'Můj nejbližší nejzajímavější projekt bude narození potomka'

Pro známou operní pěvkyni Andreu Kalivodovou nejsou východní Čechy neznámým regionem. Navštěvuje ho poměrně pravidelně a často. Zatím naposledy zavítala stále populárnější „česká Carmen" do Pardubic, kde byla kmotrou na křtu nového svozového autobusu pardubické Základní a Praktické školy Svítání.

Jak jste si užila roli kmotry nového autobusu pardubické školy Svítání?
Musím říci, že atmosféra přímo ve škole Svítání mě překvapila svou profesionalitou a spontánností. Po velmi vydařeném a srdečném úvodním vystoupení žáků a mladých svěřenců jsme se vydali na zahradu pokřtít nový svozový autobus, protože právě tento kamarád a pomocník na velkých kolech byl důležitým subjektem celého milého odpoledne. Vůbec nám nevadilo, že na zahradě pršelo a všichni jsme si tuto slavnostní chvilku náramně užili. Bylo to pro nás společně s moderátorem Jakubem Železným a  ředitelkou školy Miluší Horskou velmi pěkné odpoledne.

Jak jste vnímala atmosféru, která na této akci panovala?
Byla jedním slovem úžasná. Nejvíce mě překvapila srdečnost, spontánnost a opravdovost všech účinkujících i hostů celého deštivého odpoledne. A samozřejmě jsem si velice užila a ocenila povedený koncert mladých žáků.

Co říkáte na snahu pardubické školy Svítání propojovat svět handicapovaných se „zdravými" lidmi?
Velmi tuto snahu oceňuji a zároveň obdivuji a respektuji profesionalitu a velké srdce paní ředitelky Miluše Horské. Myslím si, že jde opravdu tou správnou cestou.

Účast na akci školy Svítání rozhodně nebyla vaší první ani poslední charitativní akcí. Dobročinným projektům se věnujete poměrně intenzivně. Proč? A jaké projekty se nyní snažíte podporovat nejvíce?
Zastávám názor, že pokud se člověku daří, je povinen tuto pozitivní energii ostatním také vrátit. Nikdy jsem nepovažovala dobrý vítr v plachtách za samozřejmost. Proto nyní mimo jiné podporuji sdružení Cerebrum, které pomáhá lidem po poranění mozku a jejich rodinám. Dohromady jsme udělali již mnoho práce a ještě nás čeká nelehká cesta. V minulosti jsem také aktivně pomáhala pacientům s plicní arteriární hypertenzí a společně s ředitelem nemocnice IKEM a mými přítelkyněmi Janou a Pavlou jsme připravili projekt Není jednoduché se nadechnout. Vše se nám krásně povedlo do detailu a nemocnice dostala ve správný čas potřebné prostředky právě pro tyto pacienty.

Vzpomenete si, po kolikáté jste byla kmotrou a případně o jaké křtiny se jednalo?
Po kolikáté jsem se stala kmotrou či patronkou nějakého projektu , si skutečně zcela do detailu nevzpomenu. Ale vždy se soustředím na konkrétní úkol a cíl.

Co se vám vybaví, když se řeknou Pardubice?
Pardubice jsou pro mne synonymem milého a usměvavého města s tradicí, a to nejen tou perníkovou. Navíc je to město s bohatou kulturní scénou a já se sem velmi ráda vracím.

Již během svých studií jste se 
v roce 1998 stala absolutní vítězkou celostátní soutěže českých konzervatoří v pěveckém oboru. Jak na tento triumf, ze kterého jste se radovala právě 
v Pardubicích, vzpomínáte?
Vzpomínám na něj velice ráda a připadá mi, jako by to bylo včera. První krásný velký úspěch na začátku složité, ale krásné kariéry. Samozřejmě radost z vítězství a odhodlání do práce příští.

V minulosti jste spolupracovala rovněž s Komorní filharmonií Pardubice. Jak hodnotíte tuto spolupráci?
Jako setkání s tělesem, jež zdobí velká profesionalita, muzikálnost a výjimečnost. Pokud bych vše měla vyjádřit jen dvěma slovy, pak krásná spolupráce.

Do východních Čech jezdíte poměrně často. Čím si vás získaly a máte zde nějaká svá oblíbená místa?
Mám samozřejmě velmi ráda Pardubice už pro již zmíněné artikly v předchozích odpovědích. Lákají mě ale všechna krásná a duchovní místa, kde třeba intenzivněji vnímám určité zážitky. Zkrátka místa s atmosférou, ať ji vytváří lidé, příroda, umění nebo vše dohromady.

Řada lidí vás vnímá jako „českou Carmen". Je vám toto označení příjemné, nebo by se vám spíše zamlouvalo nějaké odlišné?
Tohoto označení si samozřejmě velmi vážím, Carmen je krásná role, která mě doprovází od začátku mojí kariéry, a já vím, že se mnou bude kráčet ještě dlouhý čas. Zároveň je ale pravdou, že mám v repertoáru také jiné další role a že se intenzivně věnuji také interpretaci písňových cyklů, ať už světového repertoáru či reprezentaci repertoáru českého.

Co pro vás znamená být sólistkou opery Národního divadla?
Je to moje domovská scéna a já jsem velice hrdá, že právě zde mohu účinkovat a dále rozvíjet svůj umělecký vývoj a talent. Je to pro mne velká čest zpívat na těchto prknech představení, jako je Carmen, Rusalka a další.

O situaci v Národním divadle a slučování Státní opery se toho napsalo možná až příliš. Jak ji vnímáte vy osobně?
Pravdou je, že se toho možná skutečně napsalo až příliš. Nemám ráda, když se situace hodně dramatizuje či hrotí. Zároveň si myslím, že se situace v Národním divadle nyní velice stabilizovala. A členové Národního divadla mají chuť pracovat a vytvářet krásná představení. Jsem přesvědčena, že pro každého pěvce je důležitá jeho konkrétní samotná příprava na každé představení a stabilní systematická práce. Bez ohledu na slučování či rozdělování konkrétních divadel.

Jaké zajímavé projekty vás 
v nejbližší době čekají?
Můj nejbližší nejzajímavější a nejkrásnější projekt bude jistě narození mého prvního potomka, což mě čeká ve druhé půli října. V pracovních rovině pak ještě odzpívám koncert 24. září v Rudolfinu s filharmoniky města Prahy, a také za účasti Kühnova sboru a královéhradeckého chlapeckého sboru Boni Pueri – festival Film Music Prague. Na návrat na prkna Národního divadla se pak budu těšit 
v březnu, na premiéře opery Boris Godunov.