Ulice na Pražském Předměstí

v Hradci Králové nese jméno

Eduarda Alberta už od roku 1929

Na studia si vydělával kondicemi v rodině zemského advokáta doktora Flanderky, který potom Alberta doporučil na studia medicíny ve Vídni. V Hradci bydlel u paní Bauerové, v domě mezi domem Kohoutovým a hostincem u Černého koně. Se spolužáky z gymnázia se scházeli v nedaleké pivnici a zpívali národní písně. Rozhovory o literatuře doplňoval Albert informacemi o knize Boženy Němcové Babička, které si velice cenil.
 
Studia na vídeňské univerzitě začal roku 1861 a dokončil doktorátem v roce 1869. Po promoci pracoval krátce na oddělení vídeňské nemocnice. Jako asistent byl už roku 1872 habilitován z chirurgie. Na doporučení bývalého učitele Karla Rokytanského, pocházejícího z Hradce Králové, byl Albert doporučen na místo přednosty chirurgické kliniky v Insbrucku. Právě tady jako první v rakousko-uherské monarchii zavedl léčbu hnisání pooperačních ran a 27. října 1875 uskutečnil první úspěšnou antiseptickou operaci. Císař František Josef I. ho 2. února 1881 jmenoval přednostou I. chirurgické kliniky ve Vídni. Začalo Albertovo téměř dvacetileté působení ve Vídni. Stal se dvorním radou, císař mu udělil rytířský kříž Leopoldova řádu a začal přednášet na lékařské fakultě.
 
Českou odbornou veřejnost na sebe Albert upozornil v květnu roku 1880, kdy vystoupil se slavnostním projevem na prvním sjezdu českých lékařů v Praze.
 
O rodinném životě Alberta víme, že se 8. února 1868 tajně oženil s dcerou lékaře z Králík Marií Pietschovou. Měli spolu dvě děti. Z pěti sourozenců měl nejblíže k sestře Terezii, která se proslavila jako spisovatelka. Albert byl milovníkem života a vyhledávaným společníkem.
 
Vedle vědeckých zájmů měl i zájmy umělecké. Byl znalcem českého básnictví a horlivým čtenářem Vrchlického poezie. Dlouholetý přátelský vztah s Vrchlickým přivedl Alberta k psaní básní. Jaroslav Vrchlický rád jezdil za Albertem do Žamberka. Znal celé město a cítil se tady jako doma. Albert posílal Vrchlickému básně průběžně. Vrchlický slíbil, že zajistí vydání pod pseudonymem E. Pohorský. Sbírku dal do tisku dva dny před Albertovým náhlým úmrtím. Sbírka veršů má název Na zemi a na nebi. Část básní přináší vyrovnaný pohled na smrt. Dalším tématem je kosmos. Albert se zabýval v posledních letech svého života astronomií a proto ty verše.
 
Úvodní slovo ke sbírce napsal sám Vrchlický „…básně vážné tohoto cyklu jsou plné hlubokých myšlenek a úvah, ale místy je jejich tón příliš didaktický“.
Albert také překládal básně do němčiny: F. L. Čelakovského, K. H. Máchu, Jana Nerudu i Karla Havlíčka Borovského. Výbor překladů věnoval Vrchlickému. V březnu roku 1900 vydal Albert překlad Erbenovy Kytice, ten věnoval Erbenově dceři Bohuslavě, manželce Antonína Rezka. Všechny knihy vydával vlastním nákladem. Primář nemocnice v Hořicích, kam Albert zajížděl operovat, Eugen Levit, se zmiňuje o tom, že už za studentských let vydal Albert sbírku básní „Z mladých ňader“, která však byla tehdejší kritikou posouzena nepříznivě.
 
Kontakty s domovem navazoval Albert při svých pravidelných návratech do Žamberka, kde ve své vile hostil české umělce a vědce. Žamberk byl „rájem srdce“ lékaře Alberta o kterém J. S. Machar napsal. „Byl to člověk s krásnou, imponující hlavou patriarchy, hlavou neobyčejného člověka.“
 
Zemřel náhle v roce 1900 v Žamberku. V úterý 25. září hrál společně s hosty taroky. Když odcházeli, rozloučil se s nimi slovy: „Mně je dnes tak krásně. To se mi bude výborně spát!“ Ráno našla Marie Albertová manžela mrtvého. Pohřeb se konal v neděli 30. září. Byl pochován v rodinné hrobce, ale pouze jeden rok. Koncem listopadu 1901 byl odvezen do Vídně a pohřben na ústředním hřbitově.
 
JIŘÍ MALINA