Olbram Zoubek (1926) je nejpopulárnějším a nejsnáze rozpoznatelným sochařem současnosti. Jeho Eva, která zdobí Letní scénu Klicperova divadla, patří nepochybně k nejzdařilejším sochám osazeným v Hradci Králové po roce 1989. Eva je také nejlépe umístěnou sochou v divadelním okruhu. Svou štíhlou výškou a zlatými vlasy dominuje letní scéně. Patří do prostoru stejně jako strom, jehož kmenem se z určitého úhlu pohledu zdá být. Zdobí okolí divadla od roku 1996, kdy byla vybrána na autorově výstavě v Galerii U Klicperů a odlita do bronzu. Všechny Zoubkovy sochy se podobají klasům obilí ve větru, nakloněným sloupům, ani tato není výjimkou. Vychýlené pozice figur jsou metaforou osudu člověka, jeho těžkého údělu a vůle k neustálému, byť třeba marnému pohybu. Předrevoluční legendární Zoubkovy sochy byly z jeho autentického materiálu, trochu surově působícího osinkocementu. Až v poslední době převážil elegantní a ušlechtilý bronz, tradiční sochařský materiál vhodný do veřejného prostoru.

close zoom_in Zoubek jako sochař vychází z antiky, ze starověkého Řecka. Hradecká Eva je oblečena do jemné vroubkované tkaniny, čímž se podobá antickým sloupům a dívkám zvaným koré. Její zlaté vlasy mohou být stejně tak dobře znakem boží milosti, jako znakem marnivosti. Eva je hrdinka příběhu o Stvoření člověka, o kterém ona ovšem neví vůbec nic. Přichází na scénu, až když je hotov svět i všechna zvířata.

Eva byla Bohem vytvořena z Adamova žebra, aby stála muži po boku. Z toho patrně vyplývá její udivený, překvapený a trochu ustrašený výraz. Nicméně podle zapomenutých nauk Eva přišla na svět jako druhá ženská bytost, druhá družka Adamova.

Tou první, stvořenou zároveň s Adamem, byla Lilith. Protože se na své pozici manželky a boží poddané neosvědčila, bylo její jméno vymazáno z bible a přežívá ve jménu hada pokušitele.