Recenze knihy Mistr Třeboňského oltáře

Dosud však panoramatu jeho tvorby a souvisejícím reáliím nebyla věnována moderní, kritická monografie. Stalo se tak poprvé na sklonku roku 2013. V adventním čase byla vydána publikace, jejíž autor Prof. Jan Royt pojal dané téma atraktivní formou.

V pěti kapitolách, doplněných o přílohu věnovanou technice malby Mistra Třeboňského oltáře – jejím autorem je Adam Pokorný, zasadil příběh malířské tvorby této osobnosti do širokého rámce souvislostí doby, ve které jí bylo osudem určeno žít. Stránky publikace obsahují mnoho cenných informací o tvorbě malířů západní a střední Evropy v poslední čtvrtině 14. století, o východiscích české deskové malby v letech 1340 -1380 i o duchovním zázemí, které ovlivňovalo rámec umělecké činnosti Třeboňského mistra.

Čtvrtá a pátá kapitola knihy, které jsou věnovány syntetickému rozboru jednotlivých děl vytvořených Mistrem třeboňským a pohledu historiků několika badatelských generací na umělcovu tvorbu, patří mezi nejdetailněji propracované části publikace. Autorova odborná erudovanost obzvláště vyniká ve stati věnované problematice dobového umístění a rekonstrukce původní podoby Mistrova stěžejního díla – Třeboňského oltáře. Potvrzuje závěry většiny svých kolegů a dokládá, že se toto dílo s největší pravděpodobností původně skládalo z centrální desky tvořící střed, dnes ztracené a čtyř oboustranně malovaných desek, po dvou umístěných svisle na křídlech oltáře, z nichž se tři desky zachovaly.

Jako další případnou variantu autor předpokládá oltář o šesti deskách – dvou centrálních svisle umístěných ve středu – obě desky jsou dnes ztracené a čtyř desek svisle po dvou umístěných na křídlech oltáře, z nichž je jedna ztracena a tři se zachovaly dodnes. V obou případech tak autor definitivně vyvrací osamocený názor badatelky Evy Kolářové, která považuje zachovalé desky za součást původně dvou oltářních retáblů. Jeden z nich by dle jejích závěrů měl být vytvořen pro poustevnický kostel sv. Máří Magdalény nacházející se v Majdaléně – teprve v 19. století vzniklé obci stojící při cestě vedoucí mezi Třeboní a Suchdolem nad Lužnicí.

Tato lokalita hraje podstatnou úlohu i v páté kapitole knihy. V ní se autor souhrnně věnuje problematice pohledu několika generací historiků umění na celkový obraz tvorby Mistra Třeboňského oltáře. Na základě pečlivého studia pramenné základny posílá do říše legend dříve tradovanou příhodu o objevu zachovalých desek Třeboňského oltáře ve farské stodole v Majdaléně. Dvě ze tří maleb byly zaznamenány v inventářích kostela sv. Máří Magdalény již v 19. století. Třetí deska byla objevena v kapli obce Domanín nedaleko Třeboně. Do obou lokalit byla tato díla instalována někdy po roce 1730. V tomto roce došlo k výměně části mobiliáře kostela sv. Jiljí v Třeboni, pro který byl oltář, nyní již zcela nepochybně, určen.

Velký prostor věnuje autor chronologii datace i podílu osoby samotného Třeboňského mistra na vzniku jednotlivých mobilií jemu připisovaných. Dokládá jeho působení v prostředí církevního řádu augustiniánů. Autorem jistě připsaná díla byla Mistrem vytvořena v prostředí měst Roudnice nad Labem a Třeboň – v obou lokalitách se nalézaly kláštery tohoto řádu. Cennou devizou knihy je celkový přehled děl vytvořených dílenskými pomocníky Mistra třeboňského či děl vytvořených jinými soudobými umělci ovlivněnými Mistrovou tvorbou. Na stránkách publikace byla také poodkryta rouška tajemství zahalující osobu Mistra Třeboňského oltáře a nastíněna možnost ztotožnit jej s bratrem Michalem, členem řádu augustiniánů.

Autor svoje závěry formuloval v rovině hypotéz. Spojitost mezi těmito dvěma jmény jím nebyla prokázána a tak zůstává skutečná osoba Třeboňského mistra dále neznámá. Informativní hodnotu publikace také výrazně navyšuje kvalitní lektorská práce. Její zásluhou je v knize málo nepřesností – slavné muzeum ve Florencii se správně jmenuje Museo di Bargello nikoli Museo di Bargarello. V textu se na různých místech vyskytují obě podoby jména.

Kniha věnovaná tvorbě, uměleckému odkazu Mistra Třeboňského oltáře a duchovním souvislostem doby, v níž tento umělec žil, je čtivě a uceleně napsanou monografií. Celkovou podobu publikace doplňují barevné reprodukce uměleckých děl v kvalitě odpovídající jejímu významu. Prof. Jan Royt dosáhl vysoké příčky na pomyslném žebříčku kvality. Dílo Mistra Třeboňského oltáře podrobil kritickému zkoumání. Dokázal, že malíř skrývající se pod tímto jménem svým významem překročil hranice zemí Koruny české. Stal se prvním domácím umělcem, jehož tvorbu můžeme zařadit mezi obrazy tzv. krásného slohu a položil tak základy umělecké tradice, na jejíž dědictví můžeme být právem hrdí.  Stanislav Vaněk