To je fragment básně, kterou kdysi napsal klasik českého moderního malířství druhé poloviny 20. století. Jánuš Kubíček (1921 – 1993), jehož výstavu Sexuální objekt podle mého vkusu nyní pořádá Galerie Stodavcettrojka.

Verše tohoto neprávem pozapomenutého umělce přesně vyjadřují přístup výtvarníka k této výtvarné disciplíně. Pestrá kolekce jeho prací zasažených surrealistickou poetikou poválečných let byla galerii zprostředkovaná synem autora Adamem Kubíčka. Autor ve svém „provokativním" díle využívá prostředků klasické koláže používaných od nepaměti surrealisty.

Nahodilá setkání

Jedním z rysů Kubíčkových koláží je slovy jednoho z významných hybatelů tohoto hnutí Maxe Ernsta „nahodilé setkání dvou vzdálených realit v nepříslušné rovině". Hlavní autorovou výtvarnou disciplínou byla sice malba, ale ke koláži se nepravidelně vracel.  Výstižně to řekl ve filmovém dokumentu o Kubíčkovi básník Ludvík Kundera: „Kubíček ve mně utkvěl velice zvláštním humorem. Ten humor se objevil v jeho díle pouze dvakrát, a to vždy v letech politicky velice důležitých, v poválečných temných dobách našich dějin a v době normalizace. To přestal malovat ty velkolepé harmonie a lepil koláže velice výsměšné, ironické. Dá se to vyložit jako určitý akt zoufalství. V těch kolážích se například vyznačuje tím, že lepí vystřižené objekty na své vlastní grafické listy, což je velice neobvyklé. Výsledkem jsou ironie a černý humor."

Přestože jsou Kubíčkovy koláže jen jakýmsi doplňkem jeho hlavní výtvarné tvorby, diváka zaujmou pikanteriemi příběhů, které se odehrávají v obrazech. Jde o tvořivou hru vyžadující nápaditost, představivost, imaginaci. Stala se pro něj hrou s momenty překvapení, kdy svět nečekaných střetů byl pro něj okouzlující a inspirující. S jemu vlastním humorem a ironií v kolážové tvorbě nahlížený sexuální objekt je osvěžující podívanou.

Výstava potrvá do pátku 10. října.

Hynek Šnajdar