Muži začali nosit červenobílé kravaty a páni radní, kteří se ještě do včerejška zdravili uctivým smekáním klobouků, na sebe začali kurážně salutovat. Každý byl vlastenec!
Slovo konstituce se na čas stalo heslem, které všechny uspokojovalo. Opojný pocit jednoty vždy rychle vyprchá. Čas nošení trikolor či cinkání klíči je pomíjivý!
Udržet klid a pořádek měla ve městě národní garda. Vzrůstající nepokoje městského i venkovského obyvatelstva v Hradci Králové vyvrcholily 1. a 2. dubna, kdy došlo k drancování pekařských krámů.
Velitelství posádky vyhlásilo pohotovost vojska. Městem procházely zesílené vojenské stráže.
Poněvadž se však vojenští velitelé neodvážili vystoupit mocí proti vzrušenému lidu, byl zákrok svěřen královéhradecké národní gardě. Ta se vytvořila několik dní předtím.
Z vojenských skladišť pevnosti bylo urychleně vydáno 391 pušek, což teprve dodatečně generální velitelství schválilo, a národní garda hlavní podněcovatele bouří sama zatkla.
V září měla hradecká národní garda více než 300 mužů. Přidal se i sbor městských ostrostřelců a garda z Nového Hradce Králové.
Roku 1848 navrhl pro národní gardu hradeckou praporec Josef Mánes. Malíř se stal tvůrcem řady praporců.
Pro zobrazení svatého Václava na hradeckém praporci studoval středověké rukopisy i Parléřovu sochu ve Svatém Vítu. Potřeboval však živý model a tak v nouzi požádal hradeckou občanku paní Tobischovou.
Brzy nato se v Hradci Králové konala veliká slavnost. Časopis „Polabský Slovan“ psal o slávě 28. září 1848 na Velkém náměstí jako o památnosti, o které „pomlčeti bylo by zajisté hříchem“. Bylo třeba oslavit proměny státního i občanského života a vysvětit nový prapor.
Pozvaný biskup Karel Hanl přijal posvěcení praporu. Přijel dne 27. září, kdy ochotníci uvedli i divadelní představení. Ráno přicházelo do města množství lidí z celého okolí, současně s národními gardami.
Výtečná hudba vojenské posádky provázela hradeckou národní gardu k Velkému náměstí.
U připraveného stanu, oltáře a praporu u sochy Panny Marie čekalo velké množství účastníků.
Byli v oknech, stáli na střechách domů. Nejvyšší úřednictvo a důstojníci byli soustředěni kolem stanu.
Zazněly zvony a z rezidence přicházel biskup, kanovníci a kněží. U stanu udělil biskup kazateli Václavu Janurovi požehnání. Kdo řeč slyšel, ji obdivoval. Na přání mnohých byla vydána tiskem pod názvem „Vy k svobodě povoláni jste, bratři!“, ze které citujeme: „Bratři! K svobodě a slávě povzbuzuje vás minulost, k svobodě a slávě vás volá přítomnost, k svobodě a slávě zavazuje vás budoucnost! Zmužile tedy sobě počínejtež.“
Následovala slavná zpívaná mše svatá. Potom bubeník trojím udeřením na buben dal znamení k obřadu posvěcení praporu. Hradecké paní ve slovanském oděvu, které se zasloužily o zřízení Mánesova praporu, se zapsaly do připravené pamětní knihy.
Prapor se sv. Václavem byl rozvinut. Na červenobílé stuze je nápis „Síla svorná, nerozborná“, černožlutá stuha nese slib „Für Gott, König und Vaterland“. Prapor doprovázený národní gardou a hudbou prošel náměstím k hlavní stráži.
Večer následoval slavný bál v sálech měšťanské besedy.
Obyvatelé Hradce byli překvapeni oznámením, které se objevilo na rozích. „Pevnost Králové Hradec prohlášena ve stav obležení.“ Brány pevnostní se o deváté hodině večerní uzavíraly a nikdo nebyl do města vpuštěn.
Dne 22. srpna 1850, nařízením Alexandra Bacha, byla národní garda patentem zrušena a prapor uschován v kanceláři pana purkmistra. Nejslavnější éra národních gard skončila.
JIŘÍ MALINA
