Nebylo to ovšem klasické pojetí této světově proslulé skladby, ale její moderní verze v podání jednoho z nejlepších českých diskžokejů současnosti Michaela Buriana a jeho hosta – živého houslisty. A to na scéně, která ještě nikdy v našich luzích a hájích nebyla k vidění a která připomínala skutečné domy.

Jeden z mnoha vrcholů dvanáctého ročníku nadchl i hejtmana Pardubického kraje Ivo Tomana. „Byl jsem příjemně překvapen spojením elektronické a klasické hudby – navíc u titulu, který napsal rodák z Pardubického kraje. To mi připadalo přímo fantastické a bylo vidět, že i lidé se skvěle baví,“ řekl hejtman, který se festivalu zúčastnil poprvé a rozdal tu při protidrogové kampani Jde to i jinak řadu balíčků energetických bonbonů.

„Chtěl jsem tuto přehlídku vidět na vlastní oči a rozhodně toho nelituji, a to i přes příšerné počasí, které letošní ročník provázelo,“ sdělil Ivo Toman. Ten si na jednom z festivalových pódií zkusil také roli diskžokeje! „Za mixážním pultem jsem měl dobrý pocit. Obdivuji, co všechno umí ti, kteří se ve všech těch čudlících opravdu vyznají,“ prohlásil.

Většina posluchačů přitom neměla ponětí, kdo jim právě hraje. „Toho dýdžeje neznám, ale připadá mi, že je teď trochu mimo. To je politik? A co tady dělá,“ divila se jedna z –náctiletých dívek, kterou prý politika „absolutně netankuje“. „Co tady dělá,“ zopakoval dotaz dívky divák stojící hned vedle ní. „…No přece honí triko před volbama,“ vyřkl svůj názor.

Někteří fandové elektronické hudby se pak na závodišti objevili s dlouholetým motivem festivalu – slunečnicemi, které měli například v klopě, ve výstřihu, na batůžcích či kovbojských kloboucích. K vidění tu byly také paruky, vějíře, typické festivalové oblečky, dívky s dudlíkem v ústech i dřevěným psem na provázku.

Bohužel se na akci podepsala nepřízeň počasí, a to jak na návštěvnosti, tak na samotném areálu, kde se lidé při přechodu na různé scény často museli brodit bahnem.

Ke cti pořadatelů je třeba říct, že letos na dostihovém závodišti nebyl takový nepořádek jako v předchozích ročnících. Kelímky totiž byly za vratnou zálohu. Někteří příchozí to sice brali trochu jako „vopruz“, ale v každém případě toto opatření splnilo svůj účel…(saf)