Andrea Vytlačilová a Josef Zlamal: Dva na všechno

Pohybujete se a pracujete po celé Evropě i za oceánem, ale brzy budete mít výstavu v Hradci Králové. Jak padla volba právě na Hradec?
A: Posledních pět let bylo velmi rozcestovaných. Vysokou školu studuji v Londýně a za prací často oba cestujeme napříč kontinenty, nicméně Hradec Králové je moje rodné město, narodila jsem se tu, vyrostla, chodila na základní i střední školu a do dnešních dní se sem vracím za rodinou a přáteli. Je to také místo, kde čerpám inspiraci a mám také největší tvůrčí svobodu a prostor pro práci.
J: Narodil jsem se ve Šternberku, kousek od Olomouce, a Hradec jsem objevil až skrze Andreu. A jsem za to vděčný. Je to místo, které má velkou energii. Lidí jsou zde otevření a aktivně podporují uměleckou tvorbu. Jsem moc rád, že máme příležitost pořádat výstavu právě zde, protože setkání, které jsme s Andreou realizovali i v mém rodišti nám napovědělo, kolik úžasných věcí je možné iniciovat právě v místech, ze kterých pocházíme.

Mohli byste prosím stručně představit svoji tvorbu?
J: Umění mě provází od velmi útlého věku. Je to neuvěřitelné, ale svůj první ateliér jsem měl ve věku pouhých 6 let. Kresba a malba je proto dnes neodmyslitelnou součástí mého života. Je to jazyk, skrze který komunikuji s dalšími lidmi. Mám to štěstí, že dlouhodobě spolupracuji se svou mámou Blankou Zlamalovou, která je architektka a mám tak příležitost ovlivnit nejen soukromý prostor našich domovů, ale také veřejný prostor, který se dotýká každého z nás. Zde jsou to především monumentální digitální obrazy a plastiky z hliníku a betonu.
A: Já se věnuji primárně oděvnímu návrhářství s různými přesahy. Kromě samotného oděvu navrhuji i látky, můj oděv je tak od první nitky až po poslední knoflík stoprocentním autorským dílem. Pravidelně také vytvářím autorské kolekce ilustrovaných hedvábných šátků. Klíčová je pro mne kresba, příběhy, tradice, řemeslo, narativnost, která se pak promítá i do mé práce.

Vystavujete společně. Jak se právě vaše cesty - osobní i umělecké - potkaly?
A: Setkali jsme se před několika lety v Praze, vrátila jsem se poprvé z Londýna a toužila strávit celé léto v Praze, Česko mi chybělo. Nastoupila jsem tedy do jedné pražské galerie na letní brigádu…
J: …a já jsem v té galerii právě vystavoval. I pro mne samotného to byl vlastně takový první návrat domů, jednalo se o první výstavu v Čechách po projektech v zahraničí, vrátil jsem se zrovna z Číny.
A: Bylo to vlastně možná netypické setkání v tom, že jsem nejprve poznala Josefovu tvorbu a až pak jeho samotného.

Změnily se vaše inspirace a tvorba od té doby, co tvoříte společně?
J: Určitě ano. Vzájemně se intenzivně ovlivňujeme a inspirujeme, aniž bychom o to přímo usilovali. V našem případě je to příjemná umělecká i osobní symbióza.
A: Pro nás oba je stěžejní kresba, to nás asi prvotně spojilo. Moje práce je velmi barevná, živá, Josef se dříve věnoval více černobílé kombinaci, teď už se vrací i k barvě, což mne těší.

V pozvánce na výstavu v klubu Náplavka zmiňujete Paříž, Stockholm a New York jako místa, která vás inspirují…
A: Loňský rok přinesl řadu neopakovatelných příležitostí. Během studia jsem absolvovala pracovní stáže v návrhářských týmech oděvních značek po celém světě - nejprve v Acne Studios ve Stockholmu, pak v Marc Jacobs v New Yorku a na závěr ve firmě Kenzo v Paříži. Už odmalička si vedu deník, někdy čistě psaný, jindy vizuální. Ve Stockholmu se tyto moje zápisky a postřehy přirozeně začaly proměňovat v motivy, které jsem následně převedla na hedvábné šátky. Stejně tak jsem zaznamenala i čas v New Yorku a Paříži. Poslední měsíce byly velmi intenzivní, nechtěla jsem, aby mi protekly mezi prsty, chtěla jsem si svoje vzpomínky zachovat. A tak vznikly šátky.
J: I pro mne tento rok znamenal zlom v tvorbě. Cestování z místa na místo přineslo nové podněty, začal jsem se vracet k barvě, vůbec poprvé také pracuji s plátkovým zlatem a stříbrem, inspirují mne zvířata… Stockholm pro mne odstartoval novou sérii prací vycházející z příběhu Noemovy archy, kterou představím právě na Náplavce.
A: Každé místo je plné inspirace, každé místo nás proměňuje a formuje, a to je to krásné. Poznáváme víc sami sebe.

SOUTĚŽ: Hrajte o lístky na Helenu

Volný čas

Pokaždé, když jsme spolu mluvili, byli jste na jiném místě Evropy, jako byste ani neměli pevný bod. Jak vypadá váš život na cestách?
A: Pokaždé trochu jinak. Momentálně jsme po roce cestování zpět v Londýně, dokončuji poslední ročník studia, pracuji na závěrečné kolekci oděvů. Těšila jsem se na toto stádium celé roky, ale současně jsem si vědoma, jak důležitý tento krok to je - definuje mne jako návrhářku. Mimo jiné i díky práci se ale čím dál častěji vracíme do Čech, což nás velmi těší, Česko je domov a vždycky bude.
J: Když se vydáme na cesty, ateliér putuje s námi. Náš kufr je plný ingrediencí, se kterými pracujeme. Při stěhování z Paříže jsme byli například obleženi tolika kufry, že nebylo v první chvíli vůbec jasné jestli vše naráz odvezeme nočním autobusem do Čech. Moc si vážíme toho, že máme možnost vidět a zažít tolik úžasných věcí na mnohá různých místech. Naše profese je postavena na sdílení příběhů s dalšími lidmi a ty přináší asi jen samotný život. Za každým dílem najdete unikátní a neopakovatelný příběh spojený s konkrétním časem a místem, který čeká na to, až jej objevíte. Je to dobrodružná cesta pro obě strany, která přináší nejen inspiraci, ale i poznání a radost.
A: Po tom všem cestování je pro mne nejkrásnější pocit, když se po měsících v zahraničí procházím po královéhradeckém Velkém náměstí, po náplavce, navštěvuji oblíbené kavárny, objevuji nové, zajdu k soutoku Labe s Orlicí… Všímám si proměněných detailů a čas zpět doma si o to víc užívám. Předvánoční setkání na Náplavce je dalším z kroků naší společné snahy sdílet náš příběh v rodném prostředí, vrátit se domů.

Do jaké míry jdete ve své tvorbě vstříc vkusu zákazníků?
A: Domnívám se, že klíčová je autorská autenticita. Názor klientů je pro mne důležitý, bez něj by naše práce neměla smysl, ale myslím, že není cesta snažit se za každou cenu zapadnout do určité škatulky. V případě práce na zakázku naslouchám přání klientky, hledáme souznění mého vizuálního jazyka a jejího smýšlení. Je to vlastně kreativní spolupráce a výsledkem je pak spokojenost na obou stranách, to je pro mne největší odměna.
J: Nehledáme jinou identitu, jsme přesvědčeni, že je to právě náš osobitý pohled na věc, který lidi oslovuje, protože cítí, že to co děláme je nám vlastní a že nijak nespekulujeme. Dílo bez diváka v podstatě neexistuje a proto je dílo na objednávku naopak ideální výzvou, dialogem od prvního kroku, který otevírá nové obzory, nutí člověka vystoupit z komfortní zóny. Odpovědnost za finální podobu zůstává totiž stejně kompletně v režii samotného autora, který usiluje o respekt a porozumění, aby mohl svou vizi obhájit.

Stále spolu - neoctnete se někdy v ponorce?
A: To ani nejde! :) Žádný den není rutinní nebo stejný jako ten předchozí. Trávíme spolu hodně času, ale kvůli práci i hodně času od sebe, o to víc si pak vážíme společně strávených chvil. Máme podobný kolorit práce, dokážeme tak pracovat v jednom ateliéru, což nám umožňuje sdílet podněty a názory. Rádi trávíme večery kresbou, posloucháme podcasty, audioknihy, snažíme se vzdělávat o světě kolem nás…
J: Největší privilegium tvůrčích profesí je asi skutečnost, že se nic neopakuje, každý den přináší nové podněty, které spolu můžeme sdílet, které nás mohou vzájemně inspirovat. Ve vzájemné komunikaci je obrovská síla, protože se doplňujeme. Stejně jako v partnerském vztahu, kdy jeden pomáhá druhému. Powerduo!

Pozvánky na výstavy bývají jen strohé kartičky. Co všechno se nevešlo na tu vaši? Co čeká návštěvníky vernisáže vaší výstavy 12. prosince v hradeckém klubu Náplavka?
A: Chystáme příjemný předvánoční podvečer s uměním a módou. Představíme naši tvorbu hned v několika formách. Diváci si budou moci prohlédnout klasickou výstavu, uvidí ale také i trochu netradiční módní přehlídku šátků a promítání s povídáním ze zákulisí naší práce. Rozpovídáme se o uplynulém roce i třeba o procesu vzniku jednotlivých děl. Vůbec poprvé také představím šátek „Liška“, který nastiňuje novou cestu mé tvorby, které se momentálně věnuji v rámci závěrečné práce.
J: Je to ideální příležitost, jak objevit společně novou inspiraci a radost. Skrze umění a módu. Je to příležitost objevit cestu k věcem, které zdánlivě nepatří k běžnému životu, mohou přitom ale pozitivně ovlivnit život každého z nás.

Vítězem festivalu Cinema Open se stal film Kančí les

Volný čas

FOTO: Hradec chce více investovat, nejvíce má jít na dům s odlehčovací službou

Hradecko