„Mně to přijde jako logický vývoj. Člověk ve dvaadvaceti nemůže skládat stejné věci jako ve třiatřiceti,“ řekl frontman kapely Kryštof Richard Krajčo, který během půlhodinového příjemného rozhovoru „vytáhnul“ tři cigarety a neustále si pohrával s popelníkem.

Do Hradce jste teď přijeli hrát na ples Rádia Černá Hora. Je to pro vás novinka? Přeci jen bude asi publikum trochu jiné než na vašich koncertech.
To si jen myslíte. Budou to ti samí lidé, kteří chodí na koncerty, jezdí na festivaly. Jen mají dnes večer příležitost se vyfiknout. Jinak my už budeme hrát na tomto plese poněkolikáté a zatím s tím máme dobré zkušenosti. Atmosféra bývá velmi příjemná. My jsme tedy teď rozmlsaní po našem turné, které jsme měli, ale věříme, že to tady bude jako vždycky moc fajn.

Pod adie budou páni i dámy v róbách, a co vy? Zůstanete u svého ležérního stylu, nebo také obléknete kvádro?
Ne, ne. Zůstaneme u ležérního oblečení. Od nás se to asi tak nějak očekává. Plesové kapely budou zřejmě ve slavnostním, ale my budeme tak normálně oblečení, jako normální kluci.

Nakousnul jste vaše poslední turné. To bylo halové k nové desce Jeviště. V Praze se přišlo podívat přes deset tisíc lidí. Jaké to bylo?
Krásné. Pro nás byl vrchol doma v Ostravě. ČEZ Aréna byla plná. To jsem skutečně nečekal. A navíc nám lidi připravili úžasnou atmosféru. My jsme vážně šťastní. Na jednu stranu bylo turné v této době trochu risk. Na koncerty se teď moc nechodí. A za poslední dva roky žádné české halové turné nedopadlo dobře, ale my jsme měli štěstí.

Teď to byly tři haly. Plánujete k Jevišti i něco většího?
My se teď vrátíme do klubů a na festivaly. Myslím si, že na tu republiku jak je malá a vzhledem k ekonomické situaci, jsou tři halové koncerty akorát. Větší turné by byla sebevražda, pokud za sebou nemáte silného partnera, který by byl ochotný dotovat vás miliony. Takže to byly důvody, proč jsme vybrali tři místa. Navíc ta města jsou tak umístěna, že kdo chtěl, mohl za námi přijet.

Z klubů či festivalů budou některé i ve východních Čechách?
Objevíme se v Hradci na festivalu Rock for People, potom na festivalu v Hlinsku a na podzim bychom chtěli přijet i do Pardubic.

close zoom_in Jedním z vašich snů bylo hrát na Open air music festivalu v Trutnově. To se vám vloni splnilo. Neměl jste z toho trochu obavy, přeci jen publikum v Trutnově je specifické a navíc na webových stránkách se rozvířila již před akcí bouřlivá diskuze, zda Kryštof sem patří, nebo ne?
No právě, když se rozvířila ta diskuze, tak jsem z toho začal být trochu nervózní. A vlastně i Martin Věchet se nás ptal, jestli to nechceme raději zrušit, že před námi už to takhle udělal Kabát. Ale my jsme nechtěli, protože to pro nás byla výzva. Nakonec si myslím, že to byl pro nás jeden z nejlepších letních koncertů. A podle reakcí, co jsem poté četl, to byl i jeden z nejlepších koncertů celého festivalu. Takže ty lidi nás vzali. My jsme prostě jen písničkáři a publikum s námi zpívalo a tančilo. Vytvořili krásný kotel a bylo to moc fajn. Tehdy jsem si splnil svůj poslední sen ze zkušebny.

Skutečně byl tím posledním?
Asi jo. Všechno ostatní, co teď přichází, je už navíc. Tehdy, když jsem měl tu zkušebnovou kapelu, tak jsem si přál hrát na Rock for People, to se mi už splnilo, chtěl jsem hrát v pár klubech, který jsem sledoval. To se nám taky podařilo. A chtěl jsem hrát v Trutnově. Takže open air byl poslední sen, který nám unikal a teď se splnil.

Vy ale nejste jenom hudebník, ale i vystudovaný herec. Často se debatuje o tom, v čem jste lepší. Ale čím se cítíte být více vy sám, ve vaší duši?
Nevím. Mě víc baví muzika, ale to nic nevypovídá o tom, jestli jsem lepší herec, nebo muzikant. Prostě mě jen víc baví. A taky to je asi teď vidět, protože jsem v poslední době herectví omezil a věnuji se naplno kapele, která mě vnitřně víc naplňuje.

close zoom_in Přemlouvají vás vaši kolegové herci, abyste se opět vrátil více k tomu herectví?
Tak nabídky přicházejí, ale v poslední době na to není čas. My jsme nyní se ženou převzali i management kapely a to zabere hodně moc času. Takže si skutečně z nabídek vybírám jen ty, co mě zaujmou. Občas se mi tak něco zalíbí, že si říkám, že by se to tam ještě někam dalo nacpat.

Vaše úplně první role byl Hamlet v divadle Petra Bezruče. V té době jste byl nejmladším Hamletem v republice. Byla to pro vás pocta?
Byla to úplně první inscenace, kterou jsem dělal. Tehdy si mě vyhlídli na konci prvního ročníku konzervatoře a zkoušet jsem začal na začátku druhého ročníku. Byla to pro mě velká výzva a já mám výzvy rád. Tehdy mi nikdo nevěřil, že by to mohl tak mladý člověk zvládnout, a to byl pro mě obrovský hnací motor. Vždycky pro mě znamená taková ta negace okolí obrovské vnitřní nabuzení. O to hůř se pokračuje dál, protože člověk rád překračuje to, co udělal. Takže jsem zvědav, co mě čeká.

Které z těch rolí, co máte za sebou, vás obohacuje nejvíc?
Tak Richard III. byl teda pořádná soda. To jsem si myslel, že bude pro mě snazší, ale dal mi pořádně zabrat. Teď, když už máme za sebou stou reprízu, tak už ho mám rád, ale dlouho jsem s ním nebyl kamarád. Ale velmi rád mám dvě role: Toma ze Skleněného zvěřince a Richi z Lásky a porozumění. Toho mám velmi rád. Je to takový outsider, flákač, alkoholik, který to měl a bude mít v životě těžké. Člověk tam vystřídá celou škálu hereckého rejstříku. A to mě baví. A taky to, že mi to ti lidé věří. Věří mi, že jsem sjetý kokainem, že jsem se předávkoval, a věří mi abstinenční příznaky, to, že jsem zcela opilý a střihem v dalším obrazu zase střízliv.

Vyšlo vám už v pořadí páté album. A v každém je něco nového, jiného. Čemu to připisujete?
Mě to přijde jako logický vývoj. Člověk ve dvaadvaceti nemůže skládat stejné věci jako ve třiatřiceti. To nejde, anebo jde a zamrznete na mrtvém bodě, kdy za pět let si lidé řeknou, proč bych na toho Kryštofa chodil, když hraje pořád to stejné. Naše texty ovlivňuje náš život. Už nejsme kluci v garsonkách, s prázdnými ledničkami, s cigárem, kafem a kytarou u postele. A mě baví posouvat se dál. I hudebně.

Jak vůbec vznikají vaše texty?
Já na to musím mít trochu klid a být v tom správném rozpoložení. A skládám podle toho, co žiju. Člověk, který by si dal hodně práce, tak by zjistit, co cítím a co prožívám. Ale někteří ty texty považují jen za poskládaná větní spojení za sebou. Nechce se jim v nich „hledat“.

Která z písní je pro vás tou nejoblíbenější?
To se nedá říci. Jsou jako moje děti. Nemáte nějaké radši víc a nějaké míň. Ale pravdou je, že jednu považujeme za náš klenot. A tím je Jízda v protisměru.