynního stropu.
Podobné hrudky jsou známé i z jiných archeologických nalezišť na americkém jihozápadě a většinou obsahují zbytky rostlin, které domorodci žvýkali buď kvůli živinám, nebo kvůli stimulantům v nich obsaženým - například juku, agáve nebo tabák. Vědci si 3D digitální mikroskopií ověřili, že také hrudky z jeskyně Pinwheel byly původně sežvýkány, a chemickou analýzou zjistili i složení žvýkaných rostlin.
"3D digitální mikroskopie odhalila v hrudkách prohlubně odpovídající kousancům od stoliček, takže se skutečně zdá, že si domorodci tuto látku vkládali do úst a žvýkali," uvedl Robinson. "Vlákna rostlin jsou smotána dohromady a dá se předpokládat, že se slepila působením určité vlhkosti, která působí pojivě, jako jsou právě lidské sliny," dodal.
Chemickou analýzou přišli vědci zase na to, že hrudky obsahují halucinogenní sloučeniny atropinu a skopolaminu, jež se nacházejí v durmanu. Přítomnost durmanu potvrdila také analýza pomocí skenovacího elektronového mikroskopu, byť jeden žvýkanec pocházel z juky.
Svatyně, spižírna i kuchyně
Podle radiokarbonového datování byla jeskyně opakovaně užívána od roku 1600 až do konce 18. století. Nešlo přitom jen o halucinogenní obřady, domorodci ji používali i k mnoha dalším účelům: archeologové zde například našli střely a nástroje pro narovnávání dříku šípů, což naznačuje, že jeskyně sloužila i pro přípravu loveckého náčiní. A mletá semena a zbytky zvířecího masa zase napověděly, že se používala také jako spižírna, kuchyně a společná jídelna.
"Nový objev pomáhá rozbít mýtus o osamělém šamanovi, který sám vstoupil do jeskyně, aby zde získal mystický zážitek. Ve skutečnosti šlo o komunitní místo," uvedl Robinson. Dodal také, že jeskyni dodnes využívají příslušníci indiánského kmene Tejonů, složeného z potomků původních národů Čumašů, Kitanemuků a Jokutů.
"Je známo, že látky měnící mysl užívali domorodí obyvatelé celého světa, včetně prehistorických kultur na Sibiři, v Severní a Jižní Americe," uvedl pro server Live Science Patrick McGovern, vědecký ředitel projektu biomolekulární archeologie v Pennském muzeu ve Filadelfii, jenž se studie neúčastnil.
Podle něj přispěla nová práce za použití špičkové techniky k objasnění důležitého biokulturního problému - jak národy Ameriky využívaly halucinogeny.
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
