Josefu Gočárovi patří post jednoho z nejlepších tvůrců moderní české architektury. Pravověrný Východočech stvořil většinu svých děl právě ve svém rodném kraji (narodil se 13. března 1880 v Semíně u Přelouče, zemřel 10. září 1945 v Jičíně) a byl to právě on, kdo se společně se svým učitelem Janem Kotěrou zasloužil o pyšné synonymum pro město Hradec Králové: Salon republiky.

Nejpozoruhodnější Gočárovy stavby vznikly v předválečném období kubismu, funkcionalismu a konstruktivismu.

K nejznámějším dílům architekta Josefa Gočára patří sgrafitové domy v Hradci Králové (1905), Červená vila Josefa Binka v Krucemburku (1908 - 1909), schodiště u kostela Panny Marie v Hradci Králové (1909 – 1910), obchodní dům Wenke v Jaroměři (1910), železobetonová stavba vodojemu v Lázních Bohdaneč (1910), pardubický areál Winternitzových automatických mlýnů, Dům U Černé Matky Boží v Praze a Lázeňský dům – Gočárův pavilon v Lázních Bohdaneč.

V letech 1921 až 1923 vytvořil ve stylu rondokubismu například budovu Legiobanky v Praze Na Poříčí, podepřenou plastikami Jana Štursy.

Na počátku dvacátých let začal intenzivně pracovat v Hradci Králové. Zpracoval územní plán města, regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské Kotlině, školní bloky (Gymnázium J. K. Tyla), střed města (dnešní Ulrichovo náměstí) a systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města.
Ve dvacátých a třicátých letech Gočár v Hradci Králové vytvořil Ředitelství státních drah a budovu Okresního a finančního úřadu. Do období funkcionalismu patří i největší Gočárova práce pro Pardubice – projekt Grandhotelu a Okresního domu.