Na snímcích, které pořídila družice Plejáda z výšky 700 kilometrů nad zasněženou Sibiří, vypadá kráter u obce Batagaj v republice Sacha (Jakutsku) jako obří pulec s vystouplými žábrami. Pro místní obyvatele, kočovné pastevce sobů, kteří jako jediní dokážou přežít v divočině i v mrazech pod minus 40 stupňů Celsia, se jedná o posvátné místo, které uctívají i přesto, že jim zlověstně rachotící díra v zemi nahání hrůzu.

Každoročně v době letního a zimního slunovratu sestupují se svými posvátnými bubínky ve slavnostních krojích do „brány do podsvětí“, kde, jak pevně věří, přebývají duše jejich předků. Dlouhé hodiny bubnují a modlí se, aby si nevyzpytatelný živel udobřili a zamezili tak zvětšování bezedné jámy. Bojí se totiž, že přijde čas, kdy se kráter prudce zachvěje a pohltí do svého jícnu vše, co bude kolem, jak o tom vypráví jedna z prastarých jakutských legend.

Vědci, kteří největší termokrasovou proláklinu na světě už několik let bedlivě zkoumají, kupodivu potvrzují, že legendární apokalyptické proroctví Jakutů nemusí být daleko od pravdy.

Tání permafrostu

„Batagajský kráter je jen vrcholkem ledovce v procesu tání permafrostu, který zasahuje téměř polovinu území Sibiře, část Kanady a Grónska. Ukazuje nám memento – co můžeme za pár let čekat i na mnoha dalších místech, pokud se globální oteplování nezastaví,“ říká Alexandr Fedorov, geomorfolog z geologického a klimatologického institutu v Jakutsku a autor dokumentárního filmu Co s námi bude, až roztaje věčný led? „Za posledních šest let teplota v severní části Sibiře stoupá dvakrát až třikrát rychleji než na ostatních místech na Zemi. Dochází tak k tání ledu, který byl zmrzlý několik set tisíc let,“ dodává.

Následky jsou vidět na každém kroku: v některých místech se země propadá a vzniklé krátery se naplňují spodní vodou. Letos v létě dosáhlo tání takových rozměrů, že to začalo ohrožovat obyvatele přilehlých vesnic a městeček.

„Rozměklá půda se bortí, propadají se silnice a stovky domů v oblasti mají nevratně narušenou statiku, takže v nich už není možné bydlet. Rozsáhlé oblasti se mění v neprůchodné bažiny a z kraje jsou nuceni odcházet i jakutští pastevci, kteří tu byli zvyklí žít stovky let,“ popisuje zkázu vědec.

Alexandr Fedorov byl první, kdo na možné následky tání permafrostu, včetně šíření virů a mikrobů, masivního úniku oxidu uhličitého a metanu nebo vzniku proláklin a kráterů, do nichž se neustále sesouvá okolní půda, poukázal. Jeho studie, které posílal do ruských i světových vědeckých časopisů, ovšem dlouho nikdo nebral vážně. Jako první jeho článek uveřejnil až před čtyřmi roky prestižní časopis Americké asociace pro vědecký pokrok Science.

„V tisíce let zamrzlé půdě se nacházejí spousty organických zbytků, pocházejících z ostatků a trusu pravěkých zvířat, kořínků a polorozpadlých kmenů stromů. S nimi kdysi zamrzly do permafrostu i miliony mikrobů, které teď oteplení probudilo k životu. Dojídají to, co za statisíce let nestihly, a při tom se uvolňují zmíněné plyny,“ vysvětluje vědec. Celý proces globálního oteplení se tím podle něj ještě více urychluje, což pro budoucnost nevěstí nic dobrého.

Právě uvolňování oxidu uhličitého a metanu je totiž největším rizikem pro další vývoj klimatu v globálním měřítku. „Je to nepředstavitelně mohutný proces, který se navíc stále urychluje. Pořád dokola se bavíme o tom, že zakážeme spalování fosilních paliv, auta vyměníme za elektromobily a omezíme znečišťování průmyslovou výrobou, jenomže ve srovnání s tím, co mohou napáchat během relativně krátké doby skleníkové plyny z permafrostu, představuje ekologická zátěž způsobená činností člověka paradoxně mnohem menší riziko,“ varuje Alexandr Fedorov.

Když se kácí les…

Největší termokrasová proláklina dnes láká geology, klimatology, paleontology a archeology z celého světa. Podle původních předpokladů mohl k jejímu vzniku vést pád meteoritu nebo podzemní jaderný výbuch, které Sověti v 70. letech ve velkém prováděli na odlehlých nalezištích ropy a plynu, aby se rychleji dostali k ložiskům.

Následně ovšem vyšlo najevo, že příčina je jinde: půda v Batagaji se začala propadat na přelomu 50. a 60. let minulého století jako důsledek intenzivního kácení stromů v oblasti.

„Sešly se tu dva faktory: porušení kořenového systému stromů a tání permafrostu. I když podobných kráterů vzniklo na severní Sibiři několik stovek, Batagajská proláklina je nejhlubší, nejaktivnější a nejnebezpečnější. Satelitní snímky navíc ukázaly, že trhlina se zvětšuje a prohlubuje stále rychleji, každoročně se zvětší až o 300 metrů,“ uvedl v rozhovoru pro list Večerní Moskva geolog Vladimir Syvorotkin. Podle něj škody spojené s táním permafrostu jako zničené vesnice, města, silnice, železnice a další infrastruktura přijdou ruskou státní pokladnu každý rok v přepočtu na více než dvě miliardy amerických dolarů a budou se dále zvyšovat.

Poklady z pravěku

Batagajský kráter je pro lidi žijící v okolí symbolem blížící se pohromy, pro paleontology, geology a klimatology jsou jeho útroby naopak nesmírně zajímavým zdrojem informací o tom, jak vypadal život na Zemi před dávnými lety. Právě to by prý mohlo pomoci hrozící pohromu odvrátit.

„Je to riskantní, ale nesmírně vzrušující. Musíte se spustit dovnitř na laně a doufat, že nepotkáte medvěda ani se na vás nezřítí lavina písku a kamení, což se tu děje hodně často. Euforie z toho, že pak stojíte tváří v tvář zachovalým ostatkům pravěkých zvířat, ale rozhodně stojí za to,“ říká paleontoložka Xenia Ašaština, která na Batagaj jezdí už několik let. „Je to pro nás jako kráter pokladů: nacházíme tu kostry mamutů, bizonů, pižmoňů severních, medvědů i ptáků, takže můžeme získat cenné poznatky o tom, jak vypadal život na Sibiři v době, kdy tu ještě nežili žádní lidé.“

Neméně poučné je zkoumání tajuplného kráteru pro klimatology, kteří mohou z jednotlivých vrstev usazenin získat informace o klimatu, který vládl na Zemi předtím, než přišla doba ledová a všechno pokryl ledový příkrov.

„Zjistili jsme, že ten ohromný zlom, kdy se zhruba před 700 tisíci lety snížila teplota o desítky stupňů, musel přijít nenadále. Netrvalo to celé déle než tři nebo čtyři týdny. Tehdejší bujná příroda zamrzla, jako by ji zaklela nějaká sněhová královna,“ vysvětluje profesor Julian Murton z Univerzity v Sussexu. Strávil v Batagajském kráteru několik týdnů a o sebedestruktivní jámě v zemi, která pomalu, ale jistě pohlcuje vlastní okolí, přednáší na britských a amerických vysokých školách. „Jedná se o vůbec nejstarší zachovalý permafrost na Sibiři a druhý nejstarší na světě. Bez nadsázky se dá říct, že podobně hluboko do historie naší planety ještě nikdo nenahlédl tak zblízka, jako se to na Batagaji podařilo nám,“ dodává.