Klicperovo divadlo přivede na scénu Studia Beseda příběh slavných folkařů

V hlavních rolích inscenace se představí  svět trampů, táborových ohňů, slavná sourozenecká dvojice – na prknech Klicperova divadla v podání Jana Sklenáře a Jana Vápeníka.

Ideální dvojice

„Když režisérka Anna Petrželková přišla s nápadem vytvořit u nás v Klicperově divadle inscenaci o bratrech Nedvědech, byla jsem nadšená," říká o novém titulu v repertoáru Klicperova divadla jeho dramaturgyně Jana Slouková. „Bylo mi jasné, že máme pro titulní dvojici skvělé představitele, zároveň bratři Nedvědové představují fenomén, který mě osobně zajímá a protože mám ráda svět trampingu i folkové hudby a písničkářů, lákalo mě vypořádat se na jevišti právě s touto tématikou. Možná právě díky tomu, že Simona Petrů ani Anna Petrželková ke kytaře, čundrům ani folku osobní vztah nemají a nahlížely tak zpočátku na tento specifický svět spíše s nedůvěrou hraničící s odporem, vznikly třecí plochy, díky kterým se nám snad podařilo nahlédnout na tuto subkulturu z více úhlů pohledu a umožníme tak divákům zaujmout vlastní postoj nejen k oběma bratrům, ale i k nám samotným, kteří jsme je vzývali i opustili."

S režisérkou

Režisérka Anna Petrželková  má před sebou ještě bezmála dva týdny práce na konečné podobě inscenace.

Kdy jste poprvé zaregistrovala písně bratří Nedvědů a kterou si vybavíte jako první?
Na skautském táboře oddílu Duha, když jsme, jak už to tak bývá, seděli všichni pospolu kolem ohně a hulákali s kytarou Mává nám všem svobodná zem, tak to mělo něco do sebe. I když to je tedy spíš Spirituál kvintet. Ale ten zapeklitý text Stánků vždycky znovu a znovu jitřil mou dětskou fantazii. Budil zdání, že je tam ukryté nějaké tajemství, do něhož mám být zasvěcena až v dospělosti.

Co vás lákalo na fenoménu bratrů Nedvědů?
Že posunu hranice své tolerance a zbavím se ukvapených předsudků. Že pochopím, co všechno se za tímto fenoménem skrývá.

Proč by měl divák na inscenaci Medvědi určitě přijít?
Protože muži jsou nesmírně krásní, když hrají na ty své nástroje. A nic vás nezahřeje víc než pěkná česká písnička. A my zdaleka nezůstaneme jen u jedné.

Co je na zkoušení inscenace takového typu nejtěžší?
I když nepůjde o žádnou dokumentární biografii, je potřeba neoddat se mystifikaci cele a uvážlivě zacházet s fakty, domněnkami, klepy. Nepůjde ovšem ani o žádnou bulvární taškařici, chceme fenomén českých Medvědů poctivě zmapovat a položit divákům ty správné otázky.

O čem je příběh Medvědů právě pro vás?
Je tam toho samozřejmě víc. Zajímá mě lidská neutuchající potřeba kýče, ta všudypřítomná touha po nostalgii a sentimentalitě. Kde se v nás bere ta touha lhát si do kapsy pro prchavý okamžik zdání, že je vše v pořádku? Medvědi jsou pro mne ale především obrazem celé jedné generace, která od něčeho tak nevinného, jako je láska k přírodě přešla k něčemu tak pouťovému a lživému, jako je tenhle útěk od problémů a od reality do iluze pospolitosti, která už ale dávno neexistuje. Medvědy vnímám jako nepoučitelné snílky, co se pro samý strach neodvážili dospět.

V čem jsou bratři Nedvědové výjimeční?
V tom, že dva úplně obyčejní chlapíci od vedle v nás dokázali vzbudit dojem své neobyčejnosti, ba dokonce výjimečnosti. Mají bobříka vytrvalosti.