Hra francouzského herce, režiséra, dramatika a scénáristy alžírského původu Mohameda Rouabhiho rozhodně není pro slabší povahy, které by se hroutily po každém sprostém slově vyřčeném na jevišti. Kvůli přemíře vulgarismů je dokonce přístupná divákům od patnácti let.
Peprný slovník má své opodstatnění
Hodně peprný slovník však má v této gangsterské komedii z prostředí současného francouzského předměstí své opodstatnění.
Mafiánská groteska připomíná svým stylem humoru filmy jako Pulp Fiction, Podfu(c)k či Strach a hnus v Las Vegas. Hlavně při přívalu vtipných „hlášek" se člověk neubrání srovnání s „poetikou" uznávaného filmového režiséra Quentina Tarantina.
Partičku zlodějíčků hrají hradečtí herci viditelně s velkou chutí. „Kápem" a autorem smělého plánu je „vystajlovaný" mafiánský frajer Sergio ve výtečném podání Jiřího Zapletala. Jeho nohsleda a pravou ruku Franckieho si zahrál Jiří Panzner, Ritchieho, nebezpečnou mlátičku, amatérského básníka a ctitele esoteriky v jednom, si s gustem „střihl" přesný Vojtěch Dvořák.
Zaujmou i Jakub Tvrdík jako hysterický homosexuál Jo, který se rád a často chlubí svou pohlavní zdatností, a Ondřej Malý jako tlustý židovský milovník telefonu a především „koksu" neboli kokainu Tony, jenž stále bydlí ve svém bytě nad tureckým kebabem s vlastní matkou a má pro spáchání zločinu ty „správné" kontakty… Ví totiž o někom, kdo by uměl sehnat pořádnou sbíječku, která by povedeným zlodějíčkům mohla výrazně pomoct dostat se k vytouženým penězům…
Pětici povedených gangsterů doplňuje Filip Richtermoc v rolích pana Casaliho, pana Basmatiho a Tonyho matky a Pavlína Štorková, která výtečně ztělesňuje servírku Pamelu a představení dotváří výraznými a velmi povedenými pěveckými výstupy.
Režie královéhradecké inscenace se ujal Jan Frič, který s Klicperovým divadlem nespolupracoval poprvé (v minulosti tu pohostinsky nastudoval například Mrzáka inishmaanského či inscenaci Bylo nás pět), dokázal z pánské části souboru „vytřískat" přesně to, co tento typ komedie potřebuje.
Hodně mu pomohla i zajímavá a nápaditá scéna Nikoly Tempíra, s níž si její autor viditelně vyhrál do posledních detailů, či stylové kostýmy Vladimíry Fomínové. Potřebné grády hře dodala též hudba Jakuba Kudláče.
Finále? „Přátelství je bílá přímka…"
Představení Fligny, koks a kutilové je především dvouhodinovou zábavnou podívanou na partu zlodějíčků, co si chtějí užívat života a ne se jím pouze horko těžko protloukat.
A také gejzírem různých humorných příběhů a „hlášek" typu „Nerad sahám na mrtvoly", „Děti, neberte drogy! …Ostatním" nebo „Proč jsem si nedodělal učňák?", které vyústí ve velkolepé finále o tom, že „přátelství je bílá přímka". Pochopitelně se zbraněmi v rukách gangsterů.
