Schopnost rozpoznat ostatní jedince na základě akustických signálů je ve světě společenských druhů klíčová. Umožňuje rozlišit známé jedince od cizích a snáze se vyhnout těm, kteří by nás mohli ohrozit. Kromě toho zamezuje i riskantním setkáním s konkurenty, např. s jinými dospělými samci.

Pro primáty žijící v deštných pralesích jsou hlasové signály jedním z nejdůležitějších komunikačních kanálů. Snížená viditelnost v hustém porostu a neustálá hrozba predátorů znemožňují zásadnější využití vizuálních komunikačních podnětů.

Kromě toho, že jsou tulení mláďata roztomilá a jsou důležitou součástí mořského ekosystému, mají podle nové studie neobvyklou schopnost
Mláďata tuleňů mění tón hlasu stejně jako člověk, ukazuje nová studie

Přesto stále existuje vědecký spor o to, jak moc rozšířená je schopnost rozlišovat lidské hlasy mezi jinými živočišnými druhy. Proto je aktuální studie vědeckého týmu Roberty Salmiové, antropoložky z University of Georgia v USA, tak cenná. Zveřejněna byla na vědeckém fóru SpringerLink.

Vědci zjistili, že gorily v zajetí reagují negativně, když slyší lidské hlasy, které neznají, nebo s nimiž měly v minulosti nepříjemnou zkušenost. Podle odborníků jsou tedy s největší pravděpodobností schopny poznat, komu konkrétní hlas patří.

Úzkost a zvýšená ostražitost

Lidoopům byly přehrávány nahrávky tří lidských skupin: Ošetřovatelů, kteří gorily znali, pracovali s nimi nejméně čtyři roky a měli s nimi dobré vztahy. Dále lidí, které primáti znali a s nimiž měli nepříjemné interakce. A nakonec zcela cizích lidí. Pouštěna jim od nich byla stejná slova: „Dobrý den. Ahoj.“ Ošetřovatelé tak totiž obvykle gorily zdraví.

Když gorily slyšely hlasy lidí, které neznaly nebo s nimi měly špatné zkušenosti, reagovaly s náznaky úzkosti. Počítaje v to i zvýšenou ostražitost. Salmiová s kolegy si všimla, že reagují negativně na přítomnost konkrétních jedinců. Zejména se jim nelíbili veterináři. A pak jeden člen servisního týmu.

Jaguáři jsou spíše samotářští predátoři, kteří se živí velkými savci.
Jiný jídelníček i zvyky. Vědce v Brazílii překvapilo výjimečné chování jaguárů

„Jedna z prvních věcí, kterou jsme si uvědomili, byla, že se chovaly podobně jako v přírodě. Pokud se objeví nějaký zvuk, který se zdá být hrozivý či je neznámý, zvířata, vždy přeruší to, co dělají, a zaměří tím směrem svoji pozornost,“ uvedla vědkyně. Podle ní se lidé chovají naprosto identicky. Pokud to není hrozivý zvuk, pokračujeme v činnosti. Když však zaslechneme, že je někdo u nás doma, okamžitě ukončíme aktuální činnost, abychom zjistili, co se děje.

„Naše výsledky poskytují první důkaz spontánní kategorizace lidských hlasů na základě známosti a možná i povahy vztahu mezi západními gorilami,“ píší vědci ve své studii.

Podobnost se slony

Problematika samozřejmě vyžaduje další analýzy. Přesto se podobných studií v posledních letech objevuje stále více. Například před třemi lety bylo zdokumentováno, že gepardi narození v zajetí a krmení z láhve vykazovali silnější reakci - zvýšenou pozornost a aktivitu - na hlasy svých oblíbených chovatelů, nikoli však na hlasy neznámých lidí.

Podobně se chovají i sloni. Ukázalo se, že jsou dokonce schopni rozlišit jednotlivé lidské jazyky. Zvířatům bylo pouštěno zvolání: „Hej, támhle je stádo slonů!“, v jazycích Kamba a Masajů. Když sloni slyšeli větu pronesenou kambou, nereagovali. Rozutekli se, až když uslyšeli jazyk Masajů, který považovali za hrozbu.

Stěhovaví ptáci. Ilustrační snímek
Přestanou migrovat? Tažní ptáci tráví v Evropě více času než dříve, tvrdí vědci

Stejná studie také prokázala, že dokážou rozlišovat i mezi lidským pohlavím a důležitý je i věk mluvčího. Utíkali totiž pouze tehdy, když byla věta zakřičena dospělým masajským mužem. V případě dětí a žen, které pro ně nepředstavovaly hrozbu, žádný strach neprojevili.

I když vědci připouštějí, že ze zkoumání zvířat chovaných v zajetí je těžké dělat dalekosáhlé závěry, v zajetí se totiž díky častější interakci s člověkem snadněji učí novým dovednostem, mohla by schopnost rozlišit lidské hlasy gorilám ve volné přírodě pomoci. Člověk je hrozba obecně, ale podle ochránců stojí za to je naučit odlišit od sebe terénní pracovníky od pytláků nebo turistů.

Hlas nepřítele

Problém je, že studium primátů ve volné přírodě je nejen drahé a obtížné, ale i problematické. „Pracovala jsem hlavně s divokými gorilami. Pro tuto práci potřebujete, aby si na vás zvykly. Etickým problémem vždy bylo, že tento proces zvykání je mohl učinit mnohem důvěřivějšími vůči všem lidem, tedy i k pytlákům,“ popsala nevýhodu Roberta Salmiová.

Pokud by ale divoké gorily podle ní dokázaly rozlišit jednotlivé lidi, a to nejen zrakem, ale i podle hlasu, bylo by to nesmírně užitečné. „Spalo by se mi lépe, protože bych věděla, že jsme je neučinili zranitelnějšími vůči útokům lovců,“ dodala Salmiová.

Indri je největším druhem lemura. Podle nejnovější studie je ale unikátní i tím, že dokáže zpívat a cítí rytmus.
Fascinující zpívající lemuři: Opice z Madagaskaru cítí i rytmus, zjistili vědci

Gorily a šimpanzi umírají alarmujícím tempem. To je hlavní zjištění desetiletého výzkumného programu věnovaného našim nejbližším evolučním příbuzným. V případě goril se počet jedinců žijících ve volné přírodě každoročně snižuje o 2,7 procenta.

Nejnovější studie vlastně navázala na naději, kterou přinesla zpráva o mladých gorilách ve Rwandě, které se naučily zneškodňovat pasti nastražené pytláky. Gorily by tak díky svým novým schopnostem mohly v nerovném boji s člověkem a jeho civilizací přežít.