Královna skibobů Irena Francová – Dohnálková a její manžel, náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje Helmut Dohnálek, byli minulý pátek hosty pořadu PéHá, který mezi desátou a jedenáctou dopolední vysílá Český rozhlas Hradec Králové. S moderátory Ladou Klokočníkovou a Miroslavem Vaňurou hovořili především o sportu.

Paní Ireno, za svoji sportovní kariéru jste získala devětadvacet titulů, to je úžasné. A titul Královna skibobů. Jak dlouho jste vlastně závodila?
ID: Třináct let jsem byla ve státní reprezentaci a čtyři roky jsem byla v předpřípravě… Byla jsem odmalinka vedená rodiči ke sportu. Dostala jsem se do Deštného v Orlických horách k panu Prouzovi, který tam vedl lyžařský oddíl, takže jsem nejdřív byla lyžařka a později jsem přešla na skiboby. Pan Prouza si mě vyhlédl s tím, že bych to mohla zkusit.

Čím to, že jste se nerozhodla pro lyže, ale pro skiboby?
ID: Lyžovala jsem ráda, ale když jsem viděla kolegy, kteří už na tom jezdili, a zkusila si to, tak se mi to zalíbilo a už jsem u toho zůstala.

Manžel alespoň jednou na skibobu jel?
HD: Ani jednou.

Zavzpomínejme ještě na vaši dlouhou sportovní kariéru. Devětadvacet titulů člověk nezíská jen tak…
ID: Vrcholový sport je velká řehole a není to žádná legrace, protože ten člověk se nejdříve připravuje všeobecně a potom jde ke specializaci. Já jsem byla takový univerzální závodník, že jsem se naučila jezdit všechny disciplíny, ale nejraději jsem měla slalom. To byla taková moje doména. Je to tvrdá práce, odříkání se, ale stálo to za to.

Je nějaký titul, na který obzvlášť vzpomínáte?
ID: V roce 1992 jsem vyhrála na mistrovství světa všechny disciplíny a byla jsem vlastně první na světě, komu se něco takového povedlo. Tam to bylo strašně náročné psychicky, no ale zvládli jsme to, celý ten tým, co tam byl se mnou. A přivezli jsme do České republiky pět titulů.

Není vám líto, že se skoro o tom nemluví? Kdo ze sportovců může říct, že přijel na mistrovství a odvezl všechno?
ID: Je mně to líto, ale skiboby dělá míň lidí, je to finančně velmi náročný sport.

Vy jste také dělala trenérku. Jak dlouho?
ID: Pět let v Deštném. Teď už netrénuji. Byla jsem čtyři roky doma s naším synkem Dominikem, a teď jsem založila neziskovou organizaci, které se chci věnovat do budoucna.

Pane Helmute, řekněte mi, kde jste potkal tuto atraktivní, zajímavou ženu?
HD: Že existují skibobisté a skibobistka Francová jsem věděl, protože jsme se shodou okolností míjeli na chodbách základní školy v Deštném. Pak jsem přišel do kontaktu se jménem Irena Francová na plakátech v době, když jsem působil jako starosta v Orlickém Záhoří. Pak tomu osud chtěl, že nás pozval Josef Lux, tehdejší předseda KDU-ČSL, na takové společenské setkání na zámku v Rychnově nad Kněžnou. Zní to skoro jako z pohádky. A ten nás seznámil.

Jak se vám váš nynější manžel dvořil? Říkali jste, že to bylo na zámku…
ID: Asi týden po tom, co jsme se setkali v Rychnově na zámku, mi přišla domů kytice s pozdravem. Pak přišla další kytice… My jsme si strašně dlouho vykali. Pak jsme si začali tykat a scházet se častěji.

Jak jde takový netradiční sport skloubit s politickým životem manžela? O čem se bavíte?
HD: Irenu vždy zajímalo to, co dělám já, mě zajímalo její sportování, myslím, že jsme se i podporovali vzájemně, takže tam nebyl žádný problém.

Řekněte, kdybychom se podívali na rovnítko politika – sport. Co si může vzít sport z politiky 
a politika ze sportu?
HD: Netuším, co by si mohl vzít sport z politiky, ale politice by slušelo, kdyby si vzala fair play, to tam chybí.

Byl jste sportovec, než jste poznal manželku?
HD: Když mně při těch prvních setkáních má budoucí žena vyprávěla, jak najezdí, teď abych se nespletl, tuším tři tisíce šest set kilometrů na kole v rámci tréninku, tak jsem se vyděsil. Říkal jsem si, co budu dělat, až mě slečna pozve na projížďku na kole a já budu pořád vzadu? Tak jsem vzal kolo, a to kolo bylo dost mizerné, těžké, a začal jsem jezdit do zaměstnání na kole. Tehdy jsem bydlel v Orlickém Záhoří, takže do Rychnova nad Kněžnou to bylo přes hřeben Orlických hor. 
A byl to takový výkon, že mi tenkrát nevěřili, že to skutečně dělám. A počíhali si tam na mě sousedi s fotoaparátem a potom říkali – on nelhal, on opravdu jezdí! No tak si myslím, že tehdy jsem sportoval docela dost.

Existuje nějaký rekreační sport, který máte oba rádi?
ID: Běžecké lyžování, rádi jezdíme nahoře, na hřebenovce z Malé Deštné na Velkou Deštnou, a to si opravdu vychutnáváme.

Vy teď žijete v Rychnově, takže to máte kousek.
HD: Co jsem zdědil po babičce chalupu v Orlickém Záhoří, tak tam jezdíme pořád. Běžecké trasy máme vlastně u chalupy. A samozřejmě máme tam i kola, a teď se nově chystáme objevovat vodu. Já jsem si vloni udělal oprávnění na malé rekreační plavidlo, takže se chystáme ještě na vodu. Rozkoš, Labe, a protože mám rád Polsko, tak i Mazurská a Blochovská jezera.

Máte pětiletého syna. Povídáte mu o své kariéře skibobistky?
ID: Já mám všechny trofeje a poháry u rodičů ve stěně, takže náš Dominiček, když přijde k babičce, tak vezme medaile na krk a běhá s nimi po místnosti. Už ví, že maminka jezdila na skibobu.

Byla byste ráda, kdyby z něj byl skibobista?
ID: Zatím ne. Kdyby to chtěl zkoušet rekreačně, tak bych nebyla proti, ale vrcholově bych nechtěla.
HD: Myslím, že sportovat bude, určitě něco podědil. Rodina Francových je sportovně založená. Sám se rozhodne, co bude chtít dělat. I když si myslím, že neolympijské sporty jsou dnes dost na ústupu – hlavně z finančních důvodů.

Vaše hlavní aktivita je teď nadace?
ID: Založila jsem občanské sdružení s názvem Bona Via. Chtěli bychom se věnovat dětem a mládeži, co se týká sportovních a kulturních aktivit.

Jak vypadají u vás doma víkendy, když máte oba čas?
HD: V kině jsme nebyli hrozně dlouho. Já mám dojem, že dva roky možná. Rok to bude určitě. On je to problém, dojíždím z Rychnova do Hradce Králové, práce je hodně a tak se často stává, že přijedu domů právě, když jde syn spát. A jemu to vadí a ptá se proč. Takže se to snažím dohánět o víkendech – pokud to jen trochu jde. Snažíme se jezdit do bazénu, to nás baví všechny, protože vodu máme rádi. Když to jen trochu půjde, tak se pustíme do běžkování. Vezmeme si dovolenou na horách, aspoň týden, kde budeme všichni lyžovat. No a v létě je to samozřejmě kolo a nějaké procházky. Přece jen jsme teď byli trochu limitováni tím, že synek byl příliš malý na jiné činnosti, a my se chceme věnovat především jemu. Ale už je zase větší, takže bude i větší zábava.

Máte, paní Ireno, kromě sportu i další koníčky?
ID: Zahrádku. Sbírám bylinky, míchám čaje. Potom samozřejmě i ostatní sport, četbu knížek, kulturu.

A vaše přání do nového roku?
ID: Přeji našim skibobistům, aby v únoru z Mistrovství světa žáků, juniorů a seniorů v Deštném přivezli co nejvíc medailí.